Věčný bludný kruh českého školství
Učitelé jsou u nás unikátně podhodnoceni. V rámci OECD mají v poměru k paritě kupní síly jednu z nejnižších mezd, pokud bereme v úvahu průměrný plat vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance. Nedosahuje ani dvou třetin, jak opakovaně ukazuje think-tank IDEA. Je to už tak provařený evergreen, že to ani nejotrlejší politický ignorant nezpochybňuje.
Učitelům je třeba zvýšit platy, k čemuž existuje pádný důvod. Podle výzkumu se kvalita školního vzdělávání odvíjí v prvé řadě od úrovně učitelů ve třídách. Pak dlouho nic a až mnoho koňských délek vzadu jsou další faktory, jako je množství žáků ve třídách či vybavení školy.
Jde-li nám jako společnosti o zajištění kvalitního veřejného vzdělávání, učitele nemůžeme nadále obcházet. A kvalitní veřejné vzdělávání bychom měli považovat za prioritu priorit, cíl, jehož je třeba dosahovat permanentně. I tu zuboženou dálnici opravíte v řádu let, zanedbané vzdělávání je však bludný kruh, ze kterého není úniku. Nevzdělanou demokratickou společnost totiž dost špatně přesvědčujete, že jí něco chybí. A když už se najde nějaký ten filozof-vladař, jemuž se to podaří, bude změna trvat dekády nepředvídatelného vývoje, během nějž může kdykoliv dojít k recesi.
Viděno prizmatem platů učitelů, není stav veřejného vzdělávání v Česku dobrý. Česká spořitelna v analýze dluhu státu vůči nim odhaduje, že za posledních 25 let dosáhl 500 miliard korun. Ani při navyšování tempem 10 až 15 procent za rok není možné očekávat, že dojde byť jen k jeho splacení. Platy všude okolo rostou rychleji včetně veřejné sféry. Odstup učitelů tak zůstává stejný a motivace k hledání si lépe placené obživy vysoká. Při rostoucím nedostatku učitelů je nutné připomenout, že lidí s pedagogickou kvalifikací je dost, odhadem polovina z nich se však věnuje něčemu jinému než vzdělávání ve školách.
Potřebovali bychom zvýšit plošně úroveň platů rychleji a více, než plánuje vláda, ale potřebovali bychom zajistit také to, aby se s penězi nakládalo investičně. Plán Roberta Plagy na to, aby část navýšení prostředků sloužila k odměňování podle výkonu, je smysluplný. Nicméně se opět potvrzuje, jak bludný kruh českého školství funguje: kariérní řád, který mohl sloužit ředitelům jako vodítko, se loni podařilo oportunistům shodit ze stolu. Nyní tedy mohou odbory i další organizace trvat na tom, že na jiné než plošné přidávání nepřistoupí. A to samo o sobě ke zvýšení kvality či motivaci většího počtu ambiciózních kandidátů učitelství nepomůže.