Prospělo by víc ragby, naučí respektu

Aleš Michl

Byl jsem na ragby. Česko na smíchovské Tatrovce porazilo Maďarsko 64:0. Byla to ale až třetí divize mistrovství Evropy. Suterén proti top levelu, který se hraje teď v Japonsku na mistrovství světa. Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi napsal, že ragby bude populárnější než fotbal. No, na fotbalové Slavii jsem byl letos na každém zápase, na Tatrovce na ragby jen jednou. V sobotu na Slavii na fotbalovou ligu přišlo 18 tisíc lidí. Na tu ragbyovou repre 600 lidí. Takže asi tak. Přes to všechno, když vidíte, kolik peněz se točí kolem ragbyového světového šampionátu, snese to plné srovnání s mistrovstvím ve fotbale.

Ragby hraje 15 hráčů. Musí se chovat jako tým. Útočí a brání všichni. Nehraje se tady na simulování – Richie McCaw nikdy nebyl jako Cristiano Ronaldo (ani co se týká gelu ve vlasech). O míč se bojuje skupinově. Ano, musíte hrát tvrdě. K síle ale také potřebujete hlavu. Málokdy dokáže jeden hráč sám vybojovat míč a bez podpory ostatních zabodovat. Ač se to nezdá, tak ragby je sport džentlmenů, kde urážky protihráče i rozhodčího jsou považovány za zbabělost.

V Česku ragby podle statistik dělají tři tisíce sportovců. Našel jsem graf závislosti mezi počtem ragbistů v každé zemi a výsledky reprezentace (žebříček světové ragbyové federace). Z toho grafu je vidět, že pokud počet ragbistů v zemi dosáhne 30 až 40 tisíc, už skoro není závislost mezi tím, kolik ho v zemi hraje lidí a jaké má reprezentace výsledky.

Stačilo by zdesetinásobit členskou základnu v Česku, dostat se na úroveň zájmu o atletiku. A třeba by i nějaké hezké výsledky přišly a k popularitě fotbalu by bylo blíž. Cokoliv, co nás učí respektu k soupeři, je dobré i v životě, co myslíte? Schválně, kdo si pamatuje – Jonny Wilkinson, 2003, dropgól proti Austrálii za stavu 17:17 dvacet šest sekund před koncem...