Nobelovky za literaturu sousedům
Po loňské pauze zaviněné sexuálním skandálem udělila letos Švédská akademie hned dvě Nobelovy ceny za literaturu. Za rok 2018 ji získala polská spisovatelka Olga Tokarczuková, za rok 2019 rakouský autor Peter Handke.
Zatímco se naplnilo očekávání, že alespoň jednu z cen dostane žena – navíc Tokarczuková coby vítězka loňské Mezinárodní Man Bookerovy ceny patřila k favoritkám, jméno Handkeho, jenž proslul zejména jako tvůrce experimentálních dramat, zaznělo poněkud překvapivě.
Nikoli snad kvůli jeho nesporným uměleckým kvalitám, nýbrž proto, že obě trofeje zůstaly nečekaně na Starém kontinentu, dokonce ve středoevropském prostoru.
Patnáctá žena v historii
Přitom šéf Nobelova výboru Švédské akademie Anders Olsson prohlašoval, že instituce musí pro návrat své vlastní prestiže „upustit od eurocentrického pohledu“z minulosti. Tokarczuková se stala teprve patnáctou ženou v historii Nobelových cen za literaturu, které se udílejí od roku 1901, s Handkem ji však spojuje fakt, že narušili převahu anglicky píšících autorů, jichž je 29 z více než stovky oceněných autorů. Mimochodem druhým nejčastějším jazykem vítězů je francouzština, což může zkracovat šance Milana Kundery.
V každém případě letos akademici vybrali jména, která nebudí kontroverze. Sedmapadesátiletá Tokarczuková, která vedle románů píše poezii, eseje či scénáře a je členkou polské strany Zelených, patří ke čtenářsky vstřícným autorům, třebaže její díla obsahují poetickou až snovou stylizaci. Česky vyšly tituly Pravěk a jiné časy, Dům denní, dům noční či Běguni, podle její předlohy Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých natočila režisérka Agnieszka Hollandová předloni film, v němž si zahrál Miroslav Krobot. Podle programového ředitele Světa knihy Guillauma Basseta bude Tokarczuková hostem příštího ročníku veletrhu.
Volbu svých témat spisovatelka shrnula takto: „Nejtragičtější věcí v životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít, nejsme tam, kde bychom chtěli být, nejsme tím, čím bychom chtěli být.“
Letos bez rekordů
O dvacet let starší Handke, mimo jiné laureát Ceny Franze Kafky, má provokativnější pověst, s oblibou experimentuje s formami i žánry. Debutoval románem Sršni, proslulost si však získal hlavně divadelními pracemi. Napsal slavnou hru Spílání publiku, podílel se na scénáři filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem a do němčiny překládá antické dramatiky i Jeana Geneta. Televizních verzí se dočkalo několik jeho her včetně Kašpara, navíc Handke několik adaptací svých textů sám režíroval a ve filmu Krásné dny v Aranjuez si dokonce zahrál.
Do historických statistik Nobelovy ceny za literaturu se její noví nositelé sotva zapíší. Nejsou ani nejmladší – rekord drží Rudyard Kipling, který ji dostal v 41 letech, ani nejstarší, což byla v 88 letech Doris Lessingová. Pro trofeje by si měli přijet v prosinci do Stockholmu, ale i kdyby jimi pohrdli, nebyli by první. Boris Pasternak se musel pocty vzdát pod tlakem sovětského režimu a Jean-Paul Sartre ji odmítl jako všechny ceny ze zásady.
Právě před pětatřiceti lety dostal Nobelovu cenu Jaroslav Seifert, což tehdy akademie odůvodnila: „Jeho krajané ho čtou a milují, je národním básníkem, který umí oslovit lidi s literárním vzděláním i ty, kteří k jeho dílu přistupují bez větší průpravy.“Dodnes je jediným reprezentantem češtiny v historických tabulkách ocenění.