Ani Terminátor, ani Rambo. Čas legend pominul
Kdykoli kdekoli vyhoří jasný papírový favorit, strhne se pozdvižení. Ale že by se něco takového mohlo přihodit Terminátorovi, zdálo se zhola nemožné. Jenže stalo se.
A filmový svět si láme hlavu, proč. Nositel slavné průpovídky „Já se vrátím“splnil slib, Arnold Schwarzenegger přivedl svého kyborga zpět ve snímku Terminátor – Temný osud, který z filmové série prakticky vymazal slabší díly číslo tři, čtyři a pět s plánem, že naváže přímo na nejslavnější, tedy první dva Terminátory, a to včetně původního hereckého tandemu Schwarzeneggera s Lindou Hamiltonovou.
Vypadalo to, že takové lákadlo nemůže selhat, od prvního víkendu v kinech se čekaly rekordy. Jenže přišla studená sprcha.
Střízlivé odhady viděly startovní severoamerické tržby kolem čtyřiceti milionů dolarů, nakonec to však bylo jen 29 milionů, celosvětově pak málo přes sto milionů. Přitom právě zahajovací víkend má pro budoucnost každého velkofilmu klíčovou úlohu, což je i případ premiérového Terminátora, natočeného za 185 milionů dolarů.
Analytikové už spočítali, že studio musí očekávat citelnou ztrátu, v konečné fázi zhruba sedmdesát až sto milionů dolarů. Někdo by měl zřejmě dostat padáka, ale kdo, jestliže veškeré předpovědi zněly příznivě, a dokonce i recenze byly výrazně pochvalnější než minule?
Hollywoodská média spekulují o příčinách neúspěchu, The Wrap jich dal dohromady dokonce pět. Konkurenční Joker je prý stále příliš silný, nový Terminátor až příliš podobný snímku Terminátor 2: Den zúčtování, časová osa příliš matoucí, osud dětského spasitele lidstva příliš krutý a konečně Terminátor už svůj vrchol zažil.
Body tři a pět mají logiku. Podobně jako před dvěma lety propadl Blade Runner 2049, jehož první díl z roku 1982 mnozí neviděli, spoléhá i Terminátor na pokolení, které s ním nevyrostlo, respektive zná spíše jeho špatná pokračování než legendární začátek z roku 1984. Nynější nejsilnější divácká skupina spadající do takzvané generace Z má již jiné ikony; marvelovské.
Stačí se podívat na desítku nejvýdělečnějších filmů letošního roku. Tři z nich jsou právě komiksy, dva předělávky hitů, dva pokračování novějších sérií a dva pocházejí z Číny, kde mimochodem právě premiérový Terminátor zažil svůj nejsilnější mezinárodní start. Jediným solitérem, ačkoli také nepřímo odvozeným z komiksové scény, zůstává Joker.
Nadto Schwarzeneggera může uchlácholit, že v propadlišti akčních dějin neskončil sám. Kolega Sylvester Stallone to se snímkem Rambo: Poslední krev dotáhl od zářijové premiéry teprve na celosvětové tržby 86 milionů a letošní verze Hellboye se krčí na pouhých 44 milionech dolarů.
Podobnou bitvu s fanouškovskou pamětí svede horor Doktor Spánek, jenž při svém startu v devíti zemích utržil jenom přes pět milionů dolarů; přitom slibuje pokračování slavného příběhu Stephena Kinga Osvícení – ovšem kdo jej dneska ještě zná?
Zamáčkněme slzu nostalgie a nelžeme si do kapsy, životnost filmové legendy zpravidla činí právě a pouze jednu generaci, což je období, které se počítá podle průměrného věku žen při porodu, tudíž se stále prodlužuje. Od generace X, u nás přezdívané Husákovy děti, přes mileniály čili generaci Y jsme došli k internetové generaci Z, která si nosí kino zvané YouTube v mobilu.
Tudíž společnost Paramount hledá viníka Terminátorova selhání zbytečně. Musela by vyhodit jedině diváky – a to postrádá smysl. I proto, že větu „Já se vrátím“tentokrát moudrý kyborg z jiných časů předal kolegyni s vědomím, že nynější filmovou vlnu řídí ženy. Tedy pro jednu generaci.