Stylová brčka ze severočeských skláren

Šedesát let lidé nesrkali limonády prakticky ničím jiným než plastovými brčky. Teď se však éra polypropylenových slámek – minimálně ve vyspělých zemích – chýlí ke konci. Z Evropy mají definitivně zmizet do roku a půl (stejně jako třeba jednorázová čistítka uší nebo kempingové nádobí). Kavárenské a fastfoodové řetězce teď hledají, čím praktický, ale k přírodě nešetrný polypropylen nahradí.

Bez brček se neobejdou, protože velká část jejich tržeb je závislá na tom, že si zákazník odnáší kelímek s limonádou nebo kávou s sebou v kelímku. Zavřený, aby se nepošplíchal. K pití tak zbývá brčko nebo „pítko“, což je jeden směr vývoje, kterým velké giganty jako Starbucks či McDonald’s

jdou.

Sladká brčka z cukrové třtiny

Zároveň se ale začínají objevovat brčka z jiných materiálů, která jsou použitelná hlavně pro menší podniky či domácí popíjení. Brčka se dnes kromě papíru, slámy, těstovin, cukrové třtiny vyrábí i z bambusu, kovu, skla.

Výhodou některých skleněných trubiček je mimo jiné i to, že se nedovážejí jako většina papírových z daleké Číny, což zásadně snižuje jejich tolik citovanou ekologickou hodnotu.

Do produkce skleněných brček se vrhlo poměrně dost firem, třeba mladá dvojice Čechů, která je pod značkou Yoni vyrábí v podkrkonošské sklárně. Na severu Čech se vyrábí i další brčka značky Steeblo.

Nevýhodou může být vyšší cena trvanlivých alternativ, na druhou stranu ale při dobrém zacházení a čištění mohou vydržet věčně. Například tři skleněná brčka Yoni s kartáčkem se prodávají za 333 korun.

Kovová brčka bývají k mání obvykle kolem sta korun za jedno, záleží na výrobci a prodejci. I ona jsou k mání s původem z Česka. Bambus, který se ale musí dovážet, vyjde levněji, běžně se prodává kolem třiceti korun za kus. Kromě obnovitelnosti a zároveň možnosti ho používat opakovaně má několik výhod. Rychle roste, o několik desítek centimetrů denně, nemusí se stříkat pesticidy a pandy druh používaný na brčka nežerou.