Je klidná, čeká ji Dobrá smrt
Tomáš Krupa natočil mimořádný film. Plně pozitivní, přestože mluví o smrti, nadto dobrovolné. Léčivý, neboť divák se zastydí za vlastní bolestínství. A čistý, protože se zříká autorského soudu, neřkuli vměšování, ačkoli sleduje z nejdůvěrnější blízkosti nejsoukromější okamžik: odchod ze života.
Dvaasedmdesátiletá Britka, hrdinka filmu Dobrá smrt, sice žije ve svém malém kousku ráje, jak říká domku s kouzelnou zahrádkou, jenže už nechce. Má svalovou dystrofii; jako její matka, jako její syn.
Co ještě udělat
„Život není fér, tak proč bych zrovna já měla být zdravá? Matka proseděla třicet let v křesle, to já nechci,“shrnuje, proč jedná s klinikou ve Švýcarsku, kde je asistovaná sebevražda legální. Na rozdíl od Anglie, kde na ni kvůli zamýšlené eutanazii poslali psychiatra. „Zavřeli by mě do blázince,“bojí se – a při návštěvě již nemohoucího manžela v ústavu jí divák naprosto rozumí.
Syn s neléčitelnou nemocí ještě bojuje, zkoumá ji ve vlastní laboratoři. Zdravá dcera by měla maminku ráda na své svatbě: „Jenže ještě nemá datum, kdežto já datum své smrti už ano. Nemohu pořád čekat, až se ona rozhoupe.“
Přípravy na poslední krok sleduje Dobrá smrt při vší neodvratnosti věcně, střízlivě, ztišeně, otevřeně a bez hysterie. Jak to sdělit malým dětem, komu předat dům, co ještě zařídit s přáteli. Třebaže vesměs prokazují vrcholné sebeovládání, všichni to nesou hůře než sama žena, která jim s usměvavou rozvahou opakuje: „Je to v pořádku, jsem klidná, jsem rozhodnutá.“
Jako v přímém přenosu
Jestli se doposud jejím postojům někdo bránil, v Basileji dostane novou dávku argumentů v podobě vykonavatelky konečného aktu: věřící lékařky. Přiznání, že zvládá „jen dvě asistované sebevraždy týdně, protože se s tím taky musím vyrovnat“, navíc znásobí doktorčina zpověď o údělu vlastního otce, který do té doby přesvědčenou zachránkyni životů zviklal a převedl na druhou stranu barikády. Znovu platí, že se tu hovoří fakticky, rozumně, bez vydírání; v hraném snímku by se takové postavy blížily sci-fi, kdežto dokument naopak posilují.
Jak strávit poslední den s vědomím, že příští nebude? Co si ještě říci s rodinou, než má žena vlastní rukou pod dohledem kamery otočit ventilem s vyžádaným bezbolestným věčným spánkem? Skoro jako v přímém přenosu, bez hodnotících znamének, morálních polemik či emočních výkřiků sleduje Dobrá smrt příběh jednoho odcházení.
A jenom kratičký titulek v závěru dopoví, že eutanazie v doslovném překladu z řečtiny znamená dobrá smrt.
Dobrá smrt SR, ČR, Rakousko