Velká pardubická
Proč je znovu favoritem Faltejsek
Až se v neděli odpoledne Jan Faltejsek objeví na startu 129. ročníku Velké pardubické (16.40, online na idnes.cz/sport) v sedle obhájce Tzigana du Berlais, může si říct, že už teď je druhým nejúspěšnějším žokejem historie slavného dostihu.
Jen legendární Josef Váňa (66) má o tři triumfy víc (celkem osm).
Faltejsek (36) během posledních sedmi let ovládl Velkou pětkrát – třikrát s Orphee des Blins, jednou s Charme Lookem a naposledy loni právě s Tziganem.
V pořadí už překonal i Václava Chaloupku s Peterem Gehmem.
Přitom vize, že by Faltejsek mohl Váňu v historických tabulkách ohrozit, byla zpočátku až nepředstavitelná. Jenže najednou se zdá uskutečnitelnou.
„Pro mě je to strašně daleko a pořád to pro mě není téma,“říká Faltejsek. „Myslet si, že je možné překonat pana Váňu, by bylo stejné jako tvrdit, že Jágr v bodování předstihne Gretzkého.“
Není to tak. Faltejsek je historickému zápisu mnohem blíž. Vždyť je mu stále pouhých 36 let. Když Váňa vyhrál v roce 2011 naposledy, bylo mu téměř 60…
Faltejsek je nyní na vrcholu sil, může mít před sebou klidně 15 let kariéry.
„Je mladý, pokud bude mít štěstí a budou se mu vyhýbat průšvihy, může Pepíka překonat. Žádný rekord není věčný,“myslí si úspěšný kouč Čestmír Olehla.
Na pardubickém závodišti se Faltejsek cítí jako doma. Vyrůstal v Kladrubech, ale do Pardubic chodil na základní školu. Když byl menší, otec veterinář mu koupil poníka. „Odjakživa jsem byl u koní, šlo o přirozený vývoj,“vypráví.
Zatímco otec chtěl, aby se věnoval parkuru, jeho vždycky lákala rychlost spojená s překážkami. Proto se rozhodl pro dostihy. Svůj první vyhrál v šestnácti ve Slušovicích, záhy dostal šanci právě od Olehly. Čerpal zkušenosti od Gehma, Jima Crowleyho nebo Paddyho Aspella.
A jako jeden z mála Čechů se prosadil v zahraničí.
Před dvanácti lety dorazil na statek ke slavnému trenérovi Alistairovi Charltonovi do Stockfieldu, přespával v karavanu, a pokud zrovna netrénoval, oháněl se vidlemi. A jen tak mimochodem si o víkendech žil svůj sen – v kolébce světového turfu závodil a také vítězil.
Dva roky pak pracoval i pro francouzského šampiona překážkových trenérů Guillauma Macaira. „Žiju stále s ruksakem na zádech a jezdím všude, kde je o mě zájem,“říkal tehdy.
Díky svým toulkám po Evropě nasál to nejlepší z francouzské a anglické dostihové školy. Proto je pro trenéry tak ceněný.
„Je velmi razantní ve vyjíždění koně ve finiši. To je věc, kterou mu ty anglické dostihy určitě daly. V tomhle směru dost jezdců v Česku převyšuje, a je to jeho obrovská devíza. Ten, kdo je v cílové rovině nejrazantnější a vydoluje zbytky sil z koně, ten obyčejně vyhraje,“popisuje Olehla.
Má také výborný odhad tempa a cit pro optimální rozvržení sil koní. Zároveň disponuje zvláštní intuicí. Často se posadí na perspektivní koně ještě předtím, než jejich kvality odhalí experti a veřejnost.
Proto byl u prvního triumfu Orphee, Charme Looka i Tzigana. „A to zdaleka není o štěstí, jak sám vždycky říká. Honza velmi dobře ví, co dělá. Vybírá si to nejlepší z nabídky. V Česku spolupracuje se stájí doktora Charváta, který má špičkové koně, a pokud se dívám na to, na čem sedí v zahraničí, tak si vždycky vybírá koně, kteří mají šanci vyhrát,“vysvětluje Olehla. „Když vám zavolá Faltejsek, že se posadí na nějakého vašeho koně a že s ním vyhraje, tak co s ním uděláte? Posadíte ho na něj.“
Na začátku kariéry ho často brzdily zranění. Sám s nadsázkou říká, že snad nemá jedinou kost v těle, která by nebyla zlomená.
Ani zdravotní trable ho ale v posledních letech nezastavily. Pokud v neděli vyhraje pošesté, znovu se přiblíží nedostižnému Váňovi.
Tentokrát už jen na dva triumfy.