Jak Strýcová míří ke hvězdám
Tenistka Barbora Strýcová míří na slavnost zvanou Turnaj mistryň. Podruhé. A naposledy?
Venku končilo pošmourné říjnové dopoledne. V opotřebovaném těle po dalším náročném tréninku kynula únava. Elán v duši byl zdánlivě vyčerpán. Aby ne...
Vždyť Barbora Strýcová zvolna uzavírá svou sedmnáctou profesionální sezonu. Podle záznamů WTA Tour má za sebou 960 utkání ve dvouhře a 735 partií v deblu.
Už před rokem si uvědomovala blížící se závěr košaté kariéry, načež při své reprezentační rozlučce přispěla k českému triumfu ve Fed Cupu. A letos pak zazářila na milovaném Wimbledonu – v singlu se senzačně prosmýkla do semifinále, ve čtyřhře dokráčela se Sie Su-wej z Tchaj-wanu k titulu, čímž si zajistila vysněné povýšení na pozici světové jedničky. Stále ještě zpracovává fantastické londýnské zážitky. Přemítá, zda si má tenisové bytí prodloužit, nebo založit rodinu.
Než se však definitivně rozhodne, představí se s parťačkou za pár dní na Turnaji mistryň v čínském Šen-čenu. Právě kvůli honosnému srazu hvězd se ve třiatřiceti zdatně přemáhala a vydolovala ze sebe poslední síly.
„Čeká nás velká akce. Moc se těším,“řekla nad mátovým čajem v kavárně na pražské Letné.
Kdy a jak jste se vlastně seznámila s Čínou?
Asi v patnácti jsme s juniory letěli do Hongkongu a s Petrou Cetkovskou jsme vymyslely, že se pojedeme podívat někam do města. Sedly jsme do metra a ztratily se. Najednou jsme nevěděly, kde vystoupit, bylo to strašidelné. Moc jsme neuměly anglicky, velké město, jiní lidé… Několikrát jsme vystupovaly a nastupovaly, až po několika hodinách jsme trefily do hotelu. Trenéři a moje máma byli úplně na nervy.
A to byl pořád autonomní Hongkong, nikoli pevninská Čína.
Pravda. Někde v Pekingu by to bylo asi ještě horší.
Finále WTA Tour se letos stěhuje ze Singapuru do Šen-čenu. Znáte ho?
Hrála jsem tam před několika lety. Masters se konají v jiném areálu a za pár let se má stavět ještě novější. Dostali jsme od pořadatelů knihu, město je zajímavé, nepřišlo mi vyloženě čínské, najdou se v něm hezká místa.
Taky tam jezdí třeba taxíky jen na elektřinu.
Ano. Pochopila jsem, že je to hi-tech město. Hrozně se těším.
Na co jste se naopak do Číny netěšívala?
Nebyly mobily s internetem, takže jsme domů volaly přes x-karty. Taky teď jsou v Číně s webem trable, musíte používat připojení přes VPN. Jasně, dá se rodině zavolat po běžných linkách, ale pořád si říkám: „To není normální, tady je tolik věcí zakázaných.“Číňané svoji zemi milují, což je z nich cítit, jen v ní mám zvláštní pocit.
Vymyká se v dobrém i zlém, že?
Já hrála v Asii vždycky docela dobře, lidi se snaží. Mluví anglicky, což mají přikázáno. Povely plní, ale doprava nebo doleva sami nejdou. Areály a stadiony jsou nádherné. Zároveň je zvláštní, že se na nás často nikdo nepřijde koukat. V aréně pro deset patnáct tisíc diváků sedí dvacet lidí. Máme krásné hotely. Ale to kolem… Ovzduší je špatné.
Zažila jste někdy opravdu krušné podmínky?
Před šesti lety v Pekingu byl smog echt hrozný. I přes den se muselo na kurty svítit, všude mlha, štípalo nás v nose. Když jsem se vysmrkala, byl kapesník černý. Zdravé prostředí vypadá jinak. Ale v minulých letech se zásadně zlepšilo. Zakázali určitý druh elektráren, právě jsem viděla v televizi, že postavili největší pole solárních panelů na světě při výročí 70 let založení Číny.
Viděla jste v Číně nějaké památky?
Byla jsem na zdi, v Zakázaném městě, na náměstí Nebeského klidu. Zeď jsem chtěla vidět, to je nutnost.
Ještě jedna věc: tamní tenisoví příznivci jsou vřelí a štědří, že?
To jo! Dostáváme dary… Zaplnit kurty se nějak nedaří, ale fanoušci jsou velice tvořiví: vymodelují nás, namalují, vyšijou, nalepí. Líbí se mi, jak by nás láskou sežrali.
Jak se suvenýry zacházíte?
Výstavku ještě nemám, ale všech těch věcí si cením, schovávám si je do krabice, kde mám třeba i dopisy. Nic nevyhazuju.
Platí, že Češky patří mezi čínské favoritky?
Většina našich holek tam má svoje fanoušky. Taky roztomile fandí, jsou fakt příjemní. Jen je pro nás Evropany těžké se sžít s tamními podmínkami.
A jaký dojem na vás udělal Singapur, kde jste se loni zúčastnila prvního Finále WTA?
Upřímně? Nic moc. Vážila jsem si toho, že jsem se na Masters poprvé dostala. Město a okolí bylo moc hezké, ani jsem si nepřipadala jako v Asii. Jenže turnaj sám o sobě byl… Normální. Možná proto, že tam pořádali poslední ročník a už tak nějak dosluhovali. Měli jsme první poslední, fajn. Ale na zadek jsem si z toho nesedla.
Ani legendární hotel Marina Bay Sands s lodí místo střechy vás neuchvátil?
Mě hrozně štval! V bazénu se absolutně nedá plavat. Lidi v něm chodí s rukama nahoře, drží v nich telefony. Skočíte do vody a dáváte pozor, abyste někomu nešplouchnul na displej. Pohled dolů je fajn, fotku samozřejmě mám.
Ale?
Nahoře je to hrozná masovka. A hotel je obrovský! Lepší na fotku než na pobyt. Ideální na Instagram. Trvalo půl hodiny, než jsme se s ostatními sešli. Každý bydlel v jiné věži. Mám radši menší hotely, míň lidí. Mohli jsme si vybrat ze čtyř restaurací na snídani, ale v každé jsme čekali půl hodiny frontu na stůl.
Od Šen-čenu při premiéře čekáte gejzír energie?
Ano. Potkala jsem se s jedním pánem z organizačního štábu WTA. Říkal, že to bude velké. Pecka, bomba. Na odměnách se rozdají velké peníze, největší v historii.
1. na světě byla v deblovém žebříčku. Aktuálně je dvojkou. 1 titul v deblu na grandslamu získala. Letos ve Wimbledonu.