Objev bájného mudrce? Nejspíš ano
Staroegyptský hodnostář Kaires, kterého čeští egyptologové objevili loni v říjnu, se významem rovná uctívanému Imhotepovi.
Ivana Faryová
Kaires, jediný přítel krále, představený všech královských prací, strážce tajemství Jitřního domu, správce královského paláce… Když čeští egyptologové v Abúsíru objevili Kairesovu hrobku, bylo jasné, že jde o zcela mimořádnou věc. Však to potvrdili i sami Egypťané. Na nic nečekali a objev oznámili světu okamžitě. Obvykle si dávají více na čas.
Kairesovy tituly, které vystihují jeho životopis, naznačují, že byl mimořádnou osobností. Čeští vědci se proto po odkrytí jeho hrobky vydali cestou srovnatelnou s detektivním pátráním. Propojili důkazy, souvislosti a dosavadní poznatky a náhle se před nimi vynořil Kaires, jeden z prvních staroegyptských mudrců. Vědecké bádání pokračuje, ale šance, že Kaires patří ke slavným starověkým mudrcům Imhotepovi nebo Ptahhotepovi, je veliká.
Starověký seznam
Králův důvěrník, který byl například i správcem Domu života, inspektorem kněží sloužících v pyramidových komplexech králů Sahurea a Neferirkarea, či knězem bohyně Hathory, žil před 4 500 lety.
„A z doby Nové říše, tedy o 1 300 let mladší, pocházejí dva vápencové fragmenty, které nesou seznam postav bájných egyptských mudrců, počínaje Imhotepem přes Ptahhotepa a další až po Kairese. Podle legendy, která vznikla později, žil v období Staré říše a byl otcem důležitého vezíra Kagemniho, jehož hrobka se nachází v Sakkáře. Takže Kaires, jehož jsme objevili v Abúsíru, do naší teorie skvěle pasuje,“vysvětluje ředitel českých egyptologů Miroslav Bárta.
Podle egyptoložky Lucie Vendelové Jiráskové je dalším dokladem papyrus uložený v Britském muzeu, který rovněž uvádí přehled uctívaných mudrců. Mezi asi sedmi jmény je i jakýsi Kaires. „Jediný Kaires, kterého máme doloženého z doby, do níž měl podle papyrového seznamu patřit, a který má postavení mudrce, je ten náš. Dá se propojit s člověkem zmiňovaným v seznamu z Nové říše,“říká. Jméno Kaires není běžné, a když se objevilo, profesor Bárta si vybavil, že o jednom Kairesovi vlastně ví. Zná ho právě z přehledu mudrců na vápencových fragmentech. Jenomže ty už 70 let nikdo neviděl.
„Naposledy byly spatřeny v 50. letech minulého století a pak se ztratily. Když jsem na jaře odjížděl z Egypta, řekl jsem svému dlouholetému příteli, řediteli Sakkáry Mohamedu Youssefovi, že jestli mi chce udělat radost a dát mi něco k padesátinám, ať tyto dva bloky znovu najde. Bylo jasné, že jsou někde ve skladu. A on je skutečně našel,“prozrazuje Miroslav Bárta. Jedním z podzimních úkolů egyptologů proto bude nová dokumentace obou bloků a jejich publikace právě v souvislosti s Kairesovou hrobkou.
Díky satelitnímu průzkumu Abúsíru, který si čeští vědci nechali udělat, věděli o velké a nikdy nezkoumané hrobce roky. Leží severně od pyramidy Neferirkarea, panovníka z 25. století před Kristem.
„Už vzhledem k její poloze bylo jasné, že patřila významnému hodnostáři. Měl například tituly, které obvykle patřily vezírovi, přitom není doloženo, že by vezírem byl,“říká Miroslav Bárta a poukazuje na další zvláštnost: V kapli a ve vchodu měl Kaires dláždění z čediče, což tehdy bylo královské privilegium. Nikdo jiný tento materiál používat nemohl. Kaires ho jako jediný hodnostář té doby v hrobce měl. Musel tedy dostat svolení krále.
„Jeden z titulů, který jsme v hrobce našli, je dohlížitel nad královskými pracemi. Jako takový měl tedy přístup ke stavebnímu materiálu a mohl se s panovníkem domluvit, že ho použije i ve své hrobce,“vysvětluje egyptoložka. „V kapli má totiž velký čedičový oltář v podobě kvádru, který měl už v době stavby jeden roh uražený. Možná to byl odpadní kus, který se nedal použít na královskou stavbu, tak si ho Kaires s královým svolením nechal.“
Před obrovským sarkofágem stála jeho žulová socha. Český objev tak odpověděl na otázku, kterou si egyptologové dlouho kladli: Dávali staří Egypťané své sochy jen do serdábů, tedy zazděných místností s malým průzorem, odkud sochy „sledovaly a kontrolovaly“průběh zádušního kultu v kapli v nadzemní části hrobky, nebo také do pohřebních komor? Ano, dávali je i tam – Kaires je důkaz.
