Češi zapomínají na minulý režim. Přirozeně
Tento týden vyšla najevo věc, která leckoho překvapila: více než třetina Čechů nad čtyřicet let si myslí, že za minulého režimu se žilo lépe než dnes.
A ti pod čtyřicet let už ani nedají dohromady datum, kdy se týž režim začal hroutit.
Ke svému zjevnému rozčarování až zděšení to odhalila organizace Post Bellum, která si průzkum na toto téma objednala u agentury NMS Market Research.
Zděšení není na místě. Ale to lidé, kteří se profesionálně zabývají mapováním komunistické éry, nevědí. Něco podstatného jim totiž uniklo.
Čas.
Což si za chvíli názorně ukážeme na příkladu jedné písničky Ivana Mládka.
Po zveřejnění výsledků průzkumu zaplnili vykladači minulého režimu televize i weby. Pracovnice organizace Post Bellum v České televizi objasnila, že tyto „znepokojivé“výsledky jsou projevem toho, že jsme se ještě „nevyrovnali s minulostí“. Že se komunistickému režimu za jednačtyřicet let jeho existence podařilo „nás indoktrinovat a přesvědčit, že komunismus byl skvělý“.
Pracovnice sdělila i důvody, proč se to děje. Stále tady chybí muzeum, které by se zabývalo komunistickou zvůlí. Ve školách se dost neučí o tom, jak byl komunismus zrůdný. A jiní pracovníci doplnili, že problém je i v rodinách – starší generace se prý málo „zpovídá ze svých chyb“.
Organizacím, jako je Post Bellum, je třeba přiznat zásluhy v tom, že zaznamenávají pozoruhodné lidské osudy, vypovídající o hrdinství jedněch a zločinech jiných. Ale zřejmě jim uniká, že se píše rok 2019.
Od pádu totality v Česku uplynulo třicet let. To je v historii už dlouhá doba. A co teprve v životě člověka.
Tři desetiletí, během kterých nevypukne válka či nějaký převrat, to je v dějinách vzácnost. Od okupace Ruskem do pádu režimu uplynulo jednadvacet let. Od komunistického převratu do okupace dvacet let.
Třicet let uplynulo od roku 1918 do roku 1948. Za tu dobu padla monarchie, přišla krize, rozpadla se republika, začala okupace, skončila okupace, vlády se zmocnili komunisté. Koncem čtyřicátých let bylo Rakousko-Uhersko dávná, zapomenutá minulost.
S „totáčem“je to stejné. Po třiceti letech už vzpomínky jednotlivců i národa matní a rozplývají se. Třicet let? To je hodně dávno.
Někteří – někteří! – lidé středního a vyššího věku si proto klidně mohou myslet, že to tehdy vlastně nebylo tak špatné. Ale čert vem ty „staré“– podstatní jsou ti mladí. A u těch je zcela přirozené, že se o sametovou revoluci a takové ty věci nezajímají. Vždyť už máme za sebou pětinu jednadvacátého století. A Post Bellum to nezmění, i kdyby bylo muzeum totality v každém okresním městě a vyučování ve škole by začínalo deklamováním: „Komunismus je špatný, áno?“
Čímž se dostáváme k té Mládkově písničce. Je to ta, jejíž text tvoří skoro výhradně zkratky. Parádní satira na absurdní poměry za socialismu, však ji znáte. Ale pusťte ji někomu pod dvacet – bude pro něj srozumitelná asi tak, jako kdyby byla v mongolštině.
Tihle lidé minulý režim pochopit nemohou. A proč by vlastně měli? Mají jiné starosti a čekají je jiné problémy.
V tomhle století Češi už nevystačí s tím, že se kdysi „vymanili z komunistických okovů“. A je pošetilé naříkat nad tím, že národ si toho o komunismu pamatuje čím dál tím méně. Ono je to totiž přirozené.
Spíš buďme rádi, že si i po třiceti letech ještě pamatujeme aspoň něco.