Tendai Mtawarira. Zvíře, které má zašlapat Anglii
Některé sportovní příběhy mohou mít pohádkový konec. Ten jihoafrického ragbisty Tendaie Mtawariry mezi ně stoprocentně patří. Kdysi mu táta řekl, že v ragby nikdy nic nedokáže, že na to nemá. Proti jeho startu v reprezentaci byli i někteří funkcionáři a politici. On se ale nevzdal a šel si za svým snem.
Teď je hrdinou země, jedním z nejpopulárnějších hráčů přezdívaných Springboks. Když má šišku v ruce, celým stadionem se nese hlasité „Beast!“, tedy Bestie, Zvíře, jak se mu říká. Je prvním černochem mezi Jihoafričany, který zasáhl do více než 100 mezinárodních zápasů. Po tom posledním – sobotním finále na mistrovství světa v Japonsku proti Anglii – chce ukončit kariéru. Přitom žádnou nemusel mít. Když legendární Joel Stransky v Johannesburgu před 24 lety dovedl JAR k prvnímu titulu mistrů světa v ragby, on o ničem nevěděl.
V 1 100 kilometrů vzdálené zimbabwské Haraře chodil do školy a vzhlížel k brazilskému kouzelníkovi s míčem – Ronaldovi.
„Ragby? Kdybyste se mě na ně tehdy zeptali, netušil bych, o co jde. Nevěděl jsem, že Jihoafrická republika právě vyhrála mistrovství světa. Neznal jsem All Blacks. Nevěděl jsem, že ten sport existuje,“smál se.
Zanedlouho to zjistil. V patnácti letech si jeho notně svalnaté postavy všiml Joey Muwadzuri – ragbyový kouč, který ho pozval do Jihoafrické republiky na přípravný kemp. Tam mladý Mtawarira uchvátil. „Začal jsem ragby sledovat s kamarády ve sportbarech a toužil jsem po tom, být součástí jihoafrické reprezentace. Můj táta si ale myslel, že dělám chybu, že v ragby štěstí nenajdu. Vůbec mi nevěřil, což pro mě byla výzva,“popisoval.
Tak moc toužil dokázat, že se mýlí, že se v osmnácti rozhodl pro razantní krok. Dokončil školu, nechal svou rodinu v Zimbabwe a odletěl do JAR.
„Nebudu lhát, bál jsem se. Všichni mě podceňovali a já musel dokázat, že jsem dostatečně dobrý, aby si mě nechali,“vysvětloval.
Dokázal to. V roce 2008 už si odbyl premiéru v barvách Springboks. O dva roky později byl ale ze země deportován.
Stále totiž neměl jihoafrické občanství, což se nelíbilo předsedkyni sportovního výboru JAR. Ta obvinila tamní ragbyovou unii z nezákonného nasazování muže, který podle papírů není Jihoafričanem.
Na půl roku byl Mtawarira mužem nepotřebným. V Zimbabwe netrénoval a jen lamentoval.
„Celým svým srdcem jsem Jihoafričan. Zelená a zlatá (národní barvy JAR) mi proudí v krvi,“soukal tehdy ze sebe.
Situace se nakonec uklidnila, občanství získal a stal se hrdinou země. V reprezentaci to dotáhl na (zatím) 116 zápasů, pouze mistři světa z roku 2007 Victor Matfield s Bryanem Habanou jich mají víc.
A tak zatímco dřív musel bojovat o to, aby zelenozlatý dres vůbec mohl oblékat, teď mu celá JAR děkuje, že ho na sobě má. „Je pro nás privilegium mít tě v sestavě,“píší mu fanoušci i politici.
Aby měl jeho příběh opravdu pohádkový nádech, musí Springboks v sobotu přetlačit našlapanou Anglii.
„Bude to hodně fyzicky náročné ragby, jako vždy proti Anglii. Možná jsme outsideři, ale kvůli titulu se sedřeme z kůže,“burcuje svůj tým.