Naše justice nefunguje
Poté, kdy se objevily informace o vztazích Kočnera se soudci, lidé slovenské justici moc nevěří.
Adam Valček, slovenský novinář deníku SME, byl jedním z žurnalistů, které nechal sledovat Marián Kočner. Nezajímalo ho však, s kým se tito novináři stýkají a kde žijí, ale přesné časové osy jejich dne, běžné zvyky. Žurnalisté si proto myslí, že nemělo jít jen o jejich kompromitaci, ale že cílem bylo sestavit detailní plán jejich běžného dne – k dalšímu využití...
Co se změnilo podle vás za dvacet měsíců od vraždy Jána Kuciaka na Slovensku?
Byla zrekonstruována vláda, máme nového premiéra, Robert Fico ani Robert Kaliňák už nejsou členy koaličního kabinetu. Nepochybně měla tato vražda vliv i na prezidentské volby, ve kterých uspěla Zuzana Čaputová. A pokud jde o naši práci, tak na povrch vyplavalo hodně špíny.
Byly to kauzy, o kterých jste věděli, ale neměli jste pro jejich publikování důkazy?
O mnohém jsme věděli, ale rozsah toho všeho, ten mě šokoval. Já jsem třeba nikdy nepochyboval, že existuje korupce mezi soudci, a nepochyboval jsem, že byla vydána i nějaká nezákonná rozhodnutí ve prospěch Mariána Kočnera. Ale to, že si soudkyně s Kočnerem píše a radí mu, co má dělat, nebo že mu místopředseda soudu píše informace o jednotlivých jednáních tak horlivě, že mu dokonce Marián Kočner píše „pomaleji, nestíhám vnímat“, to je naprosto šokující.
Byl Marián Kočner považován za mafiána, nebo jste o něm mluvili jen jako o kontroverzním podnikateli?
Nebyl vnímaný jako silový hráč, jen jako člověk, který má velmi hrubý slovník – v minulosti třeba říkal právníkovi Romanu Kvasnicovi (zastupuje paní Kušnírovou), že mu nechá projít hlavou kulku. Ale lidé okolo něj říkali, že on má prostě takový slovník.
On sice neustále někomu vyhrožoval, ale vy jste se domnívali, že ve skutečnosti takový není? Proto jste ty jeho hrozby nebrali tak vážně?
Přesně tak, všichni to vždy brali tak, že Marián Kočner má zkrátka vulgární, útočný a agresivní slovník.
Proto ani policie nebrala vážně vyhrožování Mariána Kočnera Jánu Kuciakovi pár týdnů před vraždou?
Myslím si, že policie toto trestní oznámení nebrala vážně proto, že si to prostě Marián Kočner zařídil.
Pak přišla vražda, která všechno změnila. Proč v prvopočátku většina novinářů věřila, že za smrtí stojí italská mafie?
Já jsem byl také přesvědčen, že to byla italská mafie. Zdálo se nám to jasné – věděli jsme, že Ján Kuciak pracoval na textu o italské mafii a tento svůj článek nepublikoval. Říkali jsme si tedy, že je logické, že za tím musí být nějaké nepublikované informace, a ne Kočner, tedy člověk, o kterém psal dlouhodobě a všechny texty o něm už byly venku. Jenže to byl klam.
Byl pro vás největším překvapením fakt, že z vraždy jsou obvinění Slováci? Spousta lidí čekala, že přijel vrah z Ukrajiny nebo Ruska, vykonal svou práci a zase zmizel.
Ano, myslel jsem si také, že vrah je už zalitý v betonu. Překvapilo mě nakonec, jak amatérsky byla ta vražda provedena – policie měla kamerové záznamy, data ze simkaret a podobně.
Po vraždě jste také zjistili, že Marián Kočner nechával některé novináře sledovat, fotit a sbírat veškeré informace o jejich pohybu. Vy jste byl jedním z nich...
