„Lidé googlí, kdo to byl Havel“
Zda protesty v roce 1989 stmelily společnost či jak lidé vnímali vraždu Milady Horákové, zajímalo studenty gymnázia v diskusi s pamětníky.
Kristína Paulenková
SMÍCHOV Ve třídě plné adolescentů by při besedě s disidentkou Danou Němcovou bylo slyšet spadnout na zem i špendlík. Studenti Gymnázia Na Zatlance pozorně poslouchají a její vyprávění přerušují jen svými dotazy.
„Říkala jste, že vám bylo 16 let, když popravili Miladu Horákovou, já jsem nyní stejně stará, a tak přemýšlím, jak jste to řešili doma v rodině, jak jste se o tom bavili,“ptá se jedna z přítomných studentek. Němcová odpovídá, že její rodiče byli masarykovští vlastenci a poválečné události pro ně byly strašné zklamání.
Během debaty připomíná, že jedna z jejich dcer na smíchovském gymnáziu maturovala, a tak k němu má i osobní vazby. Dětem vypráví, jak se žilo jí a dalším signatářům Charty 77 za totality a jak ona sama vnímala listopadové události.
Sbližující protesty
K Němcové domů 17. listopadu 1989 přišly dvě dívky a poprosily o tyče, na které by připevnily transparent. „Na tom plátně bylo napsáno Konec vlády jedné strany, což už byl vyloženě politický požadavek,“vzpomíná a doplňuje, že zlomila tyč od košťat a dala jim ji. „Večer přišla jedna z těch dívek s oteklou pusou,“vypráví s tím, že sama tehdy na demonstraci sice šla, ale držela se stranou. Gymnázium kromě Němcové navštívil diplomat Václav Bartuška, předseda Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý, jeden ze studentských vůdců revoluce, Šimon Pánek, tehdejší studenti gymnázia či advokát a v letech 1988 a 1989 mluvčí Charty 77 Stanislav Devátý.
Jeden ze studentů se při té příležitosti ptá, zda v té době společnost listopadové protesty rozdělily, či naopak stmelily. „Tehdy nás to sblížilo,“odpovídá Devátý na otázku, která reflektuje současnou situaci ve společnosti.
„Myslím, že workshopy a různé besedy týkající se těchto témat, popřípadě nějaká tematická představení, jsou hodně důležité, aby nám co nejblíže přiblížily událost, která se stala,“říká Hynek Uher, student
Gymnázia Na Zatlance, který vnímá listopadovou revoluci jako stěžejní pro celé Česko, a na to, že si lidé stáli za svým a požadovali svobodu, je pyšný. „Často přemýšlím, jestli bych to zvládla a jestli bych se k tomu neotočila zády,“přiznává se gymnazistka Valerie Borkovcová, která se domnívá, že k úplnému porozumění nedávným dějinám je třeba i vlastní zájem, čtení knih nebo účast na besedách.
„Je pro mě velké plus, že tohle naše škola organizuje,“podotýká. Podle ní sice občas její vrstevníci sdílejí své fotky z Národní třídy v den výročí 17. listopadu, ale nemají ucelené znalosti o tom, co se tam dělo.
„Měla jsem možnost být komparzem v nadcházejícím filmu Havel a tam si někteří komparzisti hledali, kdo to Havel přesně byl, Dubčeka neznali vůbec, neznali vůbec historické souvislosti, a o co v listopadu 1989 šlo, to mě hrozně mrzelo,“potvrzuje Karolína Beranová, studentka gymnázia, která doplňuje, že v dějepise ve škole probírali poměrně podrobně novodobé dějiny, ale ráda by se v hodinách dějepisu dozvěděla ještě víc o Chartě 77, Havlovi a dalších signatářích.
Chabá výuka nedávných dějin
To, co studenti připomínají, tedy že výuka současných dějin je na některých školách nedostatečná, zní často i z úst odborníků. Některé pražské školy letošní třicetileté výročí využijí při výuce soudobé historie. Výhodou je, že dobu před třiceti lety ještě lidé pamatují.
Na Gymnáziu profesora Jana Patočky vyhradili tomuto výročí dva projektové dny. „Naše pozvání přijali například paní docentka Šiklová, pan profesor Jan Sokol, bývalí vysokoškolští studenti ze stávkových výborů a další,“říká Jana Drake, ředitelka školy.
Ve čtvrtek se na Gymnáziu Jana Palacha konala akce Labyrint poznávání, kterou letos učitelé zasvětili tématům demokracie a ekologii, studenti mohli navštívit diskusi o písních hudebníků, které se před rokem 1989 vyjadřovaly kriticky k politické situaci, či se dozvěděli více o svatořečení Anežky Přemyslovny v roce 1989, které o pět dní předcházelo počátku pádu komunistického režimu.
Školy často uvádějí, že si při výuce soudobých dějin vypomáhají materiály organizace Člověk v tísni.
Na Gymnáziu Elišky Krásnohorské jsou k vidění dvě výstavy, a to Střípky revoluce, která je zapůjčena právě Člověkem v tísni, a Nesmíme zapomenout – Jan Opletal a další oběti listopadu 1939, kterou si škola vypůjčila od Národního pedagogického muzea. Gymnázium rovněž chystá třeba besedu s účastníky studentského průvodu z Albertova 17. listopadu.
„Učitelé toto téma aktuálně probírají v hodinách dějepisu a společenských věd, jednotlivé třídy mají naplánovány další akce, výstavy a projekty,“říká ředitelka Gymnázia Budějovická Zdeňka Bednářová.