Vždycky Most! Jak jsem poznal Česko
Jen dva Angličané hráli českou ligu. Byron Webster byl před 12 lety prvním z nich.
Nejdřív nevěřil, že ho shánějí v Česku: „Děláte si srandu?“Záhy s rozhovorem souhlasil. Zvedl telefon a řekl: „Hello, how are you?“Vzápětí se Byron Webster opravil: „Pardon, měl jsem říct Dobrý den!“
Následovala salva dalších českých slov: „Jak se máš? Jak se jmenuješ? Levá, pravá, záda, sám.“
Z Mostu odešel obránce Webster před deseti lety, teď působí v Carlisle United ve čtvrté anglické lize, ale nezapomněl. Vždyť právě na severozápadě Čech si zase zamiloval fotbal. „Bylo mi devatenáct, v Yorku zrovna vyměnili trenéra a vůbec jsme si nesedli. Vzal mi sebevědomí, málem jsem s fotbalem seknul. Tátovi zavolal agent, jestli by mě lákalo Česko. Neměl jsem co ztratit. Sbalil jsem se a vyrazil. Česko jsem si zamiloval,“prohlásil už rodnou řečí první Angličan, který kdy kopal českou ligu.
Tušil jste tehdy, do čeho jdete?
Vůbec. Nevěděl jsem nic o vaší zemi, ani o Mostu. Nic. Přiletěl jsem do Prahy, krásné město, kde je spousta cizinců a střetává se tam hodně kultur. Ale Most? Jako návrat do minulosti. Staré, šedivé, jiná atmosféra. Přesto jsem to tam miloval. Město bylo úžasné a klub se staral fantasticky.
V té době bylo neobvyklé, kolik se v Mostě sešlo cizinců.
To jo. Mezi námi a Čechy byla zpočátku velká propast, ale netrvalo dlouho a začali jsme si rozumět. Pan Kabíček, šéf klubu, dohlédl na to, že jsme se učili jazyk, že jsme se učili o zemi. Češi poznali, že se snažíme zapadnout, přijali nás a stala se z nás parta. S některými kluky jsem pořád v kontaktu – se Standou Hofmannem, který hraje ve Slovácku, s Brazilcem Andreiem nebo Patrickem Oboyou, který pocházel z Nairobi.
Za Most jste hrál dvě sezony, první i druhou ligu. Na stoperu.
Přitom v Anglii jsem předtím kopal v záloze. Na testech v Mostu mě však postavili do středu obrany a už mi to zůstalo. Je to snazší, nemusíte tam tolik běhat. (smích)
Vysvětlete mi: jak se stalo, že vašemu tátovi volá do Yorku agent s nabídkou z Mostu?
O tom upřímně moc nevím. Fakt jsem byl připravený, že se na fotbal vykašlu, přestal mě bavit. Táta mi ale povídá: Aspoň to zkus! A bylo to nejlepší rozhodnutí v životě. U vás jsem se do fotbalu znovu zamiloval. Prý jste Most opouštěl i kvůli tomu, že jste se mimo fotbal nudil. Víte, moc se toho tam dělat nedalo. A to jsem měl kliku, že tenkrát postavili obchodní dům, kam jsme chodili snad každé odpoledne na kafe. Ale jinak? Trénink končil brzy, v televizi nebylo na co koukat. Kolikrát jsem v bytě civěl do blba a přemýšlel: Tak co teď budu dělat?
Rozumím.
Fotbal jsem si v Mostu užíval, ale zároveň o mně vědělo pár klubů z Anglie... Cítil jsem šanci vrátit se domů.
Povězte, co bylo na Česku nejhorší?
Ty jo, asi některá jídla. Guláš třeba miluju, ale tatarák? Brrr!
Co jste si naopak oblíbil?
Asi všechno ostatní! Obzvlášť jsem si zamiloval roční období. Zatímco o Anglii se každý správně domnívá, že tam neustále prší, u vás bývají léta fakt horká a zimy mrazivé. Všichni byli velmi milí, opravdu jsem si to užil. A musím vypíchnout fanoušky, byli vášniví, fotbal milují.
Ale jednou, na stadionu v Ostravě, jste se bál.
Jojo, jasně. Do kabin jsme z autobusu procházeli takovým tunelem z pletiva. A kolem něj spousta křičících lidí. Přestože jsem neuměl moc česky, nadávkám jsem rozuměl. A pak jsem vyšel na trávník a přede mnou obrovská tribuna, která byla plná skákajících fanoušků. Říkal jsem si: Panebože, tohle je jiný level. Později jsem měl to štěstí, že jsem si zahrál za Millwall. I jeho příznivci jsou fantastičtí, neskuteční.
Oni se proslavili, většinou nechvalně, i za hranicemi Anglie.
Moc se toho v Mostě dělat nedalo. Kolikrát jsem v bytě civěl do blba a přemýšlel: Tak co teď?
