Pralesy hoří. Ale bývalo to ještě horší
Tropické pralesy se vypalovaly v Amazonii odjakživa, avšak až letos se z toho stal skandál. Přitom třeba v Africe hořelo víc.
Jiří Sládek
Požáry deštných pralesů v Amazonii letos vyvolaly ve světě pobouření. Plameny však zuří i jinde. Letos už spálily rozsáhlá území Indonésie, rovníkové Afriky či ruské Sibiře.
Třeba mohutná kouřová clona nad Sibiří zasáhla v létě podle satelitních měření stejnou plochu, jako kdyby se sečetla rozloha všech států Evropské unie.
Ale byla to právě přírodní zkáza v Brazílii, která rozbouřila světové mínění. Ozvaly se kritické hlasy, že odpovědnost nesou bezohlední politici typu pravicového prezidenta Brazílie Jaira Bolsonara.
Ten ale není jediným viníkem. Kácení pralesa se zrychlilo už během vlád jeho předchůdců Michela Temera či Dilmy Rousseffové.
Situace však teprve letos poutala nebývalou pozornost světových médií. Každou minutu shoří v Amazonii tři fotbalová hřiště, objevil se příměr. Jenže současně zaznívají také hlasy vědců, varující před zbytečnou hysterií.
Americký deník The New York Times uvedl, že srpnové požáry na Sibiři spálily větší území než ty v Amazonii, i když do těch se počítají i ohně v Peru a Bolívii. Takže to není jen věc Brazílie.
A pak je tady Afrika. Rovněž tam hořelo víc než v Amazonii. Vizuálně
– podle snímků ze satelitů, i statisticky, když se sečte rozloha a počet požárů. Podle NASA bylo ve střední Africe asi pětkrát víc požárů než v Amazonii. Záznamy ze dnů 22. a 23. srpna, jak je zveřejnila agentura Bloomberg, ukazují, že v Angole hořelo sedm tisíc požárů, v Kongu tři tisíce, kdežto v Brazílii dva tisíce.
Rozdíl v akcentaci Brazílie se vysvětloval tím, že zatímco tam hoří nenávratně pralesy, „plíce planety“, v Africe jde spíše o vypalování savan.
Ale to je zjednodušené, nejde zdaleka jen o savany. Týdeník The Economist minulý týden uvedl, že mezi lety 2001 a 2018 ztratilo Kongo tolik pralesů, že by pokryly dvě Irska.
Desítky milionů lidí je potřebují, aby s nimi vařili a topili. Kácejí a pálí je na dřevené uhlí. Nemají plyn ani elektřinu, zbývá jim les. Týdeník uvádí příklad místního uhlíře jménem Rafael, který za dva měsíce zažehl čtyřicet požárů. Vedle toho lidé kácejí pralesy kvůli polím.
Pralesy kolem Konga jsou v podstatě stejně důležité jako ty amazonské. Ale nedá se ani říct, že by požáry na Sibiři byly méně škodlivé než ty v Amazonii. „Ačkoliv je popisována jako plíce světa v odkazu na schopnost pralesa vytvářet kyslík a pohlcovat oxid uhličitý, sibiřské lesy jsou pro globální klima stejně důležité,“napsal New York Times.
Když se podíváme na požáry deštných pralesů z dlouhodobého hlediska, před 20 lety byla situace mnohem vážnější.
Počítání spálenišť
Experti připouštějí, že požáry na Sibiři se svým rozsahem vymykají těm z posledních let. Naopak v Africe
není v tomto ohledu situace o nic dramatičtější, než byla kdykoli v minulosti.
„Když se podíváme na věc z dlouhodobého hlediska, před 20 lety byla situace mnohem vážnější,“říká americký vědec Jonathan Foley.
Současná spáleniště na rozsáhlých územích tropického lesa nejsou nejsou ničím neobvyklým. Stejné škody utrpěly lesy i v minulých letech, a to bez mimořádné odezvy v médiích.
Britská stanice BBC cituje geografa Tadase Nikonovase z univerzity ve Swansea, podle kterého zaznamenali výzkumníci do letošního září ve světě 35 tisíc požárů. Je to dvakrát více než za stejné období loni. Toto číslo sice vypadá hrozivě, ale je to zároveň mnohem menší množství, než jaké registrovali vědci v roce 2015, kdy panovala ve světě nebývalá sucha, tehdy ještě zesílená pacifickým klimatickým jevem El Niňo. Je to také méně požárů, než kolik jich bylo po většinu let z předcházejícího období 2002 až 2010.
Nadsazené titulky některých světových listů, že letos řádí „nejhorší požáry v historii“, tedy nebyly úplně namístě.
Lukrativní pozemky
Neznamená to, že by ochránci přírody neměli pravdu, když varují před dalším klučením pralesů. Plameny většinou zakládají farmáři prahnoucí po další půdě. Své nově získané plochy využívají pro lukrativní pěstování palmového oleje. Když jejich plantáže zestárnou, farmáři celou plochu zapálí a vysadí nové stromy. „Požáry jsou završením celého procesu odlesnění,“říká ekoložka Michelle Kalamandeenová z univerzity v Leedsu. Začíná to vysušením pozemku, pokračuje zavedením monokultur a požár, který připraví půdu pro další využití, je jen zakončením celého cyklu.
„Požáry jsou pro pastevce a pěstitele důležitým nástrojem, jak připravit půdu pro další roky,“míní výzkumnice Lauren Williamsová z ústavu World Resources Institute.
Naopak v přírodě, do které nezasahuje člověk, je zpravidla oheň očistným procesem. Malý požár sežehne malé území, kde se obnoví život. V lese, ve kterém nedávno hořelo, potom nehrozí požár velkých rozměrů. Je to v podstatě preventivní proces.
Magazín National Geographic připomíná, že domorodí obyvatelé Jižní Ameriky takto zakládali malé požáry odjakživa, aniž narušovali přirozené přírodní prostředí. Bylo to součástí jejich prosté strategie k přežití.
Ať nám neradí!
Požáry, které zakládají farmáři, jsou tak mnohem větší a nebezpečnější. Uvolňují přitom cestu nejen k novým pastvinám, ale také pro plošnou těžbu surovin.
Jejich lokace, přímo u hlavních silničních tahů, napovídá, že s velkou pravděpodobností nevznikly náhodou. Uvolnily místo pozemkům.
Vypalování se podle různých studií podílí na klimatických změnách. Odhady mluví o tom, že 10 až 15 procent světových emisí souvisí bezprostředně s kácením pralesů. V okolí pokácených míst se pak dlouhodobě mění mikroklima, stoupají teploty a oblast se vysušuje. Prales se tak postupně mění v savanu.
Mnozí experti připomínají, že Brazílie byla dlouho úspěšným příkladem, jak kácení pralesa zpomalit. V polovině uplynulé dekády se společným úsilím brazilských úřadů i mezinárodních organizací podařilo klučení zmírnit. Kácení pak ale zase dostalo zelenou.
Nový prezident Bolsonaro teď zahraniční intervence a rady odmítá jako výraz nepřijatelného neokolonialismu. Nejrůznější weby ekologických aktivistů už proto radí zákazníkům, kterým značkám kávy či sójových bobů se vyhnout, aby neutrpěly amazonské pralesy.
Nejtvrdší kritika míří právě na Bolsonara. Možná až nespravedlivě – a možná v tom roli hrála jeho politická orientace. Kácení totiž probíhá neméně rychlým tempem i v dalších zemích, od Afriky až po Venezuelu.