30 let od Listopadu: Zakryjte si čumák taškou!

Strážníci hrdé české metropole se nedávno pochlubili akčním videem ze zásahu. Vykazují v něm muže z Václaváku za to, že si tam dovolil zabrnkat na klávesy. Jeho protispolečenská činnost nespočívala ve falši melodie ani v neumělém skřehotání, ale v tom, že si troufl nasadit na hlavu žertovnou masku koníka. To se teď v Praze totiž nesmí. Zastupitelé ve vyhlášce nově vyměřili, která umělecká vystoupení „narušují estetický vzhled města“. A dospěli k závěru, že to jsou „zejména vystoupení v převlecích za zvířata či postavy z filmů, televizních pořadů nebo počítačových her“, jakož i „v převlecích svými rozměry zjevně přesahujících proporce dospělého člověka“.

Autor se předem omlouvá za lehký vulgarismus, ale pokud by normu označil méně přiléhavým slovem než debilní, zpronevěřil by se pravdě. Debilní je nejen proto, jak je hloupá, drzá, neomalená a nerozlišující, ale i tím, že byla nechtěně vyhlášena v roce 30. narozenin svobody. Praha je tedy svobodné město, ve kterém si školák musí dávat pozor, aby se před karnevalem nepřevlékl do masky medvídka příliš brzy a na ulici si nehvízdl do kroku, nemluvě o jeho tatínkovi, který vypadá jako vypelichaný jezevec a zejména v krajině břišní „přesahuje proporce dospělého člověka“. Jak budou strážníci reagovat na reálné postavy z životopisných dokumentů, není známo, Staromáku by se měl rozhodně vyhnout John Malkovich, protagonista hraného filmu V kůži Johna Malkoviche.

Pražští politici neučinili žádný kopernikánský obrat, už před časem rozhodli, že za umění nelze považovat vystoupení živých zvířat, tedy i papouška na rameni, případně krysy v rukávu. Čerstvá úprava vyhlášky dále stanoví, že „je zakázáno používat nástroje vydávající vysoké tóny, zejména skotské dudy,“přičemž naopak rehabilituje dosud výslovně zapovězené pikoly a hoboje.

Zjevnou debilitu podobného přeměřování umění a estetiky by snad šlo odpustit, daleko znepokojivější je, jak účelově obecní normy vznikají a jak jsou vykládány na úkor svobody. Je známo, že Praha chtěla změnou vyhlášky vyhnat z ulic obří plyšové pandy, lední medvědy a krtečky s hučící klimatizací, o jejichž právu na existenci se lze přít na standardní pravolevé názorové ose. Co se však nedá ospravedlnit, je vzít předpis a popotahovat kvůli němu titěrného koníka u piana, jenž s obludnou pandou není ani vzdáleně příbuzný. A nejen to. Natočit se u toho a chlubit se tím na YouTube s rozverným titulkem „Téměř neviditelný busker“.

Praha se tak krátce před 30. výročím Listopadu ukázala jako vychýlené, úřední absurditou ochromené město bez špetky citu pro východní manýry, kterých se tak zoufale touží zbavit. Za dotyk z Východu považuje přerostlého krtka, přičemž jí uniká, o kolik vesmírů východnější je postihovat „téměř neviditelného“pianistu brnkajícího před McDonald’s Ódu na radost.

Kdyby se, chuděra, převlékl za kukuřici, mohl dál svobodně hrát. Protože připomínal koně, musel si sbalit švestky. Když periferním pohledem zaznamenal, jak se k němu chrabří ochránci zákona blíží, v panice si ještě zkoušel nasadit na hlavu nákupní tašku. Umělecká produkce v převleku za nákup totiž dosud zakázaná není. Šerifové se však nenechali obalamutit. Už koníka viděli, měli na to svědky a navíc ho nasnímali na pouliční kameru.

Na nastávající víkend se chystá mnoho připomínek listopadové euforie ze svobody. V ulicích zajiskří svíčky a bude se cinkat klíči. V Praze by nebylo od věci mezi tryzny a koncerty vmáčknout i umělecký happening roztančených chlupáčů nadměrných velikostí. Dilema, zda je jen rozehnat vodním dělem, nebo rovnou střílet, by ke zmíněnému výročí pasovalo jako zadnice na hrnec.