Pardubickou vyhrál Bartoš
Výhra po 11 letech. Třetí titul z Velké pardubické má Josef Bartoš. Triumfoval s Theophilem.
Jedenáct let na ten moment čekal. Za tu dobu ho potkala spousta pádů, zranění, úmrtí koní. Včera se Josef Bartoš dočkal. Potřetí vyhrál Velkou pardubickou.
Dokonal zlatý hattrick. „Jsem rád, že jsem to po těch letech dokázal. V pětadvaceti jsem si myslel, že to půjde jak na běžícím pásu. Ale on ten náš sport tak jednoduchý není,“usmíval se osmatřicetiletý žokej v zelenobílém dresu.
Před rokem prožíval úplně opačné emoce, to ze závodiště odcházel v slzách. Na Taxisu, nejtěžší, nejproslulejší a nejobávanější překážce, přišel o Vicodyho, který si zlomil nohu a musel být utracen. O čtyři roky dříve se mu to stejné stalo se Zulejkou.
„Tehdy jsem slyšel hodně kritiky, nebylo to nic příjemného. Jsem rád, že to dneska dobře dopadlo. Lidi si mysleli, že budu mít nějaký blok z Taxisu, neměl jsem ho a teď je to nádherný pocit,“líčil.
S Theophilem vyběhl s jedničkou na dresu a první taky doběhl. Při jednom z nejotevřenějších dostihů posledních let.
Už před startem zranění ze závodu vyřadilo Hegnuse a No Time To Lose. A krátce po něm přišla Velká též o obhájce prvenství. Už na čtvrté překážce skončily naděje Tzigana du Berlais. Ten stejně jako vítěz z roku 2015 Ribelino nezvládl Taxisův příkop a skončil.
Více než 30 tisíc fanoušků, které slunečné počasí na závodiště přilákalo, zalapalo po dechu. Pětinásobný šampion Jan Faltejsek vstal ze země a jen kroutil hlavou.
„To Theophilos lupnul Taxis jak nic,“pochvaloval si Bartoš.
A závod byl v tu chvíli absolutně otevřený.
Většinu dostihu tempo diktovali Bridgeur se Strettonem, kteří za sebou drželi zbytek startovního pole. Až na Havlově skoku se to změnilo.
Bridgeur ho sotva ustál a propadl se na poslední příčku, naopak Theophilos se poprvé objevil v čele dostihu.
Když se přiřítil do cílové rovinky, na titul z Pardubic stále aspirovala šestice koní. Z jedné strany se před něj tlačil Stretton, z druhé Chicname De Cotte. Theophila dokonce skoro dojeli, ale na první místo se neprotlačili.
„Pepík ukázal, že je nejlepší překážkový žokej v Česku. Využil svých zkušeností z rovinových dostihů. Ty závěry umějí kluci z Anglie i Francie, ale on ukázal, že my taky,“těšilo trenéra Josefa Váňu staršího.
Devítiletý valach Theophilos si dojel pro největší prvenství kariéry. Kdo by to před lety do vystrašeného a hubeného koníka, který jednou žokeje dokonce při závodu shodil ze sedla a odběhl na tribunu, řekl. V cíli dostal zasloužený oplach kýblem s vodou.
„A já jsem rád, že se ten můj příběh otočil o 180 stupňů, že nejsem prokletý. Celý dostih jsme jeli spíš defenzivně a zaútočili ve správnou chvíli. Bylo to pro Theophila ideální tempo,“popisoval v cíli nadšený Bartoš.
Navíc se stal prvním jezdcem v historii, který v jednom roce ovládl nejprestižnější překážkový dostih v Itálii – slavné Gran Premio a taky Velkou pardubickou.
„Hodně to pro mě znamená, moc si téhle kombinace cením. Pro Italy je Gran Premio něco podobného jako pro nás Velká pardubická. Když jsem ho vyhrál, smál jsem se, že teď už můžu skončit. Ale nebojte, ještě nekončím,“smál se.
Ten pocit euforie už mu chyběl. Přitom ho moc dobře zná.
První proběhl cílem Velké už v roce 2006 v sedle Decent Fellowa. O dva roky později na to navázal s bělkou Sixteen.
Tehdy se zdálo, že nastává éra Josefa Bartoše. Jenže pak? Třikrát skončil druhý, dvakrát třetí. Další triumfy se mu na nejslavnějším dostihu sezony celou dekádu vyhýbaly. K tomu dvakrát smutný konec na Taxisu…
Na to tak úspěšný žokej nebyl zvyklý. Během kariéry odjel více než 2 500 překážkových dostihů, během kterých majitelům vydělal víc než 140 milionů korun.
I proto mu náleží titul historicky nejúspěšnějšího českého překážkového jezdce.
„Jen“třem triumfům ve Velké navzdory.