Ležácká tragédie
Jarmila Doležalová (rozená Šťulíková) se narodila 13. listopadu 1939 a žila v Ležákách s rodiči a o rok a půl mladší sestrou Marií ve Švandově mlýně. Počátkem roku 1942 se osada Ležáky stala základnou českých parašutistů výsadku Silver A, kteří zde našli zázemí. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha bylo prokázáno, že osada Ležáky byla zapojena do odboje. 24. června 1942 byli všichni obyvatelé Ležáků zatčeni a 33 osob bylo popraveno, 13 dětí odvezeno do Prahy. Sestry Šťulíkovy byly vybrány jako jediné k poněmčení. 11 zbývajících dětí zahynulo v plynové komoře v Chelmnu. Vychovával ji spolu se sestrou dědeček, který se vrátil po třech letech z koncentračního tábora. „Česky jsem neuměla, německy jsem docela brzy zapomněla,“vzpomíná na nelehké začátky v pravém domově Doležalová.
Po základní škole pokračovala na pedagogické, aby mohla učit v mateřské školce. Tam také mezi dětmi pracovala až do doby, než se jí narodilo jejích sedm vlastních potomků. Na jejich výchovu zůstala poměrně brzo sama, protože manžel zemřel.
Při dětech vystřídala hodně zaměstnání, pracovala například v Ústavu sociální péče ve Slatiňanech, dále jako uklízečka nebo pomocná síla v kuchyni.
Víra nepomohla
Při všech peripetiích se nemohla opřít ani o víru, která posilovala v těžkých časech řadu lidí na vesnici. Doležalová v ní však útěchu nenašla. „Do kostela chodili moji rodiče a nikdo jim nepomohl, a i když tak věřili, dopadlo to tragicky,“vypráví.
Činná osmdesátnice žije v domě ve Včelákově na Chrudimsku poblíž svých dětí a vnoučat. „Maminka je velmi skromná, pracovitá a obětavá. Někdy až moc,“říká Jarmila Doležalová mladší, která v rodinném nakladatelství vydává knihy o ležácké historii nebo o osudech obcí a osad, jejichž obyvatelé skončili stejně tragicky jako ta, v níž se narodila její maminka.