Modlitba za Mistra
Česko se zádušní mší v katedrále svatého Víta rozloučilo s Karlem Gottem
Tichem třetího nádvoří Pražského hradu prolétne hluboký tón největšího českého zvonu Zikmund ze zvonice katedrály svatého Víta. Zvoní jen při výjimečných příležitostech. Lidé na nádvoří, kteří se navzájem neznají, si podávají ruce. Přeříkají otčenáš, modlí se. Za duši zemřelého Karla Gotta. Zpěváka, s nímž se v katedrále právě loučí jeho rodina, přátelé, umělci a politici.
Před velkoplošnými obrazovkami na nádvoří je atmosféra jako uvnitř mezi stovkami Gottových nejbližších na zádušní mši, kterou slouží kardinál Dominik Duka. Většina přítomných fanoušků smuteční obřad prožívá stejně, jako by seděli v dřevěných lavicích katedrály.
Na pomezí stínu, který vrhá budova, v níž sídlí prezidentská kancelář, stojí nehnutě s rukama sepnutýma pod bradou paní Ingrid. Dáma, která v pražské Panské ulici provozovala butik s vlastní módou, a Gottova manželka Ivana k ní chodila nakupovat.
„Když spolu začali chodit, Ivanka u nás nakupovala pro Karla oblečení. Vzala mu je domů na vyzkoušení, pak je zase přinesla a já je upravila podle potřeby,“popisuje a otírá si slzy. Párkrát se setkala i se samotným zpěvákem. „Karel byl člověk nesmírně silný, pokorný a skromný. Prožívám to dnes velmi silně,“svěřuje se.
„Slíbil mi to, slíbil“
Na nádvoří stojí dohromady asi pětistovka lidí. Mnoho z nich má oči plné slz. Všichni sledují televizní přenos. Promluví, jen když je třeba říct amen nebo odříkat zmíněný otčenáš.
Jinak je v davu absolutní ticho. Z reproduktorů je slyšet i takový zvuk jako cinkání kadidla.
Lidé poslouchají dojemnou řeč Jiřiny Bohdalové. Karel Gott si přál, aby to byla ona, kdo řeč pronese. „Byli jsme celoživotní kamarádi. Blízcí si názorem na život i na legraci. Jsem o osm let starší, a tak jsem častokrát rázně přikazovala Karlovi, že to musí být on, kdo se se mnou, až odejdu do jiných sfér, bude loučit. Slíbil mi to, slíbil. A vlastně jedinkrát svůj slib nesplnil,“říká osmaosmdesátiletá herečka.
Po mši si mezi sebou lidé říkají, že to byl právě projev „Bohdalky“, který je z celého ceremoniálu zasáhl nejvíc. „Slova Jiřiny Bohdalové byla naprosto krásná a silná. Pro ni to muselo být velice smutné a zvládla to,“hodnotí paní Ingrid krátce po půl jedné. Velkoplošná obrazovka je opět černá a lidé pomalu opouštějí prostor třetího nádvoří.
Organizátoři zádušní mše už několik dnů předem avizovali, že do katedrály se dostane jen několik stovek pozvaných a že ostatní lidé se mohou přijít rozloučit na Hradčanské náměstí, kde celou mši uvidí na velkoplošné obrazovce. Na přání Gottovy rodiny nakonec jednu obrazovku umístili i na třetí nádvoří Pražského hradu, tedy přímo ke katedrále. Šéf hradního protokolu Vladimír Kruliš několikrát předem zdůraznil, že na třetí nádvoří se vejdou maximálně čtyři tisíce lidí, vstup se otevře v osm hodin ráno a po naplnění kapacity už na třetí nádvoří nikoho nepustí.
Tak se i stalo. Krátce po osmé prochází bezpečnostními kontrolami první muž, který se představuje jako Petr Zemánek z Krkonoš. Do Prahy vyrážel už o půl čtvrté v noci. „Měl jsem rád Karla Kryla a teprve před pár lety jsem si uvědomil, že i ten druhý Karel je pro mě důležitý. Cítím tlak na hrudi, když si uvědomuji, že ani jeden už tu není,“stýská si sedmapadesátiletý vychovatel ze Základní školy v Jilemnici.
Fronty se nekonají
Hned po rozednění se na Hrad vypravil také František Adámek s manželkou a rok a půl starou dcerou Aničkou. „Žena byla na všech jeho koncertech, jaké se tady v okolí odehrávaly. Frontu na Žofín, kde byla v pátek vystavena jeho rakev, si vystála už od třetí hodiny ranní, aby měla jistotu, že se dostane dovnitř. I sem chtěla jít už den předem. Prý tu klidně bude spát ve spacáku, jen aby byla vpředu, tak moc ho zbožňovala,“vypráví Adámek z pražské Ruzyně.
Spacák ženě nakonec rozmluvil. Do zádušní mše zbývá hodina a na nádvoří je zatím zhruba stejně zahraničních turistů jako těch, kdo přišli vzdát poslední hold svému milovanému zpěvákovi. Stát frontu dlouhé hodiny dopředu nebylo potřeba.
