Celý stát zametá jeden Zemanův úlet
Pomalé nalézání spravedlnosti a přebujelá byrokracie, to jsou už dlouho dvě velká témata prezidenta Miloše Zemana. „Jak víte, vynikám extrémní zdvořilostí, takže bych výraz ‚líní‘ nikdy nepoužil. Podle mého názoru jsou soudci nepracovití, alespoň někteří,“doprovodil nedávno prezident jmenování nových soudců. Bujení byrokracie zase kritizoval naposledy, když byl na schůzi vlády k novému státnímu rozpočtu. „Počet úředníků stále roste, i když by měl být vytlačován počítačovými algoritmy,“sdělil svou výhradu.
Řekněme si to ale na rovinu: být v této zemi více Milošů Zemanů, soudy by se asi úplně zastavily, ba utopily v moři úředních spisů. A v Letňanech by Andrej Babiš musel postavit ne jednu, ale hned několik úřednických čtvrtí.
Vezměme si jen ten grandiózně hloupý spor o to, jestli Ferdinand Peroutka napsal článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tedy ono se už po pár týdnech hledání ukázalo, že zmíněný článek nenapsal, od té doby jde už téměř pět let jen o to, aby se prezident či kdokoliv jiný nemusel za Zemanův úlet Peroutkovým potomkům omluvit.
Vypsat peripetie celého sporu by znamenalo popsat tuto novinovou stranu. Věc opakovaně projednávaly už všechny soudní instance, už roky zaměstnává prezidentskou kancelář a od loňského léta bizarně i ministerstvo financí. Odvolání stíhá odvolání a dovolání zase dovolání, exekutoři vyhlašují a zase ruší exekuce pro neplnění rozsudku, po celých pět let tu na obou stranách sporu kmitají advokáti, vymýšlejí se úřední postupy a soudní strategie, pořizují se expertizy...
Dovedl by někdo vypočítat, o kolik hodin už tento spor připravil všechny, kdo v něm nějak figurovali? Kolik se jim za tu dobu vydalo na platech? Kolik se v těch všech soudních síních a advokátních pracovnách prosvítilo a protopilo? Nepochybně jde už o miliony, spíš mnoho milionů. O duševní újmě Peroutkových potomků ani nemluvě.
Samozřejmě, Zemanem tolik vzývaným počítačovým algoritmům by se svítit a topit nemuselo, i bez platu by se obešly, ale tady jde o živé lidi, kteří kvůli dětinské tvrdošíjnosti jednoho papaláše musí zanedbávat a odsouvat svoji další práci, která na rozdíl od této kauzy má třeba i nějaký smysl. Nekonečné restituční kauzy, likvidační obchodní spory, dědické či rozvodové pře. V téhle peroutkovské jde pět let jen o jediné: aby jeden starý muž nemusel říci slovo „promiňte“.