Ano. Psal jsem o jedné jeho kauze firmy Technopol Servis, ve které šlo o nepřátelské převzetí podniku s použitím mafiánských praktik. Poslal jsem mu e-mailem otázky a on mi poslal zpátky e-mail s otázkami pro mě. Ale nebyly to vlastně otázky, byl to vzkaz, ze kterého jsem měl pochopit, co všechno o mně ví. To byl jediný moment, kdy jsem si říkal, jestli to stojí za to, protože tam byly opravdu dost soukromé věci.
Například?
Týkaly se třeba smrti mého bratra, našeho týrání otcem v dětství, mého partnerského života...
Měl jste strach?
Nevím, ale od té doby chodím s pepřovým sprejem, chvíli jsem měl i policejní ochranu. V té době, kdy mi přišel ten e-mail, bylo jasné, že se nad Mariánem Kočnerem smráká.
Když jste dostal policejní ochranu, věřil jste policii? Právě v ní měl také informátory a lidi, kteří pro něj pracovali.
Na to je jednoduchá odpověď: Kdo jiný než policie by mě měl ochránit? Samozřejmě jsem se na ni mohl dívat s nedůvěrou, ale musel jsem věřit tomu, že ten příslušník, který stál u mého bytu, mě nezabije, ale ochrání. A samozřejmě jsme se o tom velmi dlouho s partnerkou (také novinářkou) bavili. Řeknu vám jeden takový ilustrativní příběh k pochopení naší situace. Na začátku jsme policii odevzdali klíče od našeho bytu a domu. Na konci nám je vrátila, ale po nějaké době se nám zase policisté procházeli po chodbě. Zeptal jsem se jich, kde vzali klíč, když jejich nadřízený nám klíče odevzdal. Odpověď zněla: Klíče od vašeho domu mi dal kolega...
Policie si nechala vaše klíče přidělat a nechala si je?
Ano, vyrobili si kopie. Tak jsme vyměnili všechny zámky. To říkám jen pro ilustraci situace. A teď si vezměte, jakou jsem měl jinou možnost...
Najmout si třeba soukromou bezpečnostní agenturu?
To mi nabízel můj šéf. Ale jakou agenturu bych si měl najmout, když vím, že celý trh ovládá firma Bonul, včetně konkurenčních firem, patřící oligarchovi Norbertu Bodorovi? Zanalyzoval jsem si to tak, že jsem si řekl, že je demokracie a že pokud mě zabijí, tak ať tedy dál pokračují protesty. Ale v té době jsme už všichni věřili, že žádná další vražda novináře nepřijde, že si to nikdo nedovolí.
Předpokládám, že do té doby jste nevěřili, že by se v 21. století na Slovensku vůbec taková událost mohla stát. A stala se...
Ano, to máte pravdu, do té doby jsme si říkali, že jsme součástí Evropské unie a tam se novináři nevraždí. Teď si ale lidé musí říct, že justice nefunguje. Jak mají důvěřovat nestrannosti rozsudků soudů třeba v opatrovnických sporech o děti nebo i v nějakých banálních případech, když vidí, jak soudkyně radila Kočnerovi, co má dělat? Budou prostě věřit, že takto si lze koupit rozsudek v jejich kauze, takže nedůvěra v justici se ještě prohloubí.
Je Slovensko na cestě z tohoto marasmu?
Myslím, že ne. Tady soudci svá rozhodnutí veřejně nekomentují, je zákaz zveřejňovat tváře soudců a podobně.
Jakou máte teorii na to, že při domovní prohlídce nalezla policie na Kočnerově stole USB disk s nahrávkami Gorily?
Nevěřím, že by tam ten disk jen tak ležel, že by ho tam někdo neopatrně nechal. Možná dal pokyn někomu z vazby, aby to takto připravil, aby ho policie našla. Splachuje za sebou. Říkám si, jestli to není nějaký odkaz či vzkaz Mariána Kočnera.