Kronika zániku Evropy
Exkluzivně: ukázky z nové knihy Vlastimila Vondrušky
Od května v celé střední Evropě nespadla ani kapka deště. Lijáky zato bičovaly Anglii, Irsko a také Francii a Španělsko. Zatímco v Čechách a Německu se obilí na polích měnilo v troud, v západní Evropě hnilo přemírou vlhka. Od konce jara jednal proto Evropský parlament a byly svolány dva summity vrcholných představitelů členských zemí. Všichni se shodovali na tom, že je třeba situaci urychleně řešit.
„A jak, vy kašpaři?“komentovala nahlas Barborka televizní zprávy. Když byla sama, bývala to její oblíbená zábava. Vedle sebe měla na nízkém stolku sklenici s tonikem, trochou ginu a několika kostkami ledu. Pila už třetí. Na sobě měla jen plavky, právě se vrátila od bazénu, jen taktak stihla začátek zpravodajství. Bylo stále nesnesitelné vedro, jako by se subtropy rozhodly usídlit na sever od Alp. Ve dne teplota na slunci hravě překračovala 40 stupňů Celsia.
Televizní komentátorka zatím vysvětlovala, že Evropská komise připravila soubor nezbytných opatření, která okamžitě vstupují v život. V zemích stižených suchem se zakazuje používat pitnou vodu na zalévání a doplňování bazénů a lidé se žádají, aby na minimum omezili sprchování, nenapouštěli v koupelnách vany, a pokud ano, aby se v jedné vodě vykoupala celá rodina. Státy střední Evropy mají připravit harmonogramy, podle nichž se bude čerpat voda z řek, a pole se budou zalévat podle přesných plánů. Pokud větší řeka protéká několika členskými zeměmi, jako například Dunaj či Labe, mají tyto země uzavřít dohodu o proporčním čerpání říční vody, aby nedocházelo ke sporům.
Když komentátorka dočetla, podívala se s odzbrojujícím úsměvem do kamery a pokračovala: „Česká vláda doporučuje občanům, aby si v létě vybírali pro svou dovolenou destinace v zemích, které nejsou zasažené suchem. Současně varuje před zbytečnou panikou, protože navzdory nepříznivým předpovědím drží naše vláda situaci pevně v rukách. Balené vody je ve skladech velkoobchodů dostatek a není důvod ji vykupovat ve velkém. Od zítřka se povoluje na jeden nákup odebrat maximálně tři dvoulitrové lahve.“
„Inu, soudruzi, ani komunisti neporučili větru a dešti,“uchechtla se Barborka. „Natož vy! Aby vás před několika lety napadlo stavět nádrže na vodu a budovat zavlažovací systémy, na to vám pro samé obavy o demokracii nezbyl čas, co?“
Pro svá pole měla zásob vody v podzemních nádržích dostatek. Alespoň pro nejbližší měsíce. Letošní úrodu hravě zachrání, a pak se uvidí.
konci srpna vydala vláda zákaz zavlažování polí z přírodních zdrojů. Dosud nezapršelo a po záplavách v západní Evropě přišla zničující vedra a sucha i tam. Řeky vysychaly a hladiny přehrad se ocitly hluboko pod normálem. Všude se zastavila říční doprava a pro nedostatek vody se ve městech pouštěla voda jen několik hodin denně, když se lidé vraceli z práce. Na venkově na tom byli lépe, pokud měli studny. I když vysychaly i spodní vody, ve studnách stále trocha vody pro domácnost zůstávala.
Barborka sice omezila zalévání polí, spíše pro jistotu, aby jí zůstaly rezervy, ale stále si mohla dovolit udržovat plodiny v dobrém stavu. Dvakrát ji v průběhu srpna navštívila kontrola z inspekce životního prostředí a pokaždé jí chtěla udělit vysokou pokutu za porušování úsporných vládních opatření. Pokaždé musela doložit, že nepoužívá přírodní zdroje. Když ukázala své podzemní nádrže a plány, na nichž byly zakresleny rozvody a přečerpávací stanice, řízení inspektoři zastavili. Jeden jí dokonce obdivně složil poklonu za její předvídavost, ale po návratu do úřadu podal návrh, aby jí byla voda vyvlastněna pro dobro celé společnosti. Jenže naštěstí právě probíhaly parlamentní prázdniny, proto se ta věc nedala legislativně podchytit a táhla se až do září, a to už bylo pozdě, protože Barborka zatím většinu přiznaných zásob vody spotřebovala. O dalších tajných nádržích inspekce nic netušila, a proto se o ni přestala zajímat. Občan zajímal úřady jen tehdy, pokud mu bylo možno něco vzít.
Na polích dvaceti vesnic, které se hlásily k Bramborovému království, se sytě zelenaly keříky natě a stačilo rýpnout do brázdy, aby se ukázaly velké a šťavnaté bramborové hlízy.
„A teď je to na vás,“oznámila Barborka Jeníkovi a třem jeho druhům, kteří tvořili velení Sázavské domobrany.
„To sami nezvládneme,“obával se Jeník. „Musí nás být víc. Obešel jsem už všechny vesnice a lidem vysvětlil situaci. Většina chlapů si vzala v práci dovolenou a budou hlídat s námi. Potřebujeme ale víc zbraní, protože si nedělám iluze, že zloděje odradíme dobrým slovem a napomenutím.“
Barborka věděla, že Milada má ve svém tajném skladu zbraní dostatek, ale zdráhala se ji o ně požádat. Dohodly se, že s nimi vyrukují, až půjde do tuhého. A teď rozhodně ještě nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Ve shodě s předpovědí zemřelého Adama Wagnera předpokládaly, že je třeba mít trpělivost. Ne proto, že by byly pesimistky, ale nic nenasvědčovalo o obratu k lepšímu. Navzdory ranám, které Evropu stíhaly, se většina lidí stále chovala jako naivní děti. Místo aby mysleli na to, jak se zabezpečit v případě katastrofy, zabývali se ideologickými pseudoproblémy, které ničemu nepomáhaly a nic neřešily.
„Jeníku, zloděje dobrým slovem neodradíme, to máš pravdu. Ale nemůžete na ně vyrukovat se samopaly, to je přece hloupost! Stejně tak nemůžeme svěřit zbraně chlapům, kteří nemají výcvik a většinou ani zbrojní průkazy. To by nás úřady ukřižovaly,“odmítla to rezolutně. „Mám jinou představu. Hodně chlapů v okolí je členy různých mysliveckých sdružení. Ti si mohou vzít brokovnice. Ale kulovnice ne! A ostatní ať si vezmou vidle, biče, prostě to, co mají doma.“
„Postavíme vozovou hradbu, okováme cepy a budeme zpívat Kdož jsú boží bojovníci,“opáčil trochu zklamaně Jeník. Pak se obrátil na své druhy a poručil jim, aby to udělali přesně tak, jak paní Barborka říká. On její autoritu nikdy nezpochybňoval, i když jí v soukromí mnohdy odporoval.
„Stačí vydržet asi tak deset dní. Pak brambory vyoráme a uskladníme,“řekla povzbudivě.
Autor prohlašuje, že jde o dílo literární, nikoli prognostické. Každý rozumný čtenář jistě chápe, že utopie je utopií, jako to věděli třeba čtenáři George Orwella.