Daňové reformy a záplaty

Vláda svádí v parlamentu těžký boj o daňový balíček, který je však jenom balíčkem záplat stávajících daňových zákonů. A kvůli podobným záplatám pak nemá čas a kapacitu na daňovou reformu, neřkuli strategickou vizi daňové soustavy.

Počátkem října se veřejnost od ministryně Aleny Schillerové dozvěděla, že do konce mandátu této vlády již pravděpodobně nebude předložen návrh nového zákona o daních z příjmů. A to přesto, že pracovní verze návrhu již existuje. Dovolím si toto oznámení zasadit do širších souvislostí.

Stávající právní úprava zdaňování příjmů je už vousatou normou, její kořeny sahají k počátkům transformace direktivně řízeného hospodářství. Původní, relativně jednoduchý a přehledný koncept – měl jsem to štěstí být nablízku, když vznikal – se v důsledku bouřlivého vývoje politického, technologického, finančního i právního, tedy v jiných oblastech legislativy, než jsou daně, stal po mnohačetných novelizacích složitým molochem. Snad ani jeden daňový poradce, ani jeden berní úředník, nemluvě o běžném poplatníkovi nemůže říct, že jej komplexně zná.

Výzvou dneška je nejenom zjednodušení a zpřehlednění, ale možná i úplně nový přístup k jednotlivým konstrukčním prvkům daně z příjmů. Mám na mysli vymezení předmětu daně, definici příjmů, pojetí základu daně, vazbu na účetnictví, zvolenou doktrínu daňové spravedlnosti a z ní vyplývající podobu sazební stupnice a základních úlev. Na promýšlení podobné reformy se několik posledních let vedle legislativců resortu financí podílejí mimo jiné i experti z oblasti daňového poradenství, akademici a také odborníci zastupující zájmy zaměstnavatelů a podnikatelů včetně reprezentantů hospodářské komory.

Kdo by nechtěl úlevu?

Je třeba rozlišovat mezi konceptem vytvořeným na odborné úrovni a návrhem zákona předloženým do parlamentu. Cesta od prvního k druhému může být dlouhá. Jde o to, že k reformě daní, zvláště těch z příjmů, se v rámci oficiálního připomínkového řízení jistě vyjádří mnozí, kteří jiné legislativní návrhy obvykle nekomentují. Daně zajímají každého.

V souvislosti se snahou zjednodušit nepřehledné daně je třeba říci, že zásadním problémem každého reformátora je fakt, že ti, kteří využívají nějakou ze stávajících úlev (různá vynětí, osvobození, odečitatelné položky, slevy na dani, zvláštní sazby atd.), nemají pochopení pro diskusi o narovnání daňového prostředí. Odstranění svého leckdy velmi sporného privilegia vnímají takřka výhradně jako nežádoucí zvyšování daní. Je už tak nějak zakódováno v psychice jednotlivého daňového poplatníka, že si hledí především toho, aby přímo on sám neplatil více, a to jak ve srovnání s jeho aktuálními daňovými povinnostmi, tak vzhledem k povinnostem jeho sousedů a konkurentů. Případné zvýšení povinností ostatních poplatníků ho tolik nepálí.

Lze proto předpokládat, že by již předsněmovní veřejná diskuse (připomínkové řízení) byla dlouhá. A i kdyby vše klaplo a Sněmovna by vládní návrh obdržela někdy ve druhé polovině příštího roku, předvolební atmosféra by sotva motivovala zákonodárce k urychlenému projednání. Nejspíš by se nový zákon do konce mandátu dnešních poslanců

Výzvou dneška je nový přístup k jednotlivým konstrukčním prvkům daně z příjmů.

nestihl projednat, a v rámci našeho systému zákonodárné moci by se po volbách musela diskuse vrátit na začátek.

Problém současné ministryně financí spočívá v tom, že musí řešit průběžné požadavky na stále větší rozpočtové zdroje. Proto poněkud oportunisticky předkládá dílčí změny parametrů a doplňky stávajícího systému daní v očekávání, že tím zvýší příjmy státu z daní. Jenže ani příprava takových dílčích účelových změn není jednoduchou rutinou – tak jako tak bere čas a energii odborníků na ministerstvu financí. V konečném důsledku tak na zásadní daňovou reformu není čas ani lidé. Aby se velká rekodifikace daní z příjmů stala realitou, muselo by dojít k souběžnému naplnění několika předpokladů. Předně by měl záměr nově přepsat zákon proniknout do programů politických stran. To proto, aby byla poptávka po změně napříč politickým spektrem. Vláda vzešlá z voleb by si nový zákon musela dát do svého programového prohlášení jako prioritu nebo nanejvýš jako jednu z mála (dvou tří) klíčových výzev pro volební období. To ovšem za podmínky, že se představy hlavních hráčů na politické scéně nebo alespoň v koalici o směru rekodifikace protínají. Intenzivní odborná i veřejná příprava zákona by musela odstartovat již v první den nástupu nového ministra financí do úřadu tak, aby návrh dorazil do Sněmovny v první polovině mandátu vlády.

Je čestné přiznat, že v dnešním překotném světě sotva může zůstávat i kvalitně připravená právní úprava v dlouhodobě neměnném stavu. Pro trvalejší úspěch reformy je důležité, aby vláda připravila i strategickou vizi daňové soustavy. Taková obecná daňová strategie by měla být projednána i s opozičními politiky tak, aby byl další vývoj v této oblasti pro daňové poplatníky čitelný i po skončení mandátu reformní vlády. Předvídatelnost dalšího legislativního vývoje je totiž hodnotou vysoce ceněnou nejenom podnikateli.