Céline Dion nechybí odvaha, ale hity
Kanadská zpěvačka Céline Dion reflektuje tragické události ve svém životě novým albem Courage.
Céline Dion se může snažit jak chce, pro většinu lidí stejně zůstane tou, co nazpívala hit z filmu Titanic a z níž si dělají legraci v sitkomu Jak jsem poznal vaši matku. Ani nové album nazvané Courage na tom nejspíš nic nezmění, byť odvahu, přesně řečeno sílu, zpěvačka v minulých letech prokázala nemalou. V roce 2016 totiž podlehl rakovině hrtanu její manžel René Angélil a dva dny na to zemřel na rakovinu i její bratr Daniel.
Tyhle chmurné události se do příprav nového alba samozřejmě promítly, ale naštěstí nejde o sbírku uplakaných tryzen. Céline Dion nikde na desce neupadá do přílišného patosu a i balada s výmluvným názvem For The Lover That I Lost se vcelku úspěšně vyhýbá ubrečené sebelítosti. Záchranou je zpěvaččin stále mocný a sebejistý hlas, který dokáže mnohé a i z té nejprůměrnější hudební hmoty vykřeše písničku, která má určité kouzlo a atmosféru.
Další Titanic se nekoná
Na druhé straně albu celkem bolestně schází skutečný hit, vlajková píseň, jakou byl zmíněný „titanikovský“trhák My Heart Will Go On. Úvodní dost děsivá Flying On My Own jím není a stokrát nebude.
Takhle tupou a necitlivou dupárnu snad Céline Dion nemá zapotřebí. Ani další skladby, které hořkou pachuť z otevíráku alespoň částečně zaženou, se nemohou pyšnit žádným výraznějším melodickým motivem, který by po prvním přehrání utkvěl v hlavě a nutil k dalšímu poslechu. Což je u popového alba celkem zásadní problém. Lze samozřejmě z celku vyzobávat detaily, ale kde je nějaký skutečně velký a silný refrén? Lovers Never Die prošumí a končí do ztracena. Falling In Love Again je dojemná balada, ale opět, touhu slyšet ji opakovaně nevzbudí. Nejde o cukernatý kýč, ale to je tak jediné, co se jí dá přičíst k dobru. Samozřejmě krom Dionina pěveckého výkonu.
Příliš mnoho písní
Dalším sporným momentem, který jde se zmíněnými výtkami ruku v ruce, je přehnaná stopáž alba. Šestnáct písní a hodinová délka je přece jen trochu moc, zvlášť když se většina písní nese v baladickém a nepříliš vzrušivém tempu. Courage je vlastně takovým závanem 90. let, kdy vznikaly „velké“popové desky s naleštěnou produkcí, okamžitě připravené bourat hitparády. Céline Dion se to podle všeho nepodaří, i když se snaží, do sebetuctovějších melodií se pokládá se vší vervou, třebaže je to pro ni velmi osobní nahrávka. Ale co naplat, když vám už v polovině hrací doby uvadá pozornost a začínáte myslet na všechno možné, jen ne na to, co se line z reproduktorů.