Řemeslníci zachránili Prahu
Kolář, krejčí a zlatník uhasili doutnák na Vyšehradě, který podminovali Prusové
Jan Bohata
VYŠEHRAD Smršť dělostřeleckých granátů pruských baterií pustošila pražská města v září před 275 lety. Útok „Prajzů“, jak se Prusům říkalo, ničivě zasáhl do života všech Pražanů, nejvíce však poznamenal život židovské komunity.
Takřka sto let klidu si Pražané užívali poté, co na podzim roku 1648 z metropole českého království odtáhla švédská soldateska. Vše změnila 40. léta 18. století, v pražském souměstí se střídaly okupační jednotky bavorské, francouzské či pruské.
„Prajzové“krále Fridricha II. o síle okolo 80 tisíc mužů se na Prahu valili na sklonku léta 1744. „Nepřítel tentokrát postupoval do nitra země velmi rychle, 15. srpna stála jejich vojska na zemských hranicích, 1. září již zahájili obléhání Prahy,“uvedl historik Roman Vondra.
Pruské jednotky stanuly na Bílé hoře a odsud uzavíraly obkličovací kruh, v Modřanech vybudovaly pontonový most, jejich pozice se táhly k Braníku, Libni a Třešovicím (dnešní Střešovice). Na zdejším návrší, které dosud nese název Baterie, a dalších dominantních vrších postavily kanony.
Z těchto pozic spustily drtivé třídenní bombardování města, kule a granáty poničily například kostel na Karlově, domy na Újezdě či Menším Městě (Malé Straně). Českou metropoli hájily oddíly měšťanských milicí a jednotek pravidelné armády.
Měšťanské milice zklamaly
Obránci spoléhali také na pomoc habsburských jednotek operujících ve středních Čechách. Husaři generála Ludvíka Bathyányho Prusy porazili u Berouna a obsadili Zbraslav. Patroly uherské lehké kavalérie pronikaly až do týla intervenčních jednotek k Lahovicím. Osud Prahy to však nezměnilo.
„Měšťanské milice při výpadech zklamaly, musely být vystřídány pravidelnými jednotkami,“shodují se historici. Ani to nepomohlo, velitel obránců, generál Johann Hersch, v polovině září kapituloval a do bran pokořeného města vtáhl Fridrich II.
„Prusové se pustili do rabování a uložili městu vysoké výpalné,“uvedl Vondra. Situaci podle historiků zhoršovalo hrubé chování „Prajzů“. Na Vyšehradě museli Pražané odevzdat 21. září 1744 veškeré zbraně. „Pruská okupace trvala pouze 10 týdnů, svými následky však v mnohém překonala předchozí francouzskou,“soudí historik Jan Wenig.
Prusové řádili nejen v ulicích města, ale také bezprostředně za jeho hradbami. Trpěl též břevnovský benediktinský konvent. „V klášteře zřídili Prusové vojenský špitál, řeholníkům zbylo k užívání jen osm cel. Raněných zde vojenští chirurgové ošetřili na 600,“uvedla historička Milada Vilímková.
Taktika spálené země
Pod tlakem jednotek královny Marie Terezie a jejího saského spojence, jejichž síla dosáhla v Čechách téměř 56 tisíc mužů, se v listopadu Prusové začali stahovat z Prahy. Město však chtěli proměnit ve spálenou zemi, na klíčových místech rozmístili munici, hořlaviny a doutnáky.
Zkáza hrozila například vyšehradské citadele, Fridrichovi sapéři v pevnosti umístili 133 soudků se střelným prachem nachystaným k explozi. „Výbuch se podařilo odvrátit zásluhou obětavosti tří obyvatel Vyšehradu – koláře Antonína Bašty, krejčího Kašpara Nepatrného a zlatníka Františka Vančury. Ti v kasematech našli a zneškodnili hořící doutnák,“popsal záchranu Vyšehradu historik Bořivoj Nechvátal.
Na sklonku roku 1744 Pražané slavili konec okupace a příchod královských jednotek. Guberniální správa rozdávala udatným obráncům odměny. Mimořádné pocty se dostalo zmíněným řemeslníkům z Vyšehradu. Marie Terezie jim připjala stužku s medailí a připsala doživotní rentu.
Vůči městu Vyšehradu ale panovnice tak velkorysá nebyla. Prosbu konšelů o osvobození obce z poddanství a zřízení samosprávy města nezávislé na vyšehradské kapitule královna nevyslyšela.
Ghetto v ohrožení
Zatímco na Hradě se slavilo, v židovském ghettu řádila lůza. „Židé byli obviněni ze spolupráce s Prusy,“vysvětlují příčiny pogromu historici. A nezůstalo jen u řádění spodiny. K antisemitské kampani vybičované na základě neověřených tvrzení se připojil i královský dvůr.
„Královský reskript z 18. prosince 1744 Židy z pražských měst i Českého království vypověděl,“uvádějí historici. V Praze žilo okolo 11 tisíc Židů ve třech stech obytných domech. Útočiště našli za branami Prahy v Libni, ale také v Čelákovicích nebo Brandýse nad Labem.
Lhůtu na opuštění Českého království však Marie Terezie opakovaně židovské komunitě prodlužovala. Nebylo to ze strany královny nějaké přehnané lidumilství, ale pragmatismus. „O návrat Židů usilovala Česká komora kvůli finančním ztrátám na daních a poškození řemesel a obchodu. Vypovězení bylo nakonec roku 1748 odvoláno, do konce října 1749 se však do poničeného ghetta vrátilo jen o málo více než polovina jeho dřívějších obyvatel,“vysvětlil historik Jan Heřman.
V břevnovském klášteře zřídili Prusové vojenský špitál. Tamním řeholníkům zbylo k užívání pouhých osm cel. Raněných na místě vojenští chirurgové ošetřili na šest set.