Karel Gott byl milý strejda, ale i geniální profík
Na zesnulého zpěváka vzpomíná režisér zábavných televizních pořadů Michael Čech, který ho zažil jak z profesní, tak ze soukromé stránky.
Televizní režisér Michael Čech je synem slavného humoristy, herce, spisovatele a textaře Františka Ringo Čecha, z jehož pera pochází i několik textů pro Karla Gotta. Režíroval mnoho hudebních pořadů, kromě jiných i předávání Českých slavíků, cen Anděl nebo záznam koncertu Karla Gotta z roku 2014.
Na zpěváka vzpomíná jako na absolutního profesionála, který vždy a za všech okolností přesně věděl, co chce, nestrpěl kompromisy a nejvyšší pracovní nasazení vyžadoval i od svého okolí.
Jaká byla práce s Karlem Gottem?
Na nejvyšší možné profesionální úrovni. Ten člověk přesně věděl, co chce udělat a jak to chce udělat. Měl vysoké nároky, a to nejen na své okolí, ale taky sám na sebe. Byl vždycky absolutně perfektně připravený a totéž čekal i od všech, s kterými v tu danou chvíli pracoval. Pak šlo hlavně o to, aby se všichni jeho podmínkám přizpůsobili.
Můžete říct konkrétně, jaké jeho nároky byly?
Týkaly se jeho profese. On sám byl neskutečně skromný, ale zároveň si kladl velmi vysoké cíle. Dokud všechno nebylo tak, jak si představoval, tak se prostě netočilo. Nesnížil se nikdy k tomu, že by dělal něco pod svou úroveň. Samozřejmě, aby to takovým způsobem fungovalo, musíte mít kolem sebe lidi, kteří jsou na stejné vlně, samozřejmě v rámci možností, a udělají to ve svém oboru co nejlépe. Vyžadoval zkrátka naprostou profesionalitu, což v současné době není úplně běžné.
Má někdo dneska podobně pedantský přístup jako Karel Gott?
Ano, jsou to lidi jako Karel Šíp, Jiří Korn, Hana Zagorová nebo Helena Vondráčková, což jsou lidi, kteří přesně vědí, jak má vypadat showbyznys, a s kterými velmi rád spolupracuji. Ale i v mladší generaci se najdou podobní profíci, třeba Libor Bouček. Jak už jsem řekl, jsou to lidi nároční na své okolí, ale hlavně sami na sebe. S nimi se pracuje opravdu výborně.
Zmínil jste hlavně umělce ze staré gardy, jestli to tak můžeme říct. Má ten jejich poctivý přístup k věci co do činění s tím, že jsou „vycepovaní“zábavnými televizními pořady z minulých let?
To si úplně nemyslím. Nejde o to, čím kdo prošel nebo prochází, ale jak se k tomu zábavnímu průmyslu kdo staví. Pracoval jsem třeba několikrát s kapelou Chinaski a jsou to stejní profíci jako všichni, které jsem jmenoval. Dělal jsem ale i s dalšími, řekněme, z nové generace, kteří jsou opravdu velmi pečliví, vždy perfektně připravení. Ale ta zrychlená doba natáčení se samozřejmě podepisuje na všem. Dřív bylo na všechno mnohem víc času, dneska už všichni musejí počítat s tím, že jim nikdo moc času nedá, takže jsou naučení pracovat v mnohem rychlejším tempu.
Byl někdy s Karlem Gottem nějaký profesní problém? Zasekli jste se třeba někdy na něčem?
Když se nám nedařilo přesně to, co jsme chtěli, nebyla potíž na jeho straně, ale byl to spíš náš společný problém. Zkrátka něco nefungovalo tak, jak mělo. On sám nikdy žádné problémy nevytvářel. Přesto, že to byla hvězda první kategorie, nikdy neměl žádné hvězdné manýry. Což si myslím, že je to nejcennější, co vás v téhle profesi může potkat. Mladším kolegům neustále opakoval, že musejí vydržet se podepisovat, dokud na ně čeká ten nejposlednější fanoušek. Byl skromný, pokorný, pilný a samozřejmě neobyčejně talentovaný.
Což je asi ten důvod, proč byl neustále na vrcholu popularity.
To je součást celého balíku, jestli to tak můžu říct. To máte jako u sportovce. Pravidelné tréninky, tvrdá disciplína, vyvážený jídelníček. Mluvím samozřejmě s nadsázkou, ale to všechno k tomu patří. Základem je ale ten talent od pánaboha. Ten když nemáte, můžete se stavět na hlavu a není vám to nic platné. Tohle všechno, co jsme jmenovali, když lidi mají a navíc umějí svůj talent patřičně rozhojnit, jsou úspěšní. U Karla ale bylo něco navíc. Máte lidi, kteří jsou talentovaní, poctivě pracují, ale nikdy nedosáhnou úplně na špičku.
Čím to podle vás je?
Protože jim schází charizma, kouzlo, to něco výjimečného, co z nich udělá superhvězdy. A to Karel Gott měl. Nesmíme zapomenout taky na to, že se vždycky obklopoval vynikajícími spolupracovníky. Skladatelé jako Karel Svoboda, textaři Jiří Štaidl, Zdeněk Borovec a další, což je podle mě hrozně důležité.
Texty mu psal i váš tatínek František Ringo Čech, vzpomeňme třeba Nápoj lásky č. 10 a další.
Jasně... Pro mě byl Karel jako strejda, kterého si pamatuju od svých čtyř let. Ono se to strašně těžko hodnotí, když jste prakticky mimino a chodí k vám domů nějaký Karel Gott, a pak po mnoha letech spolupracujete s úplně jiným Karlem Gottem. Najednou zjistíte, že ten fajn strejda, který k vám domů chodil na návštěvu, je geniální profík a výborný zpěvák.
Takže jste ho poznal i z jiné stránky než z té profesní.
Jistě, já si ho pamatuju moc dobře, proto o tom taky nechci moc mluvit. Jsou věci, které mi nepřísluší vytahovat. Ne snad, že by šlo o nějaké skandály, ale je to prostě moc osobní.
Líbily se vám jeho písničky?
Ne. Budu pravdomluvný, jsem kovaný bigbíťák, vyrůstal jsem na Rolling Stones, Led Zeppelin, Pink Floyd a podobných věcech. Měl jsem vždycky rád mnohem tvrdší muziku. Beru to tak, že je to muzika, která má svoje diváky a posluchače, rozhodně se nad ní neofrňuju, ale že bych měl ve své sbírce desek na top tenu Karla Gotta, to rozhodně ne. Ale jak říkám, nikdy jsem tím neopovrhoval, ani v dobách, kdy jsem ještě v televizi nedělal. Je to trošku mimo mé zorné pole.