Barvíře na Žofíně nahradily bály
Noblesním párům, bouřlivým schůzím či ostře sledovaným hudebním premiérám náležel za takřka dvě století existence Žofín.
Jan Bohata
NOVÉ MĚSTO Nejproslulejší, nejnavštěvovanější a zřejmě i nejmladší. To je Žofín, ostrov, který se z vltavských vln vynořil v průběhu 17. a 18. století.
Když v únoru 1784 opadla velká voda, magistrát nechal tenhle kus souše zpevnit kamenným tarasem a osadit stromy. „Před rokem 1817 zde fungovala barvírna kůží, která ostrovu dala i původní jméno, Barvířský,“uvedl historik Adolf Wenig.
Zásadní proměna nastala v 30. letech 19. století v režii podnikavého mlynáře Václava Novotného, autora první místní kamenné stavby. Ostrov ve Vltavě změnil jméno na Žofín na počest Žofie Frederiky Bavorské, matky rakouského císaře a českého krále Františka Josefa I. „Novotný vybudoval lázně a jednopatrovou novorenesanční budovu,“uvedl historik Emanuel Poche.
Místo se obratem proměnilo na středobod pražského kulturního a společenského života. Už v roce 1837 se zde odehrála schůze spolku slovanského studentstva, bouřlivý aplaus sklidil slovenský filozof a historik Ľudovít Štúr.
V únoru 1841 se na Žofíně plesalo, odehrála se zde ostře sledovaná událost sezony, druhý pražský ples. Vlasteneckou akci chtěl pražský policejní ředitel Peter Muth zamítnout, pořádání však umožnil hrabě Karel Chotek. Na pořádání bálu se podílely veličiny české kulturní a politické scény. Ples se odehrál pod patronátem Josefa Kajetána Tyla. Organizace se ujal politik František Ladislav Rieger. „Úspěch bálu předčil všechna očekávání,“rozplýval se český tisk.
Vlastenecké plesy mívaly znamenitý ohlas i v dalších letech. Roku 1843 vyvedl na žofínský parket finanční úředník Josef Němec půvabnou choť Barboru Němcovou, coby spisovatelku známou pod křestním jménem Božena. „Měla dost hrdinství hlásiti se do řad vlastenců a třeba se i nechat tupiti poněmčelou společností za české slovo nahlas veřejně pronášené,“vzpomínala spisovatelka a překladatelka Žofie Podlipská, sestra Karolíny Světlé.
Hrom a peklo na Žofíně
Bouřlivé scény se na Žofíně odehrávaly v revolučním roce 1848, kdy zde byl zahájen Všeslovanský sjezd. Zdejší ostrov zaburácel písní Hej Slované a zaťaté pěsti doprovázely refrén slovy „Hrom a peklo, marné jsou proti nám vzteky“.
Sjezd s nadšením sledovala celá Praha. „Pražané zvědavě okukovali malebné jihoslovanské kroje, jásali při průvodech městem a navštěvovali bohoslužby podle slovanské liturgie,“popsal atmosféru historik Jiří Rak. Ze Žofína zamířila také vlastenecká „cedule“, prohlášení Slovanstva k císařskému trůnu. „Prozřetelností božskou jest Vaše c. kr. Milost za ochránce a obhájce národů,“stojí mimo jiné v poselství.
Třaskavá politická atmosféra panovala na Žofíně na počátku 90. let 19. století, kam mladočeská strana svolala veliký banket. Velkolepé setkání za účasti poslanců říšského i českého sněmu se vydala rozpustit c. a k. policie a četnictvo s puškami s nasazenými bajonety.
„Dejte pozor pane komisaři, tohle je urážka na cti,“okřikl poslanec Karel Stanislav Sokol policejního úředníka. Dobový tisk glosuje, že Sokolův zásah policisty zklidnil. „Vše dělo se pak o poznání šetrněji,“uvedly Národní listy. Na Žofín se vyvedení hosté již vrátit nesměli, desítky význačných osobností pražského a českého života proto zamířily do pivnice u Choděrů.
Smetana i punk
Žofín náležel také špičkové hudbě, na prvním samostatném koncertě zde vystoupil na podzim 1878 Antonín Dvořák. O čtyři roky později nabitý hlavní sál Žofína naslouchal tónům Mé vlasti Bedřicha Smetany. Sem se hudbymilovní diváci vydávali i na vystoupení, uváděná Hectorem Berliozem, Petrem Iljičem Čajkovským a dalšími proslulými komponisty. Roku 1884 Žofín zakoupila pražská obec a zasloužila se o přestavbu podle projektu Jindřicha Fialky.
Žofín neztratil na významu ani před listopadem 1989, zdejší plesová sezona náležela ke špičce. Na Žofín mají vynikající vzpomínky také vyznavači punku, v říjnu 1989 se zde odehrálo jedinečné setkání svého druhu, akce Punkeden. Ten se měl původně odehrát v Praze 10, tam však z politických důvodů neprošel. „Pořadatel zajistil prostory na Žofíně, což bylo naprosto úžasné,“uvedl hudební publicista Petr Korál.