Velká bitva o dvouleté děti
Kam patří děti do tří let věku? Do jeslí, dětské skupiny, nebo už do školky? Péče o takto staré děti se dnes liší podle toho, pod jaké ministerstvo ta která instituce spadá. Do sporu se už zítra hodlá vložit přímo premiér.
Ministryně Jana Maláčová navrhuje přejmenovat dětské skupiny na jesle. Tato změna názvu dává smysl. Kromě rodičů, kteří dnes mají své ratolesti v dětské skupině, si totiž málokdo dokáže představit, o jaká zařízení jde a pro koho jsou určena. Co jsou jesle, ví skoro každý, protože až do oficiálního zrušení měly u nás dlouhou tradici. Jesle byly určeny pro děti do tří let, spadaly pod ministerstvo zdravotnictví a o děti v nich pečoval zdravotnický personál. I dnes sice některá zařízení používají v názvu slovo jesle, ale jejich zřizovatelem jsou soukromé firmy nebo obce.
Dětské skupiny, které je nahradily, spadají pod ministerstvo práce a sociálních věcí a jsou rovněž primárně určeny pro děti do tří let, i když je mohou navštěvovat i ty starší. O děti v nich pečují proškolené chůvy. Doposud byly dětské skupiny financovány především z evropských fondů, a to sumou v řádu miliard korun. Nyní se to má změnit, protože tok peněz z EU ustane. Podle chystané novely na ně půjdou peníze přímo ze státního rozpočtu, ovšem nemalou část nákladů budou nadále hradit přímo rodiče. Pro starší děti od tří let věku jsou určeny mateřské školy, což jsou vzdělávací zařízení, spadají pod ministerstvo školství a pracují v nich učitelky.
Kvůli poklesu počtu dětí museli zřizovatelé mateřinek řešit problém, zda sníží počet tříd a propustí část zaměstnanců, anebo volná místa obsadí mladšími dětmi. A protože se školka, kterou navštěvuje méně než 24 dětí na třídu, ocitne ve finančních problémech, musely ředitelky začít přijímat stále mladší a mladší děti. Výsledkem je, že dnes navštěvuje školky více než 45 tisíc dvouletých dětí.
Batole vedle školáka
Mateřské školy nejsou uzpůsobené péči o dvouleté děti. Ty jsou většinou ve stejné třídě se staršími děti, někdy i s předškoláky. Pro děti do tří let jsou určeny jiné hračky, často ještě nosí pleny, bývají mnohem méně samostatné, problém nastává i u společných vycházek. Dění ve školce se tak musí přizpůsobit těm nejmladším, což omezuje rozvoj ostatních dětí. Je skoro nad lidské síly, aby učitelka, která je ve třídě sama i na 28 dětí, vše zvládala. Od ministerstva školství se bohužel mateřským školám s dvouletými dětmi nedostává žádné cílené podpory.
Naopak podpora ministerstva práce v případě stejně starých dětí v dětských skupinách je obrovská. Ministryně Maláčová původně navrhla, aby na šest dětí byla v dětské skupině vždy jedna chůva. Dětskou skupinu může navštěvovat maximálně 24 dětí, takže by o ně pečovaly dokonce čtyři dospělé osoby zároveň, což je čtyřnásobek personálu oproti mateřským školám. Kvůli značným nákladům byla však původní novela stažena a aktuální návrh počítá s tím, že v dětské skupině by byly maximálně tři chůvy na 24 dětí, jak je tomu i dnes, kdy jsou financovány přes evropské fondy. Je to ovšem stále třikrát více než u mateřinek.
Tento příklad dobře ukazuje, jak je u nás péče o dvouleté děti nekoncepční. Spadá pod různá ministerstva, která spolu příliš nekomunikují. Chaos způsobilo i to, když v době ministryně Kateřiny Valachové prosadila ČSSD do školského zákona garanci
Ministr Plaga by se měl o školky starat aspoň tak jako ministryně Maláčová o dětské skupiny.
míst pro všechny dvouleté děti v mateřských školách. Díky novele Václava Klause byl tento paragraf ze zákona naštěstí vypuštěn. V opačném případě by hrozilo, že zaniknou dětské skupiny, které v současnosti navštěvuje 16 tisíc dětí, a tyto děti se přesunou do mateřinek. Finance utracené z evropských fondů by tak přišly vniveč, zatímco stát by musel investovat desítky miliard do výstavby nových budov pro školky.
Úletu politiků s povinností vytvořit v mateřských školách místa pro všechny dvouleté děti se sice podařilo zabránit, ale stát nadále nechává učitelky školek, které se snaží pečovat o dvouleté děti a zároveň vzdělávat ty starší, na holičkách.
Školky jako otloukánek
Myslím si, že by stát měl pro děti do tří let garantovat stejné podmínky, a to bez ohledu na skutečnost, zda navštěvují dětskou skupinu, mateřskou školu nebo jiné zařízení, například soukromé jesle. Peníze by měly jít přímo za dítětem. Je přece jedno, které zařízení dítě navštěvuje nebo zda o ně rodiče pečují doma. Různě nastavené podmínky nutí rodiny chovat se podle toho, co je pro ně ekonomicky výhodnější, nikoliv podle toho, kterou možnost preferují. Tlak na umisťování dětí do veřejných mateřských škol nepoleví, protože platba rodičů je tam v řádu stokorun, zatímco v dětských skupinách a soukromých školkách nadále půjde o tisícovky korun měsíčně.
Je prokázáno, že čím je dítě mladší, tím efektivnější je investice do jeho rozvoje. V Česku je tomu bohužel naopak. Učitelky mateřských škol mají nejnižší platy – nastupují za necelých 22 tisíc korun hrubého měsíčně, mají nejvyšší úvazek ze všech učitelů a počet dětí na třídu i učitele je u nás mnohem vyšší než v ostatních státech EU. Vláda musí přestat přehlížet problémy předškolního vzdělávání. Ministr školství Robert Plaga (ANO) by měl přestat ignorovat problémy mateřských škol a měl by se o ně začít starat alespoň tak, jak to dělá ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) v případě dětských skupin.