Flám na sumerský způsob: pivo se pilo brčkem
Brčka patří k nejstarším kuchyňským pomůckám a dlouhá staletí se používala pouze ta získaná nějakou úpravou z přírodních materiálů: ze dřeva, stébel nejrůznějších rostlin, ze stvolů uschlé pšenice či žita. Nápoje pomocí brček srkali lidé dávno před Kristem. V sumerské hrobce staré tři tisíce let byla nalezena kresba dvou mužů popíjejících nápoj – nejspíš pivo – z nádoby dlouhou slámkou. Ve stejné hrobce byla navíc nalezena brčka ze zlata a drahých kovů.
Ta se možná objevovala na stolech králů a císařů, v podhradí se ze džbánů srkalo samozřejmě hlavně slámkami.
Stejně jako dnes i tehdy lidem vadilo, že jim sláma ulpívá v puse, drobí se, brčka se snadno lámou a někdy i mění chuť oblíbených nápojů. Trpělivost došla až americkému výrobci papírových držátek na cigarety Marvinu Stoneovi ke konci 19. století. Když srkal svůj oblíbený mátový nápoj slámovým brčkem a jeho kousky mu napadaly do pití, vzal tužku, omotal ji papírem – a ten pak slepil. Když pak tužku vytáhl, bylo první papírové brčko hotové. Svůj vynález si poté dokonce nechal roku 1888 patentovat, přičemž začal používat povoskovaný papír, aby se tolik nerozmáčel. A od roku 1890 vyráběl více brček než cigaretových držátek.
Kloubové brčko
O půlstoletí později přišlo další významné vylepšení jednoduché trubičky. Když se Američan Joseph B. Friedman díval na svou malou dceru, jak se snaží pít papírovým brčkem ze sklenice a pořádně na to nedosáhne, vymyslel „kloub“. Do papírové trubičky dal šroubek bez hlavičky a omotal kolem něj dentální nit. Když závit vyšrouboval ven – voila, kloubové brčko bylo na světě. Vynález byl v roce 1937 patentován a nejdříve zamířil do nemocnic k pacientům, kteří se nemohli hýbat. Tam nahradil do té doby používaná skleněná brčka, která se často rozbíjela a bylo je nutné neustále sterilizovat.
Od 60. let však papírová brčka úplně vytlačil nový materiál, totiž polypropylen, který byl lehký, pevný, odolný vůči tekutinám a šlo jej použít i v potravinářství.