Čínské dobrodružství
Nový hokejový svět brankáře Šimona Hrubce. Chytá KHL za Kunlun Red Star.
Zokna hotelového apartmánu pozoruje majestátní chrámy nebo obří kolo, které je téměř dvakrát větší než známý London Eye. Ráno mu zase klidně na stůl naservírují smaženého raka nebo žábu. „A na stadionu je největší hukot, když na mě letí střela od červené čáry,“vypráví Šimon Hrubec. „Lidi pořádně vidí puk a myslí si, že je to veliká šance.“
Z hokejových reprezentantů má v současnosti nejexotičtější angažmá.
Pro první zahraniční štaci si osmadvacetiletý gólman vybral Kunlun Red Star, který patří mezi otloukánky Kontinentální ligy. V čínském klubu, v němž se razí zámořský styl, důkladněji zjišťuje, co znamenají pojmy jako dřina nebo rychlost. Mimo led zase Hrubec objevuje turistická místa nebo se pokoušel vypátrat, zda v Pekingu čepují české pivo.
Povedlo se?
Našel jsem si kamarády z české ambasády a ti znají jedno místo, kde se plzeň točí. Už předtím jsem psal do Prazdroje, jestli někam do mé oblasti, kde momentálně žiju, nedodávají pivo. Napsali, že to zjistí, ale pak už neodpověděli. V Číně je ale všechno strašně daleko. Než si dojedu na české pivo, trvá mi to dvě hodiny taxíkem. Navíc můžu vyrazit jen příležitostně, když máme v napěchovaném programu dva nebo tři dny volna.
Chutná Číňanům české pivo?
Na plzni jsem s nimi nebyl, ale bavil jsem se o ní s trenérem Fraserem. Na Prahu a naše pivo nedá dopustit. Ptal se mě, jestli tady náhodou o nějaké hospodě nevím. Odpověděl jsem, že jo, ale neřekl jsem mu, kde je. Je to moje tajemství. (usměje se)
S čím má ještě hráč v Číně potíž?
Obrovské dobrodružství jsou snídaně. Mají smažené rýže, nudle, polévky. Přijde mi, že stejné pokrmy vidím na stole ráno, v poledne i večer. Hodně jídel smaží, mají raky i žáby. Viděl jsem fastfood, takový žabí McDonald’s. Obrovskou lahůdkou je pekingská kachna, ale kdybych ji jedl pořád, vypadám jako ona. Často vidíte i mísy plněných kachních hlav, za obrovskou pochoutku mají i kachní nožičky, které baští jako Češi bambůrky.
Zůstaňme u snídaní. Co jíte?
Mají ovesnou kaši, a i když je hodně rozvařená, s mlékem a ovocem to do sebe nějak natlačím. A když nemáme dopoledne trénink, snažím se to proložit sladkým pečivem. Přece jenom jsem Čech, který hledá něco na způsob bábovky.
Nyní máte šňůru zápasů v Pekingu, ale úvod KHL jste kvůli propagaci hokeje odehráli v Šen-čenu.
Docela mě překvapilo, kolik lidí dorazilo. Záleželo i na čase. O víkendu přišlo kolem devíti tisíc lidí, kteří ale v osmnáctitisícové aréně docela zanikli. Na basket se Číňani stali fajnšmekři, během hokeje jen občas slyšíte vyvolávače, po kterém ostatní něco opakují. Není tam kotel a zdá se mi, že hokeji tolik nerozumí a fandí třeba oběma týmům, což je zvláštní.
Jako zvláštní vylíčila ruská média i váš úvodní mač proti Ufě. Souhlasíte?
To bylo něco! Byla tam mlha, led nestál za nic a navíc byl tenký, že do něj nešly navrtat branky. Za Ufu chytal Metsola z finské školy. Tam se odraz od tyčky využívá snad při každém zákroku a bylo mi ho až líto, jak pořád vykopával bránu. O komerční pauze zase vyjel borec shrabat sníh, ale zapomněl si sundat chrániče bruslí. Plácal se tam jako brouček, než mu dojel na pomoc rozhodčí. A další byl taky vtipný.
Jak to?
Ten zase bruslil tak, že by to můj rok a půl starý syn zvládl podobně. A když ten kluk shrabal sníh, odešel nejbližšími vrátky přes střídačku hostů, které při odchodu mlátil lopatou a kýblem. Takové věci zažijete asi jen v Šen-čenu (usměje se).
I tak jste v KHL spokojený?
Je to úplně něco jiného. Mám obrovské štěstí, že můžu trénovat s Kanaďany a Američany. Oni na sto procent pracují na tréninku a do zápasu přidají na sto deset. A to řeknu i po angažmá v Třinci, kde se vážně makalo. Až tady jsem ale zjistil, že se dá ještě přidat. Rychlost střely, bruslení, nasazení. K nezaplacení!
Zvykl jste si?
Už ano. Cítím, že mě to brankářsky posunulo. Když jsem přišel, byl jsem jako Alenka v říši divů, která si říká: Ty střely se nedají chytat! To jsem přes léto tak zpomalil? Nebo oni jsou jinde? Mozek je ale chytrý a na všechno si zvykne. Je to stejné, jako když jdete o nějakou úroveň níž. Nenutí vás to být rychlejší a lepší. Jenže tady musíte zrychlit reakce a vylepšit předvídavost.
Co vám pomohlo?
S trenérem brankářů (Dusty Imoo) jsme si řekli, že se chci zlepšit v bruslení, a cvičili jsme to dva měsíce po každém tréninku. Ráno jsem vstával a nechtělo se mi, protože jsem věděl, co mě čeká. Tenhle dril dělal s gólmany v NHL a já mu navrhl, ať uděláme rovnou tři série. On mi opáčil, jestli jsem se nezbláznil, ale zpětně si říkám, že to byl jeden z nejlepších nápadů. Vím, že tenhle dril budu v létě dělat klidně i sám.
Vnímáte, že si podle statistik vedete lépe než americký konkurent Smith?
Na čísla se nikdy nedívám. S Jeremym se střídáme po každém zápase a jsem rád, protože jeho podepsali o hodně dřív. Mě brali jako dvojku. Kluka z Čech, co to jde jen zalepit. Teď ale ve výtahu potkám trenéra, který mi podá ruku a pochválí mě, jaký jsem podal výkon. Cítím, že mi věří. Měsíc nebo dva vůbec nevěděli, co jsem zač, kde jsem chytal a jak se jmenuju (usměje se). Ale to byl jeden z důvodů, proč jsem šel z extraligy. Chtěl jsem do lepší ligy, kde začnu od píky.
Z Česka jste odešel jako mistr, teď jste u dna KHL. Drsná změna, ne?
V Třinci byly výhry na denním pořádku. Jednou se prohrálo a nebylo to dobře. Prohrálo se podruhé, a už to bylo hodně špatné. Teď to nesu těžce, hokej hraju pro dobrý pocit a výhry. Najednou si můžu urovnat v hlavě: Jsi tady, protože chytáš druhou nejlepší ligu na světě. I s trenérem to občas teď řeším.
Několik zámořských spoluhráčů má už dvojí občanství. Vás Číňané nelámali?
Neblázněte! Je to moje první zahraniční angažmá a už před ním jsem byl hrdý Čech. A teď to cítím ještě silněji, chci reprezentovat Česko.