A někde tam daleko leží Bruntál

Davida Štverky, šéfa ostravské redakce MF DNES

Přiznám se, mám rád město Bruntál. Ne kvůli tomu, že v tamní nemocnici v roce 1977 zachránili na poslední chvíli mou matku, když v nedalekém Kunově přišla při jarních prázdninách o mé dva nenarozené sourozence. Ani kvůli tomu, že jsme do Bruntálu rádi jezdili s fotbalem, protože to byla z Karviné nekonečná cesta, byť tedy na jejím konci nám bylo obvykle všem šoufl. A asi ani ne kvůli tomu, že mi na sobotní sloupky reaguje pravidelně jedna z tamních našich čtenářek, čímžto ji nyní i zdravím, protože vím, že tyhle noviny má otevřené u snídaně...

Bruntál je město s vcelku úděsným jménem. Bruntál zní spíše jako Brutál, a to je takové, no... zvláštní.

Původní jméno Freudenthal, tedy Údolí radosti, odvála historie.

Bruntál je takové počeštěné Údolí radosti. Stejně jako je počeštěné město a celá oblast s místy vcelku divokou minulostí.

Divocí jsou i zdejší obyvatelé. Alespoň tedy v představách. Bruntálci, jak místní pojmenoval seriál Comeback, sami sebe nazývají drsnými lidmi z drsného kraje. Mimochodem – seriál, v němž zazněly hlášky jako „Chřipku lidé na Bruntálsku neberou vůbec jako nemoc. Jako nemoc se uznává jen průstřel nebo zlomenina,“vytěžili do mrtě – ze zubaté žáby, kterou jim právě seriál podsunul, udělali symbol, který už dnes najdete snad úplně na všem.

Do Bruntálu nevede dálnice (Comeback: „Cesta do Bruntálu trvá něco mezi šesti a třiceti hodinami. Záleží na tom, jestli je období dešťů. A to je v Bruntále celý rok. Tedy kromě dubna dva (tak místní říkají červenci).“Všechny dálnice končí dost daleko od něj, takže dostat se do města, obzvláště pak v zimě, může být i dobrodružná výprava. A víte co, ono je i jedno, jaké je zrovna roční období – kamiony tam na klikatých cestách s plnou čarou uprostřed potkáte úplně kdykoliv. Takže jedete pomalu. Aspoň se můžete kochat.

Bruntál totiž obklopuje nádherná příroda (neskutečné kůrovcové kalamitě navzdory) a je dobrým výchozím bodem k poznávání Jeseníků, které se, na rozdíl od jiných, mohou chlubit tím, že jsou stále ještě horami a ne přeplněnou promenádou. Mimochodem – kousek vedle je přehrada Slezská Harta, kde se točila například Johanka z Arku...

Bruntálsko sice trápí jedna z nejvyšších nezaměstnaností v zemi, takže na první dobrou nevypadá jako dobrá adresa v občance. Oblast nicméně disponuje poměrně širokou škálou zajímavých firem (a jak jsem psal o těch kamionech, tak vzhledem k tomu, kolik jich jezdí, si říkám, že se těm firmám i daří...), které řeší úplně stejné věci, jako všechny jiné české firmy – tedy že nemohou sehnat lidi. Z tohoto úhlu pohledu to s tou nedobrou adresou nemusí být tak žhavé.

Do Bruntálu jezdíme s MF DNES pravidelně. Zaprvé za zpravodajstvím, zadruhé za konferencemi. Ano. Patnáctitisícový Bruntál má svá diskusní fóra. To poslední zrovna minulý týden.

Debatních fór znám po celé zemi několik, pár jsem jich už navštívil. Upřímně, někde to, než se k něčemu kloudnému propracujete, trvá.

V Bruntále ne. Tam nastoupí deset řečníků, kteří, jestli k něčemu mají daleko, tak k tomu, aby si tam ty dvě hodiny jen odseděli. Neupejpají se, neberou si servítky, vysypou všechno na starostu a na sebe navzájem, řeknou, co chtějí, co je špatně, co dobře, přidají, že to tam mají rádi, a nazdar.

Doporučuji. A nebojte, tenhle příběh je taky vymyšlený: „Poslední vlk na Bruntálsku byl zabit v roce 2008. Lovcem byl čtrnáctiletý Ingo Vovs. Použitá zbraň: cep.“