Jediný Čech, který hledá talenty pro NBA: Překvapili jsme svět
Známí mu volali: Jak to ti tvoji Češi na MS dokázali? A Jakub Kudláček s chutí odpovídal.
Dva Češi momentálně působí v klubech NBA: dva rozehrávači, kteří spolu kdysi jako teenageři začínali v reprezentaci, dva vrstevníci, dva dobří kamarádi.
Zatímco Tomáš Satoranský má čerstvě jisté místo v základní pětce Chicago Bulls, Jakub Kudláček naopak takové borce hledá. Nebýt toho, že ho už jako dvacátníka ničily bolesti operovaných kyčlí, třeba by dokázal něco podobného jako Satoranský – místo toho je jediným krajanem, který pro tým NBA sleduje talenty jako skaut, jeho zaměstnavatelem jsou Charlotte Hornets.
A tohle léto pro něj bylo výjimečné. „Spousta mých kolegů a kamarádů v podstatě z celého světa zaregistrovala, co Česko dokázalo na mistrovství světa,“říká devětadvacetiletý Kudláček o historickém 6. místě v Číně.
Je tedy o české basketbalisty větší zájem?
Všichni to berou jako obrovský úspěch a všichni byli docela překvapení. Nikdo nečekal, že Česko, takhle malá země, může dosáhnout na takové umístění a hrát s tak zvučnými soupeři. Jednoznačně tady ten trend je.
Hráči se shodně radovali: Vrátili jsme zemi na globální basketbalovou mapu. Váš pohled?
Na mapu se dostali, ale já bych řekl, že tohle je první krok – ještě důležitější je, jak dlouho na mapě vydrží. Teď se musí udělat spousta dalších kroků, aby to dokázali a svoji pozici ještě vylepšili. Pokud by se to neuchopilo správně, bude to takový výstřel, jednorázový výsledek. Za rok dva by z toho zůstala jenom vzpomínka.
Auda, Hruban, Bohačík… Byla třeba po nich najednou sháňka?
Jména komentovat nemůžu, ale zájem jsem zaregistroval. Hodně týmů mi volalo a ptalo se na některé české kluky. Ukázali, že můžou hrát proti komukoli na světě, což je strašně velká věc, jelikož se většina z nich dřív s úplně špičkovou konkurencí nekonfrontovala. Jakmile dokážete, že můžete hrát proti komukoli, zvedne vám to kredit, hodnotu, celkovou kvalitu.
Předvedli čeští hráči v Číně, že mají na Euroligu, či třeba výhledově dokonce na NBA?
Myslím, že třeba kluci z Nymburka výkonnost ukazují večer co večer v mezinárodních pohárech, byť je otázka, kolik mají tyto poháry respektu v očích lidí, kteří to pak hodnotí – teď se nebavím jen o NBA, ale o všech klubech. Ale pro někoho, kdo se má rozhodnout, zda na někoho vsadit, je to samozřejmě po takovém turnaji o něco jednodušší. Máte před sebou důkaz: Hele, tenhle kluk může hrát proti komukoli, proto na moji ligu a na můj tým bude úplně v pohodě stačit.
Hodně se řešilo, zda bude třeba o Bohačíka s Hrubanem okamžitý zájem z ciziny. Co ale pro skauty znamená jeden turnaj, byť skvěle zvládnutý?
Cílem jakéhokoli pozorovatele je hráče co nejvíc poznat. Každý zápas, ať ho vidíte naživo, nebo na videu, slouží k tomu, aby to zapadlo do celkové mozaiky. Takhle krátký turnaj je v podstatě jen jedním dílkem. Zároveň můžete mít basketbalistu, co anglicky řečeno nebyl na vašem radaru – a po takovém turnaji se na něj dostane a vy ho třeba začnete sledovat, pokud máte pocit, že by mohl pomoci vašemu týmu. To je ta správná příležitost.
Hraje nějakou roli to, jakou fyzickou i mentální odolnost Češi předvedli v osmi duelech v průběhu dvou týdnů?
