Magický záhrobní svět
Stará Praha skrývá řadu starých pohřebišť, leželi zde zavržení lidé i slavné osobnosti
Jan Bohata
HRADČANY Svět mrtvých a živých se v metropoli prolíná nebývalým způsobem. Dávná pohřebiště vyvolených i zavržených zakrývá dlažba v historickém jádru města i plocha někdejších fabrik staré periferie.
Dušičky představují svátek rituálních a hromadných návštěv zesnulých. Svět mrtvých ale lidé potkávají denně. „Málokdo si při cestách Prahou uvědomuje, jak často míjí někdejší pohřebiště,“uvedl archeolog Jaromír Podliska, vedoucí pražského pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ).
Své mrtvé Pražané před více než tisícovkou let odevzdávali ohni, ostatky ukládali v hliněných nádobách. Po polovině 9. století archeologové registrují první kostrové hroby. „Jejich datování zpravidla odvozujeme od hrobové výbavy,“shodují se badatelé.
Příslušníci elit bývali ukládáni se zlatými či stříbrnými šperky nebo ozdobnými kaptorgami, schránkami, jimž předkové přisuzovali ochrannou moc. Hroby skrývaly také vědérka či milodary v podobě potravin, třeba vaječných skořápek nebo rolniček. „Vejce představovala prastarý symbol obnovy života, zvuk rolniček zaháněl zlé démony,“vysvětlil rituální symboliku darů archeolog Zdeněk Smetánka.
Obávaní mrtví
Na přelomu 9. a 10. století, v éře vlády Bořivoje I. a jeho nástupců, prvních historicky doložených knížat z přemyslovské dynastie, byli zesnulí ukládáni k věčnému odpočinku u světa živých. Například u potoka Brusnice, na Petříně či v areálu stávajícího Strahovského kláštera.
Od sklonku 9. do 1. čtvrtiny 11. století datují badatelé pohřby v Lumbeho zahradě Pražského hradu. Objevil se zde i hrob, kdy kámen zřejmě lidé využili tak, aby blokoval tělo mrtvého před revenancí – návratem mezi živé. V předkřesťanských časech k tomu sloužila také manipulace s lebkou či kostrou. Takových zásahů zde zjistili vědci šestnáct.
Našel se i dětský hrob z pěti kamenů postavených na výšku. Zajímavost představuje vybavení, jež nebožtíci dostávali na poslední cestu. O křesťanských tradicích svědčí například kříž či symbolická ochranitelská manus Dei, Boží ruka.
Pozoruhodné pohřebiště se nalézá kousek od Hradu, na Loretánském náměstí. Archeologové ho u někdejší kaple sv. Matouše odkryli v polovině 30. let. S osmi sty hroby se plocha stala největším dosud poznaným pohřebním areálem historické Prahy. Poslední útočiště zde nalezli mrtví starého slovanského období žárových pohřbů i obyvatelé raně středověkého souměstí.
„Objevují se zde i nepietně uložení jedinci, řada pohřbených má přetnuté krční obratle a v některých případech je lebka uložena v nepřirozené poloze. Jednoznačně se zde setkáváme se stopami poprav, a to v rozsahu, který je v evropském měřítku zcela výjimečný,“uvedla archeoložka Ivana Boháčová. Pohřebiště připomínají nyní toliko desky osazené v tarasní zdi Černínského paláce.
Pohřbívalo se i na rohu nynějších staroměstských ulic Na Perštýně a Bartolomějské. Zesnulé v hrobech vyložených pískovcem z úbočí Petřína zdobily zlaté šperky či kožešinové čepice a boty. Ve dvaceti hrobech zde v 10. století zřejmě spočinuli zámožní cizí kupci.
Zapomenuté útočiště slavných
Málokdo si při cestách Prahou uvědomuje, že míjí někdejší pohřebiště.
Málokdo si při pohledu na barokní domy ve Šporkově ulici uvědomí, že stojí před někdejším románským kostelem. K rotundě sv. Jana Křitele v Oboře v 16. století přibyla obdélníková loď. Kostel sloužil malostranským farníkům i se hřbitovem. Poslední útočiště zde nalezl geniální architekt gotizujícího baroka Jan Blažej Santini.
Pochováni jsou zde další znamenití umělci barokní éry – rytec Jiljí Saddeler, architekt Anselmo Lurago anebo sochař Jan Antonín Quittainer. Kostel a hřbitov zmizely po roce 1784. Místo dnes připomíná pouze cedule u staroměstského kostela sv. Martina ve zdi. Jižně od chrámu spočinuli zástupci dynastie Brokoffů, výtvarníků měnících tvář Prahy.
Některé pozoruhodné hřbitovy se podařilo obnovit a zpřístupnit. Jedinečnou procházku nabízí Malostranský hřbitov. Někdejší úložiště mrtvých v době moru roku 1680 nahradilo vinohrad u Motolského potoka. Pochovávalo se zde do roku 1884. Areál přečkal rozšiřování Plzeňské ulice v 50. letech i nájezdy vandalů. Spatřit lze unikátní náhrobky, například pasovského biskupa hraběte Leopolda Leonharda Thun-Hohensteina. Zajímavá funerální díla připomínají „Svatou holčičku“Annu Degenovou, kněze Aloise Bragata či c. a k. generála Františka Bieberštejna.
Metropole skrývá i staré vojenské hřbitovy. V Karlíně archeologové objevili pozůstatky několika pohřebišť. Ve staré průmyslové čtvrti byli pochováváni i vojáci a obyvatelé Invalidovny. Ze 1 429 odhalených nebožtíků jich 869 odpočívalo na vojenském pohřebišti.