Macron možná nepřehání
NATO je ve stavu mozkové smrti. Je tento výrok něčím víc než jen výrazem rostoucích ambicí Francie po odchodu Británie z EU?
Před třemi týdny premiér Andrej Babiš zmínil v kontextu turecké vojenské ofenzivy proti Kurdům na severu Sýrie, zda nenastal čas k revizi Severoatlantické smlouvy. Hlavního stavebního kamene NATO, která 70 let od přijetí nemusí odpovídat stávajícím reáliím. A vyzval k tomu evropské členy paktu.
Teď se do Aliance obul ještě razantněji francouzský prezident Emmanuel Macron. V rozhovoru pro časopis The Economist prohlásil, že NATO se nachází ve stavu mozkové smrti a Evropa musí víc myslet na vlastní bezpečnost. A vysvětlil i hlavní důvod takto tvrdého hodnocení: neochota USA a Turecka koordinovat svoje strategická rozhodnutí s partnery. Zpochybnil i článek 5 o vzájemné pomoci spojenců v případě napadení, když na otázku, zda věří v jeho účinnost, odpověděl: „Nevím. Ale co bude článek 5 znamenat zítra?“Macronův závěr: Evropa musí uvažovat více strategicky, jako samostatná geopolitická síla, jinak „už nebudeme pány svého osudu“. Nešetřil ani Američany, když je obvinil, že za vojenskou ochranu požadují od Evropanů, aby kupovali jejich zbraně.
Před prosincovým londýnským summitem NATO tak zde máme zajímavý úkaz: nejsilnější mocnost v Evropě disponující jadernými zbraněmi zpochybňuje funkčnost Aliance, která letos oslavila sedmdesátiny. Je ale třeba vidět, že je to součást strategického obratu ve francouzské zahraniční a bezpečnostní politice. K němu Macron zavelel svým vystoupením na poradě francouzských velvyslanců koncem srpna.
Budoucnost Evropy spatřuje v roli mocnosti, která bude schopna hrát vyrovnanou partii s ostatními klíčovými hráči – USA, Ruskem a Čínou. A v tom nesmí být omezována ohledy na zájmy USA, jež nemusí být kompatibilní s evropskými zájmy. Proto volá po urovnání vztahů s Ruskem. Pokud by k tomu nedošlo, hrozí dvě rizika: Evropa se stane arénou strategického zápasu mezi USA a Ruskem a zároveň bude přihlížet dalšímu sbližování Ruska s Čínou. A to si Evropa nemůže přát. Posilování evropské strategické, politické, bezpečnostní a ekonomické autonomie je tudíž nyní prioritou.
Nedá se očekávat, že taková strategie vyvolá nadšení zvláště u středo- a východoevropských členů NATO, Polska pak především. Jenže realita je neúprosná. Dva mimoevropští členové Aliance s nejsilnějšími armádami, USA a Turecko, skutečně sledují stále více své strategické zájmy, které nejsou úplně v souladu s evropskými.
A americký prezident Donald Trump sám několikrát zpochybnil význam NATO pro Spojené státy, což zapadá do neoizolacionistické politiky USA. Už teď je Trump první americký prezident, který neví, proč by Spojené státy měly potřebovat bezpečnou Evropu. I londýnský summit může být, stejně jako předloňský bruselský, co se týče vztahů USA a Evropy, velmi konfliktní. Navíc i ve stínu brexitu.
Sečteno a podtrženo: Macronova slova mohou být varováním před ignorováním reálného stavu věcí, což by se nemuselo Evropě při zajišťování její bezpečnosti vyplatit. Jakkoliv je to třicet let po vítězství Západu ve studené válce trochu hořké konstatování.