„Dělníky teď vozíme ze Srbska“
Vozíme českým firmám ze Srbska lidi „na míru“, občas musí svou zručnost dokázat jen tím, že složí autíčko z merkuru, říká jednatel firmy Monto
Do Česka v posledních letech přichází stále více zahraničních zaměstnanců z nejrůznějších zemí. Od Ukrajiny po Nepál. Firma Monto se před několika lety zaměřila na Srbsko a založila tam dceřinou společnost. Ta je náborovou kanceláří a Asistenční kanceláří Hospodářské komory. „Srbové si chtějí vydělat a vidět něco nového, co doma nemají, zároveň jsou však připravení tvrdě pracovat. Zatím jsme s nimi neměli žádné problémy,“říká jednatel Miroslav Mühlböck. Firma do Česka přivedla zatím 1 600 lidí. Dvě stovky z nich míří nyní do Písku.
Vadí mi cizinci, kteří v Česku berou lidem práci. Co byste mi na to řekl?
Že to není pravda. Zaměstnavatel na našem trhu vždy upřednostní Čecha. Ten práci najde vždy, když chce. Možná ne přesně takovou, jakou by si představoval, ale obecně poptávka převyšuje nabídku. Osobně jsem se nikdy nesetkal s tím, že by to bylo jinak. Pracovní síla ze zahraničí je totiž kvůli ubytování dražší. Na druhou stranu v Česku ubývá obyvatel. Podle dat Hospodářské komory chybí českému hospodářství 500 tisíc lidí. Prostě tady nejsou.
Uvědomujete si, že části obyvatel je příchod cizích zaměstnanců proti srsti?
Lidem spíše vadí fenomény, které jsou s tím spojené. Zahraniční dělníci bohužel často nemají ve volném čase co dělat, tak na ubytovnách popíjejí a dělají neplechu. Proto obyvatelé českých měst hází všechny cizince do jednoho pytle. To není správné. Se Srby jsme zatím žádné problémy neměli. Kdysi jsme přivezli třicet z nich do dvou rodinných domů, které majitel ve středních Čechách poskytl k ubytování. Měl obavy, že lidé z Balkánu budou trochu divočejší a budou dělat potíže. Následně byl v šoku, když si Srbové sami nakoupili barvy a vymalovali si pokoje na vlastní náklady.
Kolik Srbů jste už do Česka přivezli?
Přijíždět začali v loňském roce a do této chvíle jde asi o 1 600 Srbů. Tedy relativně velký počet. Nedá se to sice srovnávat s Ukrajinou, ale tam fungují stovky různých zprostředkovatelů. Spolupracujeme s velkými firmami, jako jsou Lego, Faurecia či Schwan Cosmetics. Srbové míří do všech koutů republiky, kde je poptávka.
Co musí Srb udělat, aby přes vás našel v Česku práci?
Musí splňovat požadavky klienta. Sbíráme informace o tom, co chce zaměstnavatel, a vytvoříme testovací mechanismus. Když firma vyrábí autosedačky, tak nám některé z nich pošle do Bělehradu včetně návodu. Uchazeč musí danou činnost zvládnout. Testuje se také barvocit, který je důležitý například pro firmu Yanfeng. Jiným společnostem stačí i jednoduchá manuální zručnost. Dotyčný musí jen složit autíčko ze stavebnice Merkur.
A co kvalifikovanější profese?
Svářeči dělají svářečské zkoušky. Máme nasmlouvané srbské střední školy, které uchazeče o tuhle v Česku velmi nedostatkovou profesi produkují. Přivezli jsme i elektrikáře, kteří také prošli zkouškami, aby se ukázalo, že práci zvládnou. Poptávka po kvalifikovaných lidech obecně roste, zájem mají i IT firmy.
Před jejich příchodem do Česka asi kontrolujete i trestní rejstřík.
To je povinnost. Nesmí mít konflikt se zákonem a nesmí mít dluhy, což pak prokazují v procesu získání pracovního víza.
Jaká je podle vás hlavní motivace Srbů, kteří tady chtějí pracovat?
Vydělat si. Zároveň ale chtějí opravdu pracovat. Rádi se baví, ale nechtějí se flákat. Samozřejmě se počítá s tím, že se část z nich vrátí zpět domů. Investice do Srbska se dávají do pohybu, jednou tam budou stát výrobní závody a ti lidé v Česku získají dobrou zkušenost s moderní výrobou.
Říkáte, že se jich část vrátí. Řada firem ale chce, aby se stali kmenovými zaměstnanci.
Srbové tady určitě odpracují několik let a část nejspíš zůstane, nebudou to však všichni. Naším cílem není vytvářet v Česku zásadnější národnostní menšinu. Je třeba si uvědomit také to, že firmy dnes někdy nevidí dál než k horizontu jednoho měsíce. Obzvlášť teď v období recese, kdy se výroba mění z týdne na týden.
Chodí sem jednotlivci, nebo přichází celé rodiny?