Jeho životopis zachycují jen tituly na soše a fragmentech výzdoby, hrobka totiž byla zničená už ve starověku. „Vše, co jsme o Kairesovi dosud zjistili, ukazuje, že jde o mimořádnou
historickou osobnost. Jsem přesvědčený, že je oním bájným mudrcem. A protože Imhotepova hrobka je stále neznámo kde, Kairesova je nejstarší objevenou hrobkou jednoho z prvních staroegyptských mudrců,“vysvětluje Bárta. Archeologický výzkum byl od začátku plný překvapení, i když bylo zjevné, že české vědce dávno někdo předešel. „Byli to zloději kamene. Nacházeli jsme pláty rozřezaného vápence původního obložení, takže bylo evidentní, že z výzdoby tam nic nebude. Nápisy zmizely, dochovalo se jen pár značek,“popisuje Lucie Vendelová Jirásková.
V hrobce byly tři pohřební komory. Největší a nejjižnější patřila Kairesovi. Zastřešovaly ji kamenné bloky, které nad sebou měly nadlehčovací komoru, aby nenesly obrovskou tíhu zásypu. „Našli jsme kostru, ale zloději ji rozcupovali a lebka, která je důležitým zdrojem informací, zmizela. Podle antropologů bylo Kairesovi v době smrti asi 45 let,“popisuje egyptoložka.
Před vápencovým sarkofágem stála spodní polovina Kairesovy sochy, druhou část vytáhli zloději do nadlehčovací komory. Tam neměla co dělat, proto egyptologové vědí, že její původní místo odpovídá postavení spodní části sochy u sarkofágu. Tím se potvrdilo, že staří Egypťané do pohřebních komor své sochy dávali, aby zde byla nastálo přítomná i podoba zemřelého.
Kdo byl pohřben ve druhé pohřební komoře, není známo. Zloději tělo vytáhli a to zmizelo. Komora je však na rozdíl od Kairesovy dobře zachovaná včetně pohřební výbavy. Byla vykradena, ale zmizely jen šperky. „Ve starověku totiž lupiče zajímala jen mumie, na níž bylo zlato a šperky. Zbytek tam nechali. V novověku už brali vše, někdy po nich zůstala nanejvýš kostra,“vysvětluje egyptoložka.
Z třetí pohřební komory je informací nejméně. Archeologové z ní vytáhli jen to, na co z bezpečné vzdálenosti dosáhli, protože hrozilo její zhroucení. Nestálo to za risk. Hrobka vydala ještě další vzácné překvapení: ve druhé pohřební komoře byly čtyři kanopy, z toho tři plné. Jednu zloději vysypali, ale obsah je nezaujal, tak si ostatních už nevšímali. Lucie Vendelová Jirásková považuje kanopy za úžasný objev, protože většina těchto nádob ze Staré říše, do nichž se až později běžně ukládaly mumifikované orgány zemřelého, byla prázdná.
„Co je v těch několika kanopách z doby Staré říše, které byly nalezeny a měly původní obsah, nevíme. V minulosti nikdo neudělal pořádné analýzy,“říká egyptoložka. Pozornost se proto nyní soustřeďuje na výsledky českého týmu.
To, že se kanopy v nejstarších dobách egyptského státu dávaly do hrobek většinou prázdné, svědčí o tom, že mumifikace neodpovídala postupům známým z období Nové říše. Tehdy se vnitřnosti vyjímaly z těla, balzamovaly a ukládaly do zvláštních nádob. „Ve Staré říši to standard nebyl. Možná to tak bylo u panovníků, nějakou formu mumifikace si možná mohli dovolit i někteří z vysokých hodnostářů, protože jejich těla jsou obalená obinadly. Zatím tedy nedokážeme spolehlivě určit, jak se v té době při mumifikaci postupovalo a co bylo jejím předmětem,“vysvětluje egyptoložka.
Kanopy jsou uložené ve skladu a egyptologové se rozhodují, jak dál. Vybrat správnou analýzu, která dokáže zjistit, zda jsou v nádobách vnitřnosti, nebo něco jiného, není snadné. Uvažuje se ale o histologickém rozboru. „Pak musíme Egypťany požádat o povolení k analýze, najít v Egyptě laboratoř, která ji udělá, a zaplatit odborníky,“uzavírá Lucie Vendelová Jirásková.