Messi v Praze. Co o něm nevíte
Co jste o fotbalové megahvězdě ještě neslyšeli? Moc toho zřejmě nebude, ale něco snad přece.
Srezavými vousy, které si nechal narůst, už dávno nepřipomíná nesmělého klučíka. Spíš chvílemi vypadá jako starý bručoun – to když se zamračí ve chvíli, kdy se mu na hřišti něco nepovede.
Což se ovšem stává málokdy. V sobotu v Eibaru nebyl ke chmurám důvod: Lionel Messi dal jeden gól, na další nahrál, Barcelonu dovedl k pohodovému vítězství 3:0 a po devíti odehraných kolech také do čela tabulky.
Že je i ve dvaatřiceti letech pořád na vrcholu, to je jasná věc.
A tak než zítra dorazí do Prahy na středeční zápas Ligy mistrů proti Slavii, zkusme objevit něco, co o něm možná nevíte.
Je to fuška, protože Messiho sláva daleko přesahuje hranice fotbalového světa. Je z něj globální superstar, detaily z jeho života po léta plní stránky novin a magazínů, točí se o něm dokumenty.
Protože si soukromí hlídá a zároveň není žádný vypravěč, musíte mít dojem, že jste na téma Messi už všechno důležité slyšeli.
Určitě znáte historku o tom, jak se jako kluk Barceloně upsal na kousek papírového kapesníku.
Kdekdo ví, že dveře do Evropy mu pootevřela videokazeta, která zachycuje, jak ve dvanácti letech dělá nožičky s pomerančem.
A tajemstvím není ani to, že do Barcelony se dostal, když mu zaplatila nákladnou hormonální léčbu, na základě které dorostl aspoň do 170 centimetrů: kdyby si nepíchal injekce, na světovou úroveň by se nikdy nedostal.
Dobrá. Co se tedy o Messim mockrát nenapsalo?
Třeba to, jak vypadal jeho první den na cestě za slávou.
Jak byl Fábregas za hlupáka
Z letiště Ezeiza v rodném Rosariu se třináctiletý prcek táhl do Katalánska s tátou Jorgem a rodinným kamarádem celých čtyřiadvacet hodin. Letadlo se zmítalo v silných turbulencích, a když se podávalo jídlo, malý Leo nesnědl ani sousto.
Spal natažený přes tři sedadla, z krátkých kalhot mu čouhaly hubené nožky a žaludek měl sevřený nervozitou, protože letadlem cestoval poprvé v životě.
Ještě hůř se cítil, když poprvé vkročil do kabiny ve vyhlášené akademii La Masía. Krčil se v koutě, styděl se, a zatímco si bandážemi omotával kotníky, partička nových spoluhráčů si zvědavě měřila kluka, který za nimi letěl přes půl světa, aby se ukázal.
A nestačila se divit.
„Byl tenký jako nudle,“vzpomínal slavný záložník Cesc Fábregas, Messiho velký kamarád. „Dívali jsme se po sobě a říkali si: Co tu ten prcek dělá? Vždyť je to trpaslík! Bude jen zabírat místo.“
O pár minut později poznal, jak moc se sekl: „Byl jsem odmala zvyklý, že mě jen tak někdo neobešel. Ale tenhle zakrslý kluk ze mě udělal ve vteřině takového hlupáka, že jsem tomu nemohl uvěřit. A pak znovu a znovu a znovu.“
Haló, tady Real Madrid
Vida. A přece nechybělo moc, aby Barcelona hned po pár měsících o svůj poklad zase přišla.
Sotva se Messi ve městě trochu zabydlel, novému generálnímu manažerovi se znelíbila smlouva, kterou klub s rodiči uzavřel – podle ní mělo na účet rodiny ročně přiskočit kolem tří milionů korun.
To je snad za třináctiletého kluka z Argentiny trochu moc, ne?
Opravdu za to stojí?
Zaručí snad někdo, že z něj bude nový Maradona?
A tak začalo handrkování, kterého chtěl využít největší rival. „Haló, tady Jorge Valdano, sportovní ředitel Realu Madrid,“ozvalo se jednou ve sluchátku telefonu Messiho otce. „Nechtěl by Leo k nám? Vyvažte ho ze smlouvy s Barcelonou a slibuju vám, že peníze pro nás nebudou problém.“Rodina byla nalomená, o stěhování se doma u večeře vážně mluvilo. Zvlášť, když Barcelona dlouho neplnila ani další slib: že Messimu seniorovi zajistí novou práci. Původní džob vedoucího v ocelárnách totiž musel kvůli přesunu do Španělska opustit. Nakonec se obě strany smířily a dohodly, takže další stěhování padlo. Ale než si Messi zvykl na nové kumpány a oni na něj, trvalo to. Jako by žil v bublině: zatímco si ostatní v kabině povídali o škole nebo o holkách, on si jen do
2+2 má zatím statistiky Messi. V lize v sezoně zasáhl do čtyř utkání.
omrzení žongloval s míčem. „Můžeš se s námi začít trochu bavit? My přece nekoušeme,“pobízel ho Gerard Piqué, další slavný spoluhráč.
Jenže Messi byl jiný než ostatní a těžko se měnil. Zatímco spoluhráči nad zahozenou šancí mávli rukou, on si v kabině přetáhl dres přes hlavu, aby na něj nebylo vidět... A rozplakal se.
Pláč byl pro něj dlouho klasickou reakcí na něco, co se mu nelíbilo nebo s čím se neuměl vypořádat jinak.
Maska vadí, zlomenina ne
Brek spustil i ve chvíli, kdy mu spoluhráči v čele s Piquém během žákovského turnaje v Itálii vystěhovali celý hotelový pokoj. Oblečení bylo fuč. Telefon a oblíbený PlayStation taky. Dokonce i po posteli, na kterou se zrovna chtěl po obědě natáhnout, zůstal jen prázdný kout. „Válel se po zemi a křičel: Všechno mi ukradli! My jsme se za ním tajně plížili a natáčeli si ho na telefon,“chechtal se o mnoho let později při vzpomínce Víctor Vázquez, spolu s Messim kdysi považovaný za největší talent barcelonského ročníku 1987. „Až po pár hodinách jsme mu řekli, jak to bylo. Byl tak strašně naštvaný!“
Ale časem se otrkal.
V kabině se začal zapojovat do legrácek a na hřišti si zvykl na to, že ho soupeři zastrašují. Dodnes se v Barceloně vzpomíná na finále dorosteneckého poháru, do kterého Messi jako patnáctiletý nastoupil s maskou na obličeji.
V předchozím zápase mu soupeř zlomil lícní kost, ale vrchol sezony si tahoun týmu nechtěl nechat ujít.
Podivný plastový kryt mu zakrýval půlku obličeje, pořád klouzal, neseděl. Dřív by se Messi vztekal nebo plakal, ale tehdy se v něm něco zlomilo. Po deseti minutách si masku sundal, hodil ji za postranní čáru a na trenéra houkl: „Žádný strach, zvládnu to bez ní!“Výsledek? Dva góly, vítězství 4:1 a uznání od kouče Alexe Garcíi: „Tehdy nám poprvé všem ukázal, jak se umí obětovat pro tým. Od té doby udělá vždycky všechno pro to, aby Barcelona uspěla.“Jistě to tak bude i pozítří v Edenu.
4krát
vyhrál Messi Ligu mistrů. Naposledy 2014/2015.