Často přijede manžel či mladý muž a ten pak vyvíjí snahu, aby dorazil i zbytek rodiny, popřípadě přítelkyně. U některých výrob není problém ženám najít práci, u některých ano kvůli fyzické náročnosti. Oproti Ukrajincům jsou Srbové nesmírně samostatní. Zjišťují si, kam jdou nebo co budou dělat. Zajímá je i ubytování, na které jsou citliví. Couváme proto z ubytoven, kde bydlí s dalšími cizinci a chytají špatné návyky. Snažíme se jim pronajímat rodinné domy, aby mohli žít jako rodina. Čím lépe bydlí, tím menší fluktuace a lepší pracovní výkony. Někteří se dívají po vlastním bydlení a pronajímají si byty. Například Bulhaři jsou vyloženě kočovníci. Putují po Česku a většinu peněz stejně utratí za alkohol.
S každodenním životem souvisí ještě jedna věc, na kterou jsou někteří Češi citliví – náboženství.
Srbové jsou z větší části pravoslavní. Takže nevyznávají v Česku obávaný islám. Zároveň se neprojevují agresivně. Je jasné, že doma je jejich vztah například ke Kosovu velmi vyhrocený. Tyhle věci ale nechávají tam.
V Srbsku žije poměrně silná komunita s českými kořeny. Kolik z lidí, které jste k nám přivezli, pochází právě z ní?
Nedokážu hovořit v číslech, ale v jedné obci s obzvláště silnou česky hovořící komunitou jsme nabrali možná třetinu místních. Domluví se tady, což je pro ně výhoda. Zůstat tady chce asi třetina z nich. Zbytek si chce jen vydělat a překlenout vysokou nezaměstnanost v některých oblastech Srbska.
Pro firmy je asi výhodou i to, že někteří z nich umí trochu česky.
Někteří mají skutečně slušný základ. Srbština a čeština mají mnoho společného, takže se navíc všichni dokážou relativně rychle učit. Většinou to řešíme tak, že dodáváme i tlumočníka, který dělá zároveň koordinátora. Jazyk nepředstavuje problém. Některé věci, které ve firmách dělají, jsou navíc stereotypní. Krom toho mě hodně překvapilo, jak dobře umí Srbové anglicky. Nezanedbali tenhle jazyk a teď se jim to hodí.
Jak dlouho trvá, než je dostanete do firmy?
Jsou dvě možnosti. Jednou je schengenské vízum a druhou zaměstnanecká karta. Když víme, že člověk prošel testováním a vyhovuje zaměstnavateli, žádáme simultánně o obojí. Vízum na tři měsíce je rychlejší, takže sem člověka dostaneme třeba za 30 dnů. Začne pracovat, mezitím se vyřizuje karta a v určitý okamžik se vízum nahradí kartou.
To je výrazně kratší doba než v případě Ukrajiny. Tam si řada firem stěžovala na to, že celý proces trvá příliš dlouho.
Je to neporovnatelně rychlejší. V případě Ukrajiny to zabere jednotky měsíců a těch lidí jsou tisíce i víc. Máme v Srbsku tři zaměstnance, kteří se starají o nábor. Jsme schopni odbavit až 200 lidí měsíčně, což je podle mě vysoká produktivita.
O kolik si polepší co se týče finančních podmínek?
V některých oblastech Srbska vládne abnormálně vysoká nezaměstnanost. Nabíráme právě v místech, kde práce není žádná, nebo pouze v sezoně. Polepší si tak z nuly na něco. V Srbsku je minimální mzda 28 749 denárů, asi 6 626 korun. To není moc a navíc zaměstnavatelé používají nejrůznější fígle k jejímu snížení. Oproti tomu, co někteří mají, si tady přilepší o více než jednonásobek. Chtěli by si vydělat zhruba tisíc eur. To jim nedokážeme splnit, i když v oblasti automobilového průmyslu šly mzdy nahoru. Od 700 euro je to už pro ně ale hodně zajímavé. Dostanou totiž mnohem víc, než si vydělají doma.
I v Česku se občas zaměstnávají cizinci nelegálně. Stává se to někdy i v případě Srbů?
Srb by to nejspíš neudělal. Jednou už se spálili. Byly odhaleny velké případy nelegálního zaměstnávání na Slovensku, kde zasáhla cizinecká policie. Stovky Srbů vyvezli pryč. V Srbsku se z toho stala velká kauza, ministerstvo si dokonce zaplatilo kampaň, aby lidé takovým agenturám nevěřili. Dotklo se to všech a dávají si proto pozor.
Proč jste si vybrali právě Srbsko?
Před recesí v letech 2007 až 2008 jsme se pustili do agenturních projektů a později se k tomu vrátili. Trh práce je vyčerpaný a v Česku se otevíraly nejrůznější varianty režimů, v rámci kterých se přijímají zaměstnanci z třetích zemí. Nejrozsáhlejší představuje režim Ukrajina. Rozhlíželi jsme se po dalších zemích s potenciálem náboru pracovních sil a objevili Srbsko. Prošli jsme si procesem založení firmy v Srbsku, což není úplně jednoduché. Nejdřív jsme působili v oblasti Vojvodiny, kde žije velká česky mluvící komunita. Pak jsme se přesunuli do Bělehradu. Našli jsme tam příjemné a přátelské prostředí, zázemí a obchodní kontakty. Navíc sídlíme kousek od české ambasády, což nám práci usnadňuje. Máme i vynikající vztahy s českým konzulátem.