Petr Čech jako Dominik Hašek

Kouč Miloš Melicherík vypráví, jak se ze slavného fotbalového brankáře Petra Čecha stal hokejista.

Jan Palička

Slavný útočník Marián Gáborík, než ho jako číslo 3 draftovali do NHL, vstřelil po jeho přihrávce svůj první dospělácký gól. Na pravém křídle se vedle něho učil i Marián Hossa.

Než se za hokejem vydal do Londýna, získal s Duklou Trenčín dva slovenské tituly. „Zatímco kluky odvál život do Ameriky, mě do Anglie. Ale neměnil bych. Mám dvě děti, skvělou ženu a práci, která mě baví,“vypráví Miloš Melicherík (45).

Kdyby do hokejové branky nepřivedl Petra Čecha, mohl si dál žít ve stínu. „Já jsem v tom nevinně. To je všechno Petrova zásluha,“spustí muž, jenž z fotbalového šampiona pomohl udělat chytače puků. V neděli sledoval ze střídačky, jak to Čechovi jde. Rezervní tým Guildfordu, s přezdívkou Phoenix, vyhrál zápas 3:2 po nájezdech a Čechova premiéra v nejvyšší britské soutěži se blíží.

Jak je daleko sportovní unikát?

Čeká se jen na vhodný termín. Teď už všichni víme, že na to má. Petr si potvrdil, že dokáže být platný. On vážně obstál. Byl bravurní.

Nepřeháníte? Byl to zápas krajské úrovně.

Nepodceňujte to. Něco jsem s hokejem zažil, snad to dokážu posoudit. Náš soupeř vedl 2:1, měl přesilovku a na Petra létaly těžké střely. Při jedné dorážce už byl prakticky bezmocný, přesto tam stačil doklouznout od druhé tyčky a šoupnout proti puku vyrážečku. Hráči Swindonu už měli ruce nad hlavou, to nešlo chytit.

Vidíte, šlo.

Však mi hned došlo, kdo se za tou maskou skrývá. Vítěz Ligy mistrů, rekordman Premier League v počtu vychytaných nul.

V nájezdech pak Čech zazářil znovu. Chytil hned dvě penalty.

Já říkal klukům v kabině, ať rozhodnou v prodloužení, protože jsem chtěl Petra ušetřit nervů. Představte si, že chytáte svůj první zápas v novém sportu, hledí na vás tolik očí a hned penalty.

Dominik Hašek

bývalý brankář

Petr Mrázek

současný brankář

Petr Čech

po hokejové premiéře

Měl jste strach?

Já nepochyboval, protože znám Petra z tréninku. Ale výzva to byla velká, aby zaknihoval své první hokejové vítězství. Kluci z něj udělali Dominika Haška. Fakt to byl zlatý závěr jako v Naganu.

Abychom si to ujasnili, pořád mluvíme o hokejistovi Čechovi?

Nemyslete si, mně to taky pořád moc nedochází. Pamatuju si Petra, jak v roce 2002 vychytal zlato na mistrovství Evropy jednadvacítek. Tam mě zaujal poprvé. Jak byl koncentrovaný, pružný, při finálových penaltách s Francií skoro neprůstřelný. No vidíte, zase penalty. Osud mu je přihrál do cesty i teď. Nebo do finále Ligy mistrů (2012) v Mnichově.

To už jste se znali?

Čas od času se přišel sklouznout k nám na trénink, ale nikdy by mě nenapadlo, co se z toho vyvine.

Myslíte na bruslích?

Pamatuju, jak jsme se potkali poprvé. Guildford Flames hráli doma s Manchesterem a Petr se přišel podívat jako obyčejný fanoušek.

Líbila se mu britská liga?

Chválil, že měl zápas tempo. Zajímal se, jak trénujeme, vyfotil se s celým týmem a já myslel, že tím to hasne. Druhý den mi v kanceláři pípnul telefon, že mám vzkaz na záznamníku: Tady Petr Čech, nevadilo by, kdybych si s vámi někdy přijel zatrénovat?

To asi nešlo odmítnout.

Bylo mi ctí. Za pár dní se Petr dostavil s výstrojí a šel rovnou na led.

Poznal jste talent?

Spíš pracovitost, píli, vášeň. Petr byl rozhodnutý, že zkusí dohnat dvacet let, kdy na bruslích nestál. Hráče, který k nám před lety přišel poprvé, byste dneska nepoznali. Právě to dělá z Petra jedinečného sportovce. Až si někdy říkám, že snad není možné, aby smrtelník udělal takový pokrok.

Čech je v mnoha ohledech workoholik, viďte?

Když se zakousne, nepustí a jede na víc než sto procent. V týmu do devíti let jednu chvíli chytal i jeho syn Damián, protože ho táta strhnul. Junior nakonec skončil ve fotbalové brance Chelsea.

Zatímco táta Čech v Guildfordu.

Spousta lidí se mě ptala: Zvládne to Petr? Není to jen reklamní trhák pro lidi? Ale já věděl, co Petr umí. Už je připravený posunout se do vyšší hokejové úrovně.

Co až se to stane?

Tak si splní svůj sen, ale bude makat dál. On je pravý vítěz. Úspěchy, které sbíral na trávníku, nejsou náhoda. Ale copak může uspět taky na bruslích? Teď už vím, že ano.

Přitom měl frmol. Ještě v pátek se v Praze loučil s reprezentací.

A to jsme ve čtvrtek měli trénink do noci. Ráno musel vstávat hodně brzo, aby stíhal letedlo. Pak thriller proti Anglii, v sobotu spěchal do práce v Chelsea, v neděli premiéra na ledě. Kdybyste viděl, jak soustředěně vypadal, když si bral betony a oblékal se do dresu. Fakt profík.

Z Guildfordu je rázem klub Petra Čecha. Příjemná změna?

Je pravda, že zájem novinářů několikanásobně překročil kapacitu haly, ale jinak se nic nemění. Petr si před zápasem vzal slovo a řekl, že je úplně jedno, kdo stojí v brance, protože hokej je kolektivní sport: záleží na týmu, ne na jednotlivcích. On, taková persona. Myslím, že mladým klukům tím otevřel oči.

Je mu už 37. Může s hokejem udělat díru do světa?

To neřešíme. Předně je smluvně vázaný v Chelsea, tak uvidíme, co mu čas dovolí. V Guildfordu místo má.

Navzdory tomu, že je vlastně pořád začátečník?

Ale pozor, má reflex, rychlost, zkušenosti. Už v posledních dvou sezonách v Arsenalu si občas komentátoři v pořadu Match of the Day všimli, že jeho zákroky připomínají spíš hokejové. Má to v sobě.

Domácí úkoly mu dáváte?

Nepotřebuje je. Pracuje na sobě sám a zodpovědně. Hodně věcí konzultuje s kamarádem Petrem Mrázkem, který chytá za Carolinu. To se hodí, ne? Určitě jde správným směrem.

Gratuluji mladému začínajícímu talentovanému v obráceném gardu chytajícímu brankáři k prvnímu vítězství a k tomu na penalty!

Píšeme si, řešíme různé momenty, hlavně góly. Kdo z beků chyboval, co brankář udělal špatně. Petr hokeji hodně rozumí.

Zápas jsem si užil se vším všudy, na stadionu byla skvělá atmosféra, navíc oba týmy podaly velmi dobré výkony, takže jsem měl dost práce.