Hi-tech domácí péče: hospic přes internet
Devět z deseti seniorů raději žije doma než v hospici. A moderní technologie jim to umožňují a chrání je.
Stává se, že když senior doma upadne a nedokáže si pomoci sám, leží bez pomoci hodiny, ale někdy i celé dny.
Stačí mít internet, televizi s HDMI vstupem a odvahu. Pak už nic nebrání tomu, aby osamocený či nemocný senior nebo člověk s handicapem mohl zůstal doma. Podobně jako osmdesátiletá vozíčkářka Zdeňka z Prahy. Každý týden se s ní v dohodnutou hodinu přes speciální aplikaci nainstalovanou v její televizi spojí dispečerka ze sociálního centra a zjišťuje, jestli žena něco nepotřebuje, jak se má, a pomůže jí s řešením krizových situací. Zdeňce se tak díky moderní technologii plní jedno z velkých přání – zůstat i přes handicap a pokročilé stáří doma, nestěhovat se do domova seniorů nebo hospice. „Stavět nové a nové domovy není cíl. Technologie mohou někdy velmi dobře suplovat lidskou činnost a přitom lidský faktor zůstává,“říká Terezie Šmídová z organizace Život 90, která od srpna testuje v Praze novou aplikaci, jež by do budoucna mohla zčásti řešit péči o stárnoucí populaci, a to nejen v Praze.
Starosti, ale i vaření a zábava
Testovaný videokomunikační nástroj funguje podobně jako Skype, tedy lidé, kteří spolu přes obrazovku či monitor mluví, se navzájem vidí. Dispečer a senior se v týdnu pravidelně kontaktují a hovoří o tom, jak se seniorovi daří nebo v čem mu lze pomoci. „Někdy spolu i vaří, povídají si samozřejmě o potížích, kolegyně jednomu pánovi vysvětlila, kde může nějakou informaci najít na internetu,“vyjmenovává Šmídová jen zlomek situací, které se během videohovoru odehrají. Zásadním bonusem spojení je však docela obyčejné povídání o pocitech a strastech starého člověka a bazální zájem o něj. „Od klientů máme velmi dobrou zpětnou vazbu,“říká Šmídová.
V Praze se do pilotního projektu nyní zapojilo pět lidí. Aplikace pracuje na rozdíl od podobných videokomunikačních kanálů s uzavřeným okruhem uživatelů, takže data se neukládají u třetí strany, čímž je do budoucna možné i jejich další využití. „Aktuálně se testuje přenášení zdravotních dat. Třeba náramek, který snímá například srdeční tep. Zdravotní data se tak přes obrazovku dostanou k oprávněnému personálu, který je může během dne kontrolovat,“popisuje Adam Pajgrt z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, který celý projekt, jenž začal na celoevropské úrovni před čtyřmi lety, zastřešuje. Jeho součástí je i síť takzvaných evropských majákových měst, jako je anglický Manchester či norský Stavanger, kde už chytrá řešení pro domácí péči fungují déle. Praha je v projektu „následovným městem“.
Populace rychle stárne
Pilotním testováním v domácnostech seniorů Praha reaguje na stárnutí populace města. Data totiž ukazují, že lidí ve věku 65+ je v hlavním městě asi 220 tisíc, za deset let to bude o více než třicet tisíc víc. Lidí kategorie 80+ v Praze přibude z 50 tisíc v roce 2016 na 82 tisíc v roce 2030. A domácí péče je až pětkrát levnější než institucionální.
Zatímco se tato aplikace teprve testuje, moderní technologie chrání seniory už od 90. let, kdy v celé republice začala fungovat tzv. tísňová péče. Pokud totiž třeba senior doma upadne, v praxi se stává, že na zemi leží někdy celé hodiny, ale i několik dní, než ho někdo najde. Asi tisícovka lidí napříč republikou proto využívá náramek s tlačítkem, kterým si může přivolat pomoc.
„U nás zvoní alarm na 24hodinovém dispečinku a kolegyně problém dál řeší,“popisuje Šmídová. „Nebo to je i senzor, který zaznamenal, že v bytě se dlouho na místech, kde se předpokládá pohyb, nic neděje. Doba nečinnosti je nastavena individuálně. V bytě může být i krabička s reproduktorem a mikrofonem pro komunikaci se seniorem. Je to služba, která zachraňuje životy,“uzavírá Šmídová.