Václavské náměstí potřebuje správce
„Václavskému náměstí chybí koncepce,“říká předseda Sdružení Nového Města pražského.
Martin Bajtler
PRAHA Vylidňování centra Prahy bylo jedním z hlavních témat loňských voleb v Praze 1. Odliv místních, kterým trpí hlavně okolí Václavského náměstí, zatím řešení nemá. „Město musí tlačit na to, aby krátkodobé pronájmy nahradilo bydlení pro Pražany,“myslí si předseda Sdružení Nového Města pražského Jan Adámek.
Z jakého důvodu Sdružení Nového Města pražského vzniklo?
Spolek vznikl zhruba před patnácti lety a založilo ho několik podnikatelů, kteří měli za to, že Václavské náměstí a jeho okolí je v nedobrém stavu a že se o něj nikdo nestará. Dnes máme téměř šedesát členů převážně z řad podnikatelů. Jsou to majitelé domů, provozovatelé kanceláří, hotelů, restaurací, obchodů a máme mezi sebou i několik rezidentů. Jednáme s úřady a politiky o tom, co se má zlepšit a jak by se to dalo udělat. Jsme v podstatě lobbisté, ačkoliv má to slovo v českém prostředí dost negativní konotaci. A snažíme se dělat aktivity, které by lidi bavily a kvůli kterým by na Václavák chodili. Teď je to například výstava soch VáclavArt, na které je 26 děl od dvanácti umělců.
V červnu jste v rámci pilotního projektu dostali do správy Václavské náměstí a staráte se o jeho údržbu. Proč k takové dohodě s Prahou 1 došlo?
Ukazuje se, že subjekty, které působí v nějaké lokalitě a mají chuť se o ni starat, jsou mnohem více zainteresovány v tom, aby se o ni skutečně pečovalo. V Praze se to složitě učíme, ale na Západě je to běžné. Každý prostor má mít svého správce. Systém, jakým funguje Václavské náměstí, je takový, že je tu asi pět organizací, které se o prostor starají, ale vzájemně se nijak nekoordinují. Zjišťovali jsme třeba, proč jsou chodníky ze sliveneckého mramoru stále tak odporně špinavé. Díky správcovství jsme zjistili, že je to proto, že ráno se sice vyčistí, ale za chvilku přijede auto Pražských služeb vyvážet koše. Tekutiny z košů kapou z auta ven a pneumatiky následně ještě všechno pořádně rozmažou. Takže pak musí vyjet zase jiné auto, které ty šmouhy začne mýt.
Takže jste zjistili, že péče o náměstí je nekoncepční.
Je velmi nekoncepční. Není tu žádný koordinátor, správce, jakkoliv to nazveme, který by se náměstí pravidelně věnoval. O správě se s městskou částí bavíme roky a letos jsme se konečně dohodli, že přes léto budeme náměstí spravovat my. Je to pilotní projekt, který je teď potřeba přetavit v něco profesionálního, uzavřít smlouvu a dělat to standardně. Příští pátek o tom budeme jednat se starostou.
Co tedy správcovství obnáší? Mluvil jste o čištění chodníků, o co se staráte dál?
Hlavní náplní je úklid, čistota a pořádek. Předělali jsme třeba ve své režii rabátka v ulici Na Příkopě. Jsou to takové ty vyvýšené kruhy kolem stromů. Doteď tam rašily tisy, ty jsme vykáceli a zkoušíme různé druhy povrchu, které by tam mohly být. Báli jsme se, že tam lidé budou odhazovat odpadky, ale kupodivu, když je to čisté, tak se najednou lidé chovají lépe.
Na něco podobného nedávno upozorňoval i zahradník Čelakovského sadů u Národního muzea, kde vandalové poničili vzácné stromy. Podle něj jakmile není park perfektně uklizený, ztrácejí lidé zábrany a chovají se hůře. Vy tedy máte stejnou zkušenost z náměstí.
Je to hrozně zajímavé a jde o potvrzený jev, který sledují například urbanisté. Pokud máte hezké prostředí, lidé se chovají hezky a naopak. Dobře je to vidět třeba na příkladu Myslíkovy ulice. Ta byla dříve poměrně zanedbaná, nehezká a tak nějak divná. Město se rozhodlo vrátit tam tramvaje, ulice se zrekonstruovala, odešli podivní nájemci obchodů, nahradily je pěkné kavárny a restaurace a lidé se tam teď chovají hezky. A navíc tam už nejsou ani kapsáři.
Na Václavském náměstí pořádáte akce, sázíte květiny, čistíte chodníky, pořádáte debaty. Není něco špatně, když takové aktivity musí iniciovat spolek místo radnice? Nebo je to naopak dobrý ukazatel, že občanská společnost funguje?
Nemám na to jednoznačnou odpověď. Kdyby se o to náměstí město dobře staralo, tak my bychom nebyli potřeba. Na druhou stranu si myslím, že náš spolek by své uplatnění našel i tak. Vznikli jsme v době, která spolkům vůbec nepřála. Odevšad nás vyhazovali, tehdejší vysoký politik Václav Klaus říkal: „Chcete-li něco změnit, běžte do politiky, občanská společnost je špatně.“Ukazuje se teď, že to není pravda. V diktaturách možná ano, ale třeba Německo prosperuje mimo jiné proto, že je tam nekonečné množství spolků. Průměrně je běžný Němec členem dvou spolků.