Kdybychom museli specifikovat, co všechno skauti berou v potaz, dělili bychom na dílčí a dílčí věci, až bychom se dostali třeba k tomu, jak kdo hraje první útok po timeoutu… Já bohužel ze své pozice nemůžu komentovat hráče jiných týmů NBA, ale protože Satyho beru jako dobrého kamaráda, dovolím si pár vět ohledně nároďáku. Jednou z věcí, které jsem na něm obdivoval, bylo právě to, s jakou energií turnaj hrál. Takové nasazení večer co večer. Na tak krátké akci s tolika zápasy!
Byl právě Tomáš Satoranský klíčem k českému úspěchu?
Máme tým, který je spolu dlouho, který se vyvíjí. Mistrovství nás potkalo ve skvělé formě, dovolilo nám ukázat potenciál mužstva. Saty má na tom neuvěřitelnou zásluhu, opravdu to táhnul, všichni šli za ním. Všichni pracovali jako tým, nikdo nehrál individuálně, nikdo se nechtěl v uvozovkách prodat, nehrál na statistiky. Šlapali do toho. A vypíchnul bych jeden hrozně důležitý faktor: ten tým se zlepšil. Je prakticky stejný jako v předchozích letech – a kluci za ty roky zvýšili svoji výkonnost. Když si to sedlo, bylo z toho neuvěřitelné šesté místo.
Pět reprezentantů působí v Nymburce, který má velké cíle v Lize mistrů. Může euforie ze šampionátu pomoci?
Myslím, že ano, že si kluci sebedůvěru získanou díky pozitivním momentům určitě do sezony přenesou. Jsem si jistý, že tím nakazí i svoje spoluhráče – na druhou stranu k tomu, aby se podařil velký úspěch v dlouhodobé soutěži, budou muset přidat i mnohem víc atributů.
Dorazil jste vlastně na zápas Nymburka s Bambergem kvůli někomu konkrétnímu? Nebo je teď český basketbal prostě obecně zajímavějším objektem k pozorování?
Upřímně, já se úplně neřídím podle národností – českým, francouzským, finským basketem – ale spíš podle individualit, zajímají mě jednotliví hráči. Přišel jsem proto, že proti sobě hráli top německý a top český tým, takové mají vždycky kvalitní basketbalisty. Jsme na začátku sezony, tak jsem tady, abych si trošku zmapoval, jak kdo hraje, jak kdo vypadá.
Basketbalová Liga mistrů má velké ambice, ráda by zkopírovala tu fotbalovou. Je to pro vás dobrá soutěž?
Definujte, co je dobrá! Pro skauta je to každá soutěž, kde je nějaký talent. Samozřejmě, že jsou na světě určitě lepší soutěže, ale taky hodně horších. Za mě je pro české kluky ideální, potkávají se s konkurencí a zároveň není Liga mistrů tak náročná, aby v ní nemohli hrát. Pokud se totiž podíváme na ještě lepší soutěže a na to, kolik v jejich klubech působí lokálních hráčů, dostaneme se na jednotky.
Pracujete pro tým NBA, ale objíždíte stovky duelů v Evropě. Těšíte se vlastně na blížící se start zámořské ligy? Začíná už příští týden.
Nemůžu se dočkat. Sledovat celou soutěž a hlavně náš tým mě strašně baví. NBA je v podstatě důvod, proč tuhle práci dělám. Moje práce je celoroční, přes léto je tu spousta mezinárodních turnajů – ale první věc, kterou v sezoně ráno udělám, je to, že se podívám na náš noční zápas. Jsem zvědavý, jak bude tým vypadat.
Jaké mají Charlotte Hornets ambice?
V podstatě jsme v pozici transition (přerodu). Sám netuším, jak dobří vlastně budeme. Máme hodně mladých kluků, nicméně se mi strašně líbí, jak s nimi náš trenérský tým pracuje, takže jsem si stoprocentně jistý, že se budou zlepšovat. Kolik vítězství nám to přinese, to se rád nechám překvapit.
K případnému úspěchu přispíváte svým dílem i vy. Jaký je to zápřah?
Pracovní dny mám hodně dlouhé a vlastně mi přijde, že čím dál delší. Pořád se ptám, jak je to možné, když má den jen 24 hodin. Jsem zvědavý, kam až to vystoupá.