Budoucnost je tu. Má jméno Daniil
Chýlí se pátrání po příštím králi ke konci? Hlásí se ruský čahoun.
Karel Knap
Prásk. Eso. Konec. Daniil Medveděv proměnil mečbol ve finále obřího turnaje v Šanghaji a cestou k síti se tvářil ledabyle, jako by zrovna se sličnou chotí Darjou v Monte Carlu kráčel do oblíbené kavárny na milované tiramisu.
Žádná divadelní gesta či řev krále džungle. Dvoumetrový Rus jen hodil míček sběrači a lehoučce se usmál, teprve když se očima setkal s poraženým sokem Sašou Zverevem.
„Pořád slyším, jak se hledají noví hrdinové, tak jsem předvedl něco nového. Neoslavuju svá vítězství. Když dokončím své dílo, zůstávám v klidu. Vyřízeno,“vysvětlil svérázný mladík, který na šestém podniku ATP za sebou postoupil do šestého finále. A získal třetí titul.
Nejen proto v něm trojnásobný grandslamový šampion Jan Kodeš vidí budoucího tenisového vladaře.
„Myslím, že jednou převezme žezlo. A nebude to moc dlouho trvat,“předpovídá. „Má všechny přednosti, nevidím jediné výrazné minus.“
Medveděv ve třiadvaceti prožívá fantastické období. Ve Washingtonu v bitvě o pohár podlehl Kyrgiosovi, v Montrealu pak Nadalovi a v Cincinnati zdolal v poslední partii Goffina. Než kapituloval na US Open, udatně odolával Nadalovi, načež v Petrohradě smetl Čoriče a v Šanghaji poté Zvereva.
Celková bilance jeho tažení: 29–3. Porazil třeba také Djokoviče, Thiema, Chačanova, Tsitsipase. Na žebříčku se vyšvihl na čtvrté místo.
V minulosti se našli rebelové, kteří povstali proti panování Federera, Djokoviče a Nadala. Málokterý buřič ovšem dokázal zlobit vrchnost tak troufale a vytrvale.
„Výborný servis. Štíhlá postava, lehký pohyb. Šikovná ruka s citem pro míč,“vyjmenovává Kodeš přednosti muže narozeného v Moskvě. A jen tak se nedá zastavit. „Uvolněně švihá, balony mu parádně letí. Líbí se mi, že nehraje zanďoura. Tluče do míčů před sebou. Útočí, zakončuje na síti. Používá hlavu. Nedělá scény, chová se jako profík. Pomáhá mu zdravé sebevědomí, které se přirozeně stupňuje.“
Ze všech junáků, kteří připadali v úvahu jako nástupci současných třicátníků, Kodeš považuje Medveděva za nejvážnějšího kandidáta.
Hubený Rus stále tvrdí: „Má žena ve mě věří víc než já sám.“
S chutí vypráví historku z loňského července, kdy přiletěl do Washingtonu a při tréninku s Francouzem Pouillem musel strpět kanára.
„Manželka mi opakovala, že určitě půjdu nahoru a že patřím do Top 10. Tak jsem na ni tenkrát mával z kurtu a škádlil ji: Vidíš mě? Takhle vypadá špičkový tenista, co?“
Postupně ale pod vedením španělského kouče Cervary a s přispěním psycholožky Dauzetové vymýtil ze svého vystupování výbuchy vzteku a vylepšil životosprávu.
Snaží se neházet mince po rozhodčích jako předloni ve Wimbledonu. Častěji nalézá a udržuje si vnitřní klid jako mistři kung-fu z kláštera Šao-lin, kteří jsou mu předhazováni jako vzor.
Mluví-li o příčinách nynější báječné série, zmiňuje jisté pohnutí mysli: „Po příletu do Ameriky do sebe vše zapadlo. Byť mi určitě prospěla tvrdá práce, kterou jsem v přípravě odvedl, úplně nevím, jak se to stalo. Najednou vím, co a jak mám v danou chvíli udělat, jaký úder zvolit. Porozuměl jsem sám sobě.“
V New Yorku při US Open zprvu opět ztrácel sebekontrolu. V rozhovorech po zápasech dráždil diváky, kteří na něj zlostně bučeli. Leč nakonec si je získal uměním i bojovností, s níž málem skolil i Nadala.
Na Flushing Meadows utvrdil Kodeše v názoru, že se objevil tolik očekávaný následník trůnu: „Éra Federera, Nadala a Djokoviče nepotrvá věčně. Medveděv je můj favorit. Ostatní mají velké výkyvy.“
Též jinak spíš pokorný Rus připouští, že na jaře 2020 může útočit na pozici světové jedničky: „Neobhajuju moc bodů. Zkusím vyhrát co nejvíc mačů a uvidíme. Byla by to pro mě skvělá odměna.“