Do projektu rekonstrukce Václavského náměstí se vrátily tramvaje. Jak se k návratu tramvají do horní části náměstí stavíte?
Já osobně to vítám. Co se týká stanoviska spolku, tak v zásadě jsme pro, i když někteří naši členové z toho radost nemají. Z pohledu dopravní obslužnosti je zásadní spíše tramvaj, která propojí Vinohradskou a Bělehradskou s hlavním nádražím a pomůže přetížené Ječné. Městotvorně ovšem tramvaj přináší věci, kterým spousta lidí nechce věřit, ale třeba ta Myslíkova je jim důkazem. Například zklidnění, protože ubude aut, ale také se starším lidem bude mnohem lépe přepravovat mezi vrškem a spodkem náměstí. Přínosem tramvaje je rovněž to,
že na náměstí přivede více Pražanů, kteří z ní vystoupí a půjdou si něco koupit do obchodů. Tím pádem i obchodníci zvýší své tržby. Přesně to se stalo na Mariahilferstrasse ve Vídni. To byla ulice plná aut, kterou město zklidnilo a auta nahradilo tramvají. Podnikatelé byli nejprve proti, ale dnes tam mají asi o čtyřicet procent vyšší tržby. Protože je to oblíbené korzo Vídeňanů.
Rekonstrukce Václavského náměstí se stále protahuje. Jak situaci kolem projektu vnímáte?
Je neuvěřitelné, že ta rekonstrukce ještě není hotová. Před patnácti lety vyhrál projekt soutěž a doposud není nic. Důvodů je řada. Já považuji za zásadní dva. Tím prvním je neschopnost magistrátu dotáhnout věci do konce. Chybí totiž někdo, kdo by celý projekt táhl a byl za něj zodpovědný. Konkrétní člověk, který to má jako hlavní pracovní náplň. Druhý důvod se mi těžko popisuje a je bohužel v úrovni spekulací. Ale mám za to, že Václavák, Staromák a další místa si rozdělili politici v devadesátých letech jako sféry vlivu a čerpali z nich finanční výhody. Ten vliv přetrvává do dneška a revitalizace by z jeho pohledu narušila staré pořádky.
Loni se v Praze 1 výrazně obměnila politická reprezentace. Piráti, Zelení nebo Praha 1 sobě nahradili dlouholeté vedení v čele s TOP 09. Vnímáte nějaké zásadní změny?
Řekl bych, že jsou teď na radnici lidé, které to fakt zajímá. Oblast, kterou my řešíme, předchozí politiky nezajímala. Nic neblokovali, ale ani nic netvořili. Nová reprezentace je nezkušená, ale má ohromnou chuť s tím něco dělat. Dělají spoustu chyb, ale rozdíl v přístupu je velký. A pozoruji to i na magistrátní úrovni.
Hodně se mluví o tom, že se jádro Prahy vylidňuje. Dá se tomu podle vás vůbec nějak zabránit?
Je to hrůza. Mám realitní kancelář a řada našich klientů jsou ti, kteří chtějí svůj byt prodat, protože se v centru nedá bydlet. Bydlí v domě, kde z dvanácti bytů je devět na Airbnb, a těm lidem se žije tak špatně, že radši byt prodají a koupí si něco na okraji Prahy. Řešením je tlak města na to, aby se ukončily krátkodobé pronájmy, protože v Praze chybějí nájemní byty pro lidi. Druhá část je marketing. Město musí pro lidi, kteří mají v centru bydlet, něco udělat. Lidé potřebují běžné obchody, kde mohou nakupovat, školy, školky, možnost rozumně zaparkovat. To v okolí Václavského náměstí vůbec nefunguje.
Letos čeká Prahu 30. výročí sametové revoluce. Zapojí se do oslav nějak váš spolek?
Akcí bude hodně, všichni chtějí něco dělat a výročí je to opravdu významné. My jsme ve spolupráci s architektem Petrem Kučerou připravili výstavu, která mapuje centrum Prahy a jeho vývoj od roku 1969 do roku 1989. Výstava začíná 9. října, bude trvat měsíc a bude plná hodně zajímavých fotografií a komentářů k nim. Bude to tradičně venku v prostředním pásu na Václavském náměstí.
Jak vnímáte listopadové výročí vy osobně?
Vnímám ho s mnoha pocity, které se navzájem tlučou. V té době mi bylo šestnáct a byl jsem zástupce Gymnázia Voděradská ve studentské radě. Měli jsme pocit, že se všechno mění a budeme jako na Západě. Je ale neuvěřitelné, co všechno v nás ten komunismus zanechal. Třeba nesebedůvěru nebo věčné brblání. Navíc je paradoxní, že třicet let po revoluci zemi vládnou lidé propojení s minulým režimem. Fascinuje mě, kolik lidí si neváží svobod, jaké máme.