Spousta hráčů přijiždí na Millwall a mají z fanoušků strach. Nemyslím si, že by někdy někomu – zejména fotbalistům – ublížili, ale faktor strachu určitě existuje. Vyjdete před narvané tribuny a je to wow!
Když Millwall vykopal postup zpět do druhé anglické ligy, vtrhli jeho fanoušci jako první v historii na trávník v novém Wembley.
To bylo šílené! Pro fanoušky Millwallu je to dodnes velký úspěch. (smích) Samozřejmě se nezachovali správně, ale oni jsou tak vášniví a jejich klub je i jejich život.
V Anglii jste poznal další dva Čechy: Marka Štěcha v Yeovilu a Jiřího Skaláka právě v Millwallu. Vzpomínáte?
Zejména s Jirkou jsem pořád v kontaktu, i proto pořád trochu rozumím česky. Když Jirka přišel, tak se ke mně hlásil, protože jsem uměl trochu česky. Když jsme někoho potřebovali pomlouvat, tak jedině česky, aby nám nerozuměl. To byla sranda. S oběma to byly skvělé časy.
Vracíte se někdy do Česka?
Manželku s dětmi jsem nedávno vzal do Prahy, což je úžasné místo. Tolik možností, jak trávit volný čas. V létě vyrazíte v šortkách a tričku na šlapadla, ovšem zimu mám v Praze ještě radši. Sedíte v kavárně u topení, usrkáváte horkou čokoládu nebo svařák, pozorujete tu zasněženou krásu v ulicích.
V Mostě už jste byli?
Když jsem za něj hrál, manželka tam se mnou byla. Tehdy ještě přítelkyně. Děti zatím ne.
Ukážete jim, kde jste se znovu zamiloval do fotbalu?
Rozhodně! Děti mě sledují odmala, vyrostly u hřiště. A pořád mi nevěří: Tati, tys fakt hrál v cizině? Nechápou, že mluvím česky, musím vysvětlovat, že jsem se to musel naučit. Hlavně mou devítiletou holčičku to fascinuje. Bude fajn se jednou podívat, jak se Most změnil.
Tušíte, jak to tam vypadá s fotbalem?
Když jsem odcházel, všiml jsem si, že klub moc nefunguje. Upřímně, teď nevím, co hrají.
Most, za který hrál Byron Webster, zanikl. Jeho nástupce teď působí v krajském přeboru.
Fakt? To je šílené. Český fotbal se ale snažím trochu sledovat. Sparta se Slavií jsou pořád první a druzí?
Slavia teď ligu vede, ale Sparta se už delší dobu trápí.
Aha. Stejně je fascinující, jak se ve fotbale některé jistoty mění. Když jsem byl v Mostě, skončil Baník Ostrava třetí. Pak jsem jednou klikl na tabulky a divil se, že spadl do druhé ligy. Vím, že teď už je zpátky. Plzni se daří, že? A Mladá Boleslav v mé době taky hrála nahoře. Co vaše reprezentace, má šanci proti Anglii?
Zrovna jsem se chtěl zeptat vás.
Přiznávám, že Anglii tolik nesleduju. Ale máme teď mnoho skvělých fotbalistů. Sancho, Rashford, Kane. Taky Sterling, fantastický hráč.
V březnu zařídil českou porážku 0:5 hattrickem.
Rychlý anglický útok může Čechům dělat velké potíže, bude to zajímavá konfrontace.
Tušíte, jak můžou Češi anglickou reprezentaci potrápit?
Angličané hrají kombinační fotbal, rádi drží balon a rozehrávají zezadu. Asi bych zkusil vysoko napadat obranu. A snažit se co nejvíc bránit přihrávkám na útočníky, protože ti jsou fakt nebezpeční. Bojovat, napadat, získávat balony.
Ještě mi povězte: proč hráli v Česku zatím jen dva Angličané? Vy a Rolando Aarons v Liberci.
On byl v Česku? Je to ten z Newcastlu, že?
Přesně tak. Loni na podzim se neprosadil tolik, jak se čekalo.
Fakt? To mě překvapuje. Ale párkrát jsem o tom v Anglii mluvil: Zvlášť mladí kluci raději zůstávají doma a hrají poloprofesionálně.
Co byste jim poradil?
Ať jdou ven! Nejen kvůli fotbalu. Obohatí je to. V Česku jsem poprvé bydlel sám, naučil jsem se o sebe postarat. Rychleji dospějete a máte šanci zahrát si proti velkým týmům. Nastoupil jsem proti Spartě, proti Slavii. Na stadionu skoro dvacet tisíc diváků. Fantastické zkušenosti, pro mladé kluky jde o skvělou příležitost v kariéře. Ale třeba nemají stejnou možnost. Já měl kliku, že tátovi zavolal agent.