Východní Němci se cítí být občany druhé kategorie

Ještě 30 let po pádu Berlínské zdi se většina východních Němců cítí být občany druhé kategorie. Třeba v Sasku se tak vnímají dokonce dvě třetiny obyvatel. Může za to vývoj po znovusjednocení Německa v roce 1990, dojem, že i dnes o všem důležitém rozhodují lidé ze Západu, a přesvědčení, že na ně západní Němci stále hledí skrz prsty.

Některé kořeny pocitu sahají i před rok 1989. s„Občany druhé třídy se většina východních Němců cítila už před rokem 1989, když byla třeba v Maďarsku, Polsku nebo jinde na dovolené,“říká historička Susana Baumgartlová. Často se jim totiž stalo, že je místní slyšeli mluvit německy a chtěli s nimi směnit peníze. Když ale zjistili, že jsou z komunistické Německé demokratické republiky (NDR), a nemají tedy silnou západní marku, hned ztratili zájem.

To potvrzuje i východní Němec a bývalý předseda Spolkového sněmu Wolfgang Thierse (SPD). „Během 40 let rozdělení jsme byli vždy ta horší, slabší část Němců... Žili jsme celou tu dobu s pohledem upřeným na Západ,“podotýká 75letý politik, podle něhož řada lidí věřila, že se to po pádu Berlínské zdi rychle změní.

„Myslím, že mnoho z nich mělo v letech 1989 a 1990 očekávání, že teď budou také jako ti Němci ze Západu,“ říká i Baumgartlová. Naděje mnoha východních Němců, že znovusjednocení půjde rychle a bez problémů, se ale ukázala jako falešná.

Na východě Německa začátkem 90. let krachovaly tisíce firem, v mnoha oblastech stoupla nezaměstnanost k 25 procentům a statisíce lidí se stěhovaly pryč. Navíc v té době východní Němci podle Thierseho byli v roli žáků, zatímco ti západní v roli učitelů. „Při německém znovusjednocení se spojovaly vysoce úspěšná společnost, kvetoucí hospodářství a funkční demokracie se státem a hospodářstvím, které selhaly. V jedné části se tak nemuselo měnit nic, ale v té druhé vše,“vysvětluje. To s sebou samozřejmě neslo i špatné pocity.

S prudkými změnami souvisí i to, že velké množství důležitých postů v politice, justici, médiích, hospodářství i na univerzitách východního Německa obsadili lidé ze Západu. „Všude tam se po pádu komunistického režimu dostal nadproporční podíl západních Němců do vedoucích pozic a dodnes to pokračuje,“říká drážďanský politolog Christoph Meisselbach. Podle čísel Univerzity v Lipsku z roku 2016 je východních Němců na vedoucích pozicích v zemích bývalé NDR jen 23 procent.

„Na špičkové posty se upřednostňovali lidé ze západního Německa, takže pak lidé měli pocit, že jejich část země je druhořadá,“míní i drážďanský důchodce Siegfried Pretzsch, podle něhož se západoněmecký vliv rychle rozšířil i do oblastí, které předtím dobře fungovaly, jako školství či zdravotnictví. „Jsou to takové nespravedlnosti, které mě rozčilují,“říká zase saský padesátník Herbert Schulze. Vadí mu přetrvávající rozdíl v platech a důchodech.

K těmto frustracím se přidává i dodnes přehlíživý pohled části západních Němců. „Z většinové společnosti a médií pořád slyší: Ty jsi ten východňák (Ossi),“podotýká s tím, že zpravodajství o východním Německu dodnes bývá zjednodušené.

Lidé z bývalé NDR si také často stěžují na to, že západní Němci neberou vážně jejich zkušenosti ze života v komunistickém režimu.

Velké množství důležitých postů v bývalé NDR obsadili lidé ze Západu.