Islamisté jen mění dresy
Šéf Islámského státu Abú Bakr al-Bagdádí je mrtev. Jenže tím se nic moc nezměnilo, protože v poslední době už byl spíš jen mediálním symbolem. Islamisté se přesunou zase jinam na Blízkém východě.
To je zase slávy! Americký prezident Donald Trump s příznačným dryáčnictvím oznámil, že arcilotr Abú Bakr al-Bagdádí je mrtev. Pronásledován americkými speciály „zemřel jako pes, jako zbabělec“, když se odpálil, protože zřejmě neměl jiného východiska než sebevražednou nálož. Údajně s sebou na věčnost vzal i své děti.
Dobře, známý pohlavár nikým neuznaného Islámského státu, na jehož hlavu byla vypsána odměna 25 milionů dolarů, je konečně mrtev. Proč „konečně“? Jelikož jeho zabití bylo vyhlašováno snad už stokrát. Jenže co na tom, jestli se to nyní podařilo, protože svět se rázem nestal „mnohem bezpečnějším místem“, jak zahlaholil Trump.
Především proto, že samozvaný „chalífa“byl již po jistou dobu spíš mediálním symbolem než vůdčí postavou teroristů. Což připomíná roli Usámy bin Ládina v okamžiku jeho oslavované smrti.
Dále je patrné, že Spojené státy ztrácejí pozice v Sýrii (či širším regionu vůbec), kde jsou navíc obviňovány z drancování místních ropných ložisek a jiných odsouzeníhodných praktik. Supervelmoci, kde právě probíhá ostrá prezidentská kampaň, tak nezbývá než docela diskutabilní úspěchy prezentovat mediálně bombastickým způsobem. Stejně jako se o to Bílý dům pokusil – po opuštění kurdských spojenců, jejichž zprávy měly pomoci k likvidaci Bagdádího! – prostřednictvím dohody o krátkodobém klidu tureckých invazních zbraní. Tohle všechno ještě máme v živé paměti. Stejně jako náhle se znovu objevující fotky z otřesných asadovských věznic…
Ideje neskonaly
Po letech krutých bojů nebo krvavých nepokojů v Iráku a Sýrii si ovšem méně vybavujeme, odkud se celý tenhle soudobý marasmus vzal. Politický islamismus byl na globální úrovni významně posílen během vojenského angažmá SSSR na území Afghánistánu, kde probíhala jiná proxy válka. Užívalo se pro ni sousloví „sovětský Vietnam“. Tehdy začal do mezinárodního slovníku pronikat pojem Tálibán a první ostruhy si vydobyl i Usáma bin Ládin, zakladatel al-Káidy. Jeho organizace dodnes existuje a aktivně pokračuje v extremistické činnosti. Třeba na syrském území.
Falešnými důkazy zdůvodněná likvidace krutého Saddámova zřízení v Iráku, popravy čelných pohlavárů baasistického režimu i nešikovná okupační správa podrobené země způsobily bezvládí, chaos a potřebu hledat nové vůdce. Vzniklo volné pole působnosti, na němž se zrodily daleko horší stvůry, než byla předchozí sekulární diktatura obviňovaná z úzkého napojení na fundamentální salafisty, ačkoliv ve skutečnosti tvořila důležitou hráz proti nim. Obdobně jako vláda „prezidentské dynastie“ Asadů v Damašku, jež si v tomto smyslu nebrala servítky.
Když tedy zejména Washington odstranil roku 2003 původního spojence v Bagdádu, jehož využíval k oslabování rozpínavé Chomejního revoluce (tady „červená čára“u chemických zbraní neplatila), nastala bizarní situace. V zemi, kde začal mít masivní vliv někdejší úhlavní nepřítel Írán, vypuklo sektářské násilí, přičemž selhávaly i zcela základní funkce státu. Z občanské války ve většinově šíitském prostředí nejefektivněji těžila sunnitská organizace známá pod
Samozvaný „chalífa“byl již po jistou dobu spíš mediálním symbolem než vůdčí postavou teroristů.
zkratkami ISIS, ISIL, IS. Radikální Islámský stát, vyhlášený roku 2014, kterému se mezi musulmany z propagandistických důvodů říká také Daeš. Mezi jeho funkcionáři se vyskytovali mnozí představitelé předchozího sekulárního režimu, jimž bylo docela lhostejné, prostřednictvím jaké ideologie získají zpět ztracenou „čest“.
ISIS postupně začal kontrolovat rozsáhlá území dvou sousedících státností, kde zaváděl svůj – od časů třetí říše nejvíce medializovaný – sadistický „pořádek“. Vedle praktikování extrémních forem islámu či jezídské genocidy však také zlepšil běžnou státní správu a čile obchodoval s naftou, uměleckými předměty nebo otroky. Různými cestami získal nemalé finanční prostředky, jež mu umožnily expandovat do širého světa. Bojovné stoupence má proto v Afghánistánu, severní Africe, na Filipínách...
Na samotném Blízkém východě Daeš ještě zdaleka neskončil. Neskonaly především ideje. Nadto si nepochybně vybudoval bohatou síť spících buněk. Kádrů a zdrojů na to má dostatek. Výmluvné je rovněž, že Bagdádího zlikvidovali v syrské povstalecké provincii Idlib, pár kilometrů od turecké hranice, kde přece mají prodlévat nanejvýš „umírnění rebelové“. V tomto kontextu se diskutuje o srůstání, případně přestupech mezi jednotlivými islamistickými „kluby“. Včetně al-Káidy, jež v Islámském státu spatřovala nepříjemnou globální konkurenci.
Nestavme si vzdušné zámky. Perspektivy radikálů zůstávají slušné. Například v Iráku už týdny probíhají lidové bouře, jež někteří novináři označují za novou vlnu arabského jara. Termín se zdá nadnesený, nicméně nespokojenost opět plyne hlavně z neschopnosti úřadů. Dlouhodobý neklid velmi mladé populace (60 procent obyvatel je mladších 24 let) rozlícené chudobou, nedostatkem pracovních i studijních příležitostí, olbřímí korupcí politiků či nefungujícími službami tentokrát přerostl do pouličních konfliktů s bezpečnostními složkami v celé řadě míst. Obětí na životech rychle přibývá, k čemuž vláda premiéra Ádila Mahdího otevřeně říká, že není schopna situaci rychle řešit. I tohle všechno jsou volné následky nedomyšleného vývozu západní demokracie.