Cestopis zabírá líp než krimi
Části ženských těl poházené po třech městech mají účel i efekt. Horší je, že vyšetřovatelé z daných zemí se v desetidílné krimisérii Princip slasti, jež dnes začne na ČT, chovají shodně jako existenciální rozervanci, jaké by generální inspekce nepustila ani ke kontrole parkování.
Výrobně je projekt Ukrajiny, Polska a Česka nebývalý, zdatný producent Dariusz Jabłoński stál už u filmu Je třeba zabít Sekala – jenže coby režisér pěstuje v Principu slasti pouze mysteriózní šablonu.
Ach, je tu krásně
Z Polska vzešel také scenárista Maciej Maciejewski, autor tamního populárního krimiseriálu Glina, jejž však točil uznávaný znalec žánru Władysław Pasikowski. Konečně Varšava si ponechala i herecky zajímavou ženu zákona, již ztvárnila Małgorzata Buczkowska.
Co zbylo ostatním? Přímořské Oděse nejpřitažlivější kulisy, ve kterých vyniknou ostré rysy detektiva v podání Sergeje Strelnikova, a Praze netypický Karel Roden coby kriminalista toužící po penzi a vnoučeti, jakož i dráždivě pokleslá role místa, kde se točí levné horory plné sexu, krve a mizejících modelek.
Seriál předstírá reálný čas, takže než se začnou národní nitky i lokální vyšetřovatelé propojovat, jsme ve třetím dílu. Ale i pak se kriminalisté hlavně svěřují, jak jsou osamělí, proč policista nemůže mít rodinu ani přestat kouřit a co ještě tak mají společného. Rodenův hrdina spí se státní zástupkyní, jejíž předchůdce je podezřelý snad ještě před úvodními titulky, Ukrajincův s novinářkou a Polka nezávazně s kdekým, zato poslouchá Českou filharmonii.
Vyprávění se noří do šedé sychravosti po vzoru severské vlny, postavy zpravidla přijdou do prázdného domova, zují se, nalijí si a zvednou telefon. V pozadí naštěstí zabírá turistický cestopis od Moravy po Mazurská jezera, byť s povinnými výlevy „Ach, je tu krásně“a byť kamera občas zapomene přeostřit.
O původnosti detektivky rozhoduje sice až finále, ale naděje bledne, jak přibývají východní oligarchové, obchod s uhlím, obchod se zbraněmi, justice zapletená s mafiemi. A to vše téměř bez humoru, zato s příšerným dabingem, jehož nádechy či důrazy vyloženě rvou uši. Eurokriminálky jsou zkrátka víc obchodní než tvůrčí záležitost.