Protest, ohně, chaos
HONGKONG V BOLÍVII... Bezvládí a rabování ovládly zemi po svržení prezidenta Moralese. ... BOLÍVIE V HONGKONGU. Město po pěti měsících protestů zabředává do chaosu a násilí.
Mohutné protesty, při kterých tekla krev rozhněvaných demonstrantů i zasahujících policistů, paralyzovaly jedenáctimilionovou latinskoamerickou zemi. Bolivijský prezident Evo Morales tlak neustál a v neděli rezignoval. Vyhověl tak výzvám armádních i policejních špiček, které nad ním zlomily hůl.
Tři týdny trvající střety mají tragickou bilanci: nejméně tři lidé zemřeli a více než čtyři stovky jich byly zraněny, stovky obchodů lehly popelem či byly vyrabovány.
Bolivijské opozici se nakonec vyplatila její neústupnost.
Nejprve odmítla uznat výsledky voleb, v nichž už v prvním kole, které se odehrálo 20. října, přisoudila komise vítězství Moralesovi. Opoziční lídři to označili za podvod. Protesty eskalovaly. Maskovaní demonstranti útočili proti bezpečnostním silám a vyzývali šedesátiletého Moralese,
aby odstoupil. Morales, první bolivijský prezident, který vzešel z indiánského obyvatelstva, se zprvu snažil zachránit situaci příslibem nových voleb. To nezabralo.
Nakonec proto vyhověl naléhání opozice a opustil úřad. Svůj krok vysvětlil snahou vyhnout se krveprolití. Situace v zemi se však podle včerejších zpráv neuklidnila.
Země se ocitla na čas bez vlády, vytvořilo se mocenské vakuum.
Kdo vlastně vládne?
Moralesův rival z prezidentských voleb Carlos Mesa reagoval prohlášením, že v zemi končí „tyranie“. Ve městě Santa Cruz, baště opozice, propukly nadšené oslavy. Demonstranti nadšeně mávali vlajkami v přeplněných ulicích.
Podle právních expertů, které včera citoval deník El Deber, vede teď zemi 52letá senátorka Jeanine Áňezová. Ta jako druhá místopředsedkyně Senátu zůstala jedinou členkou vedení parlamentu, která neodstoupila.
Áňezová měla svolat schůzi zákonodárného sboru, aby parlament zvolil své nové vedení. „Hlavou státu jsem nyní já, protože rezignovala předsedkyně Senátu i jeho první místopředseda,“přijala svou novou roli Áňezová.
Morales, který stál v čele země dlouhých 14 let, nicméně nedával najevo, že by se s porážkou smířil. Mluvil o tom, že v zemi se odehrál politický a policejní převrat. „Mým jediným hříchem bylo, že jsem indián,“komentoval svůj konec.
Dodal, že jeho demisí se uzavřela pouze jedna malá epizoda. „Budeme pokračovat v boji za rovnost a mír,“vzkázal svým stoupencům.
Později na Twitteru Morales informoval, že na něj byl vydán zatykač a že ozbrojené skupiny napadly jeho domov ve středobolivijském státě Cochabamba. Policejní šéf to ale popřel.
Moralesovo zhodnocení situace, které mluví o „ozbrojeném převratu“, přitom sdílejí některé sousední latinskoamerické vlády. Údajný převrat odsoudil venezuelský autoritář Nicolás Maduro, stejně jako nový argentinský prezident Alberto Fernández. Mexiko nabídlo Moralesovi azyl. Ke kritice situace v Bolívii se připojilo i Rusko.
Hněv narůstá. Demonstrace v Hongkongu vstoupily do šestého měsíce a nebezpečné emoce už zjevně převážily nad racionálními argumenty. Na obou stranách.
Jako by vlastním cílem už byly jen nenávist a vandalismus.
Zatímco drtivá většina demonstrantů dál chce pokojné protesty, ti nejradikálnější cíleně ničí a zapalují majetky, byť se spekuluje o aktivitě pročínských provokatérů. To je samozřejmě víc vidět. Policie odpovídá čím dál zběsileji.
Uplynulý víkend byl nejspíš nejvyhrocenější vůbec. Demonstrující rozezlila smrt studenta Alexe Chowa, který před týdnem spadl při zásahu policistů ze střechy krytého parkoviště a v pátek v nemocnici skonal.
Po víkendových potyčkách jsou další dva lidé v kritickém stavu. Jednoho demonstranta postřelil policista, druhého muže, který se na ulici dostal do ostrého politického sporu se skupinou mladých lidí, kdosi polil benzinem a zapálil.
Scény, které se v Hongkongu o víkendu odehrávaly, si v ničem nezadají se záběry z občanských válek.
Ulicemi pochodovaly oddíly těžkooděnců, na řadě míst docházelo k ostrým řežím. Hořely barikády, nákupní centra, restaurace, kvůli požárům a překážkám na kolejích stálo metro. Létaly Molotovovy koktejly, v permanenci byly obušky, slzný plyn, pepřový sprej, vodní děla i gumové projektily.
Správkyně Hongkongu Carrie Lamová, o jejímž brzkém odchodu se spekulovalo, demonstrantům vzkázala, že jsou naivní, pokud se domnívají, že se před nimi vláda skloní. Původní požadavek, zrušení zákona, který by umožnil vydávat podezřelé z trestné činnosti do pevninské Číny, už nicméně vláda splnila. Demonstranti ovšem teď žádají mnohem víc, obecnější demokratické reformy a menší závislost na Pekingu. To je však utopie, čínské vedení toto nikdy nepřipustí.
Na druhé straně platí argument demonstrantů, že Čína v někdejší britské kolonii více či méně nápadně omezuje svobody, jež jí náležejí podle dohodnutého modelu „jedna země, dva systémy“. Právě tyto obavy jsou hlavním motivem pokračujících protestů.
Zdá se, že řešení zapeklité situace, jež přidělává vrásky čínskému vedení, je zatím v nedohlednu. Šířící se barbarství se však stává čím dál silnější záminkou pro případný ozbrojený zásah ze strany Číny.
Šen-čen se směje
Zatímco Hongkong trpí chaosem čím dál tím víc i ekonomicky, nedaleký Šen-čen se směje. Situace mu hraje do karet. Je možné, či spíše jisté, že už brzy Hongkong výrazně zastíní. Nejspíš je to i úmysl čínského vedení: poněkud upozadit problematický Hongkong a povýšit dvanáctimilionový Šen-čen na nový typ světového finančního centra.
Zatímco 18. srpna se v Hongkongu sešlo přes milion lidí, aby dali najevo nevůli vůči místní vládě i Číně samotné, čínské vedení ve stejný den zveřejnilo plán, podle něhož se Šen-čen stane „pilotní oblastí, jež bude demonstrovat úspěchy čínského socialismu“.