Rudí vládci krajů
Sebevražda, vězení, opilství – i takové byly osudy malých carů, krajských a okresních tajemníků KSČ před 30 lety.
Jan Bohata
Pláteník, anebo Mamula? Jak vypadal typický krajský „bafuňář“KSČ? Korektní, v šedém obleku z tesilu, soudružsky bodrý, ochoten naslouchat i přiložit ruku k dílu. Tak vládl Josef Pláteník, ideál funkcionáře, ztělesněný hercem Jaroslavem Moučkou, aktérem normalizačního Dietlova televizního seriálového opusu Okres na severu.
Reálnou představu o partajním tajemníkovi si však lid spíše dělal třeba podle Miroslava Mamuly. Ortodoxního stalinisty, normalizátora s pověstí opilce, který železnou rukou z ostravského krajského výboru KSČ (KV KSČ) dirigoval sever Moravy. „Šlo o uvědomělého soudruha, oddaného své práci, věrného přítele Sovětského svazu, který důsledně přispěl k zabezpečování linie politiky KSČ ve všech oblastech života v kraji,“tvrdil tisk v nekrologu za třiapadesátiletého partajníka, který zemřel v polovině 80. let. Tamní obyvatelé si vybavují třeba Mamulovy soboty, mimořádné víkendové směny. Vládce rázovitého regionu vstoupil mimo jiné i do legend sportu. Před domácími zápasy Baníku údajně chodíval motivovat funkcionáře klubu. „Baník musí vyhrát, bo když ne, havyřy pojdu do roboty nasratí a něbudu vykony,“povzbuzoval tým.
Výtah k moci
Jednotný „mustr“, společný profil tajemníků však podle historiků neexistuje. „Část funkcionářů dožívajících v 80. letech vstoupila do KSČ po roce 1945, jejich kariéra začala na přelomu 40. a 50. let. Poté se zastavila ve druhé polovině 60. let, aby pokračovala normalizací v roce 1969,“řekl historik Miroslav Vaněk z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Další garnitura nastoupila do funkcí po srpnu 1968, v normalizačním období.
Poslední okruh tvořily elity mladé generace, které se dostaly coby pragmatici k moci ve druhé polovině osmdesátých let. „To byl zpravidla již chladný kalkul těch, kteří brali KSČ jako výtah k moci. Tehdy do ní nevstupovali tolik mladí lidé a dělníci, ale spíše naopak inteligence, vysokoškolsky vzdělaní lidé,“popsal situaci Miroslav Vaněk.
Jmenování tajemníků se odehrávalo v režii KSČ, představitelé krajské správy, okresních úřadů anebo radnic do nominačního a jmenovacího procesu neměli co hovořit. Naopak straničtí funkcionáři do chodu státní správy a samosprávy zasahovat mohli. Krajský tajemník KV KSČ byl odpovědný krajské organizaci KSČ. „Dělo se tak prostřednictvím krajských konferencí KSČ, pléna KV KSČ a předsednictva KV KSČ. Také se zodpovídal nadřízeným stranickým orgánům, jichž byl současně členem – plénu a předsednictvu ÚV KSČ,“popisují pyramidu moci historici. Partajnímu bossovi se zodpovídali tajemníci okresních a městských výborů KSČ či předsedové základních organizací strany