Hlavním vchodem do katedrály poté začínají vcházet pozvaní hosté. Mezi nimi třeba Michal David, Richard Krajčo, Dagmar Patrasová, Ondřej Hejma, Miroslav Donutil, Monika Absolonová či Vendula Svobodová.
Postranní vchod využije Dagmar Havlová v doprovodu herce Jiřího Bartošky, premiér Andrej Babiš s manželkou Monikou i prezident Miloš Zeman s rodinou, kterého přiveze limuzína až ke vchodu.
Překvapení turisté
V 11 hodin se dveře katedrály sv. Víta uzavírají. Třetí nádvoří je zaplněno ani ne z poloviny. Odhadem mši na velkoplošné obrazovce sleduje 500 lidí.
Přítomni jsou stále i turisté. Postávají na slunci, fotí si budovy, hlaholí, posedávají na soklech budov. Zádušní mši sledují jen tak mimoděk, když třeba zrovna zpívá Lucie Bílá Ave Maria.
Nejvíce jsou udiveni japonští turisté, kteří většinou vůbec netuší, co se to na Hradě odehrává. Takový pohřeb a smutek by u nich vyvolala nanejvýše smrt císaře.
Jeho slovo vždy platilo. Vyznával celoživotně pevný řád, vážil si svého vrozeného talentu a nepromarnil ani minutu. Sluší se poděkovat. Dával lidem radost a chuť do života. Jiřina Bohdalová
„Laureát nesčetných hudebních cen Karel Gott byl povolán,“zní slova kardinála Dominika Duky, který slouží zádušní mši. „Měl dar krásného hlasu, umění interpretace a úsměv, kterými naplňoval radostí miliony posluchačů doma i v cizině,“dodává.
Na rakvi Karla Gotta je krásná kytice bílých růží, v její blízkosti je umístěna velká černobílá zpěvákova fotografie. Poblíž je také státní vlajka, která tak symbolizuje, že pohřeb Gotta se odehrává se státními poctami.
Herci Dagmar Havlová a Jiří Bartoška čtou modlitbu. Zpěvačka Eva Pilarová se pak ujala čtení z 2. knihy Makabejské. Eva Urbanová a Štefan Margita zpívají Panis angelicus (Andělský chléb) od Césara Francka. Ave Maria zpívá Lucie Bílá, na druhou skladbu se k ní přidává Vojtěch Dyk.
Nikdo nevládl tak dlouho
V tu dobu venku uprostřed nádvoří stojí nehnutě žena s rukou na srdci. Ve druhé drží na vodítku černého buldočka. Na chvíli se nechá vyrušit a představuje se jako Věra Bicková původem z Českých Budějovic.
„Když mi bylo deset let, cvičila jsem spartakiádu a myslela jsem, že když se dostanu do Prahy, Karel si mě vezme za ženu,“usmívá se smutně. „Karel pro mě byl vše. Milovala jsem ho natolik, že jsem si třeba místo oběda raději kupovala jeho elpíčka,“vzpomíná.
Osobně se s Karlem Gottem potkala před patnácti lety při oslavě narozenin Heleny Vondráčkové. „Bylo pro mě nezapomenutelné, jak skromný člověk to je a jaká pokora a láska z něj sálala. Je třeba si uvědomit, že nikdo nám nevládl tak dlouho, jako on zpíval. Šedesát let byl na vrcholu,“doplňuje Bicková a dál stojí s rukou na srdci uprostřed třetího nádvoří Pražského hradu.
V duchu jeho poslední písničky Srdce nehasnou svítil Karel Gott na cestu několika generacím nejen Čechů, čehož jsem důkazem. I tobě, Bože, jeho koncert doporučuji. Zbigniew Czendlik
Pomáhal lidem, uznával hodnoty, které činí lidský život krásný a bohatý. Měl dar krásného hlasu, umění interpretace a úsměv, kterými naplňoval radostí miliony posluchačů. Kardinál Dominik Duka
Modleme se za Mistra, jeho rodinu, manželku Ivanu a dcery. Jiří Bartoška
Přišla řada situací, které se zdály beznadějné, ale které jste vy překonal. Člověk však nemá svůj život ve svých rukou. Marek Trněný přednosta I. interní kliniky VFN
Poslední potlesk
Na závěr mše zazní Gottova píseň Už z hor zní zvon. Z katedrály vynáší Hradní stráž rakev s kyticí bílých růží k připravenému pohřebnímu automobilu. Lidé na nádvoří Mistrovi tleskají. Naposledy.
Auto odjíždí a davy lidí ukázněně, pokorně, bez dohadů, předbíhání či postrkování odcházejí z Hradu. „Uvědomujeme si smysl lidského života a jeho hodnotu. Jdeme dál a víme, že máme svůj cíl,“vysvětluje před katedrálou do kamer Dominik Duka.
Pohřební auto míří do motolského krematoria. Tam se s ním v tichosti loučí už jen nejbližší rodina. Kam bude urna s popelem Karla Gotta uložena, zatím ještě není jasné.