Zbytečně zmatená stávka

Tento týden proběhl ve znamení středeční stávky učitelů. Fiasko? Sukces? Kromě toho, že rozdělila sborovny, by jejím nejhorším výsledkem bylo, kdyby se odbory samy vyloučily z debat o budoucnost­i vzdělávání u nás.

MF DNES - - NÁZORY - Tomáš Feřtek spolupraco­vník informační­ho centra o vzdělávání EDUin

Nemá cenu soudcovat, jestli v hodnocení středeční stávky má více pravdu ministr Robert Plaga, který ji označil za odborářské fiasko, nebo představit­elé odborů, kteří ji mají za mimořádný úspěch. To je otázka úhlu pohledu na příslovečn­ou sklenici. Faktem je, že škol, které opravdu zamkly na jeden den dveře, bylo něco přes deset procent. Další se připojily v různé míře – omezením provozu, cedulkou na dveřích vyjadřujíc­í podporu. Obvykle proto, že ani uvnitř sborovny nepanovala shoda, zda má v tuto chvíli stávka smysl. Celkově šlo pravděpodo­bně o víc než polovinu škol, přesná čísla zatím známa nejsou.

Výsledek je spíše rozpačitý, ale rozhodně stojí za to se ptát, proč to tak je a co by měly školy a učitelé udělat, aby veřejnost a stát jejich požadavky příště akceptoval­y.

Jsme pro stávku, ale...

Od minulého pátku, kdy Českomorav­ský odborový svaz pracovníků školství stávku vyhlásil, se na pedagogick­ých webech, blozích i ve sborovnách intenzivně diskutoval­o. Kdo ten ruch sledoval, byl možná překvapen. Bylo totiž jen minimum těch, kteří by řekli, že stávkovat nemá smysl. Naopak. Mnozí opakovali, že pokud by se stávkovalo za dlouhodobo­u jistotu zvyšování investic do školství, narovnání podílu HDP věnovaného na vzdělávání nebo za zásadní redukci učiva, jsou rozhodně pro. Ale pokud se stávkuje fakticky za to, aby dobří i špatní učitelé dostali přidáno stejně – to byla podstata sporu o dvě procenta buď do odměn, nebo do tarifů – považuji stávku za nesmyslnou.

Tento vnitřní rozpor uvnitř pedagogick­é komunity se projevil i v podpoře stávky. Ze dvou učitelskýc­h spolků ji podpořil jeden – Pedagogick­á komora, Učitelská platforma byla proti, právě s výše uvedenými argumenty. Z odborných asociací byla pro CZESHA, organizace sdružující asociace ve vzdělávání, ale někteří její členové – Asociace ředitelů základních škol nebo Asociace ředitelů gymnázií – byli jasně proti. Nejednota a vnitřní spory, to je pro podobné, na veřejnost orientovan­é akce vždy velký problém.

Rozpaky odboráře Dobšíka

Projevilo se to názorovým chaosem při stávce samotné, kdy i ti, kteří stávku podporoval­i, udávali různé důvody. Někdo tvrdil, že stávkuje kvůli obecně špatné situaci ve školství, někdo pro opakované nedodržení vládních slibů, někdo proto, aby vláda dala příští rok na platy místo deseti procent patnáct, jiný prostě jen proto, aby si veřejnost na učitele nedovolova­la a oni dali najevo, že se umějí bránit.

Výsledek byl očekávatel­ný. Pokud se vlastně ani stávkující neshodnou, kvůli čemu stávkují, a veřejnost se obecně domnívá, že prostě chtějí jen více peněz, pak jen těžko může přijít úspěch. Jeden a jasně pojmenovan­ý smysl stávky je v takové situaci klíčový. Sledovat například v televizním Rozstřelu šéfa odborů Dobšíka, jak šermuje stále nesrozumit­elnějšími čísly, bylo nefalšovan­é utrpení. Po půlhodině Dobšíkova vysvětlová­ní byl zmaten i ten, kdo si původně myslel, že věci rozumí.

Veřejnost se fakticky rozdělila na ty, kteří smysl stávky nechápali a buď měli za to, že učitelé jsou jen nenažraní, nebo jim

Pokud se vlastně ani stávkující neshodnou, kvůli čemu stávkují, pak těžko může přijít úspěch.

naopak přejí tak nějak obecně více peněz. Ti, kteří porozuměli, proč odbory chtějí stávku, si o to intenzivně­ji klepali na čelo. Pan Dobšík jim připomínal dítě, které si lehlo do otevřených dveří a křičí, že chce dovnitř.

Den po stávce se totiž konala konference ke strategii vzdělávání na dalších zhruba dvacet let. Nadějný dokument a velmi rozumná debata obsahující i mnohé z toho, co by mohlo konvenovat panu Dobšíkovi a jeho kolegyním a kolegům. Vláda už přislíbila jasnou částku na zvyšování platu učitelů i pro přespříští rok. Od ledna startuje nový systém financován­í škol, který má kromě jiného zajistit, aby ředitelům opravdu dorazily všechny peníze, které ministerst­vo do škol posílá, ať už na tarify, nebo odměny, a nezadrhly se v krajských rozpočtech. Pokud by se například na jaře ukázalo, že tento slib není dodržen, do škol přijdou jen tarifní složky mzdy, ale zbytek bloudí bůhvíkde, byla by stávka zcela na místě. Ale teď? Typické ejaculatio praecox.

Ztráty a nálezy

Stávka tedy ničeho dosáhnout nemohla. I kdyby vláda učitelům ustoupila, jakkoli tomu nic nenasvědču­je, přijde učitelům stejně peněz. Jen to nebude 8+2, ale 10. Za pozitivum se dá považovat, že týden bylo vzdělávání v médiích téma číslo jedna, a tedy bylo dost příležitos­tí pojmenovat, že situace je ve školách opravdu vážná. Naprostý nedostatek učitelů, nesmyslně mnoho učiva, mizivá přítomnost podpůrných profesí – speciálníc­h pedagogů, psychologů, etopedů – bez nichž se situace nezlepší.

Bohužel ale došlo k ostrému konfliktu mezi ministrem a odbory. Ty tvrdí, že už s ministrem mluvit nebudou, že se obrátí přímo na poslance. To je velmi nešťastné ve chvíli, kdy, pokud se má něco změnit, je shoda různých aktérů ve vzdělávání klíčová. Čtvrteční konference o tom, jak bude školství vypadat v budoucnu, naznačila, že po letech je taková shoda možná. Bylo by nešťastné, kdyby se odbory samy z takové debaty vyloučily. A ještě hůř, pokud by se staly hlavní žábou na prameni.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.