Češi a Němci spolu neválčí, ale není to přátelství

Němci a Češi spolu žili stovky let. Dnes je přitom téma německého osídlení u nás stejně vzdálené jako vznik Bolívie. Hroby zanikly a jen tu a tam v poli zůstávají křížky s nápisy v němčině nebo v kostele na varhanách cedulka „Gestiftet von den Eheleuten Jakob und Katarina Maschka in Haus No. 136“, tedy darovali ti a ti. Jestliže jsou pro nás připomínky soužití Němců a Čechů překvapující, naše děti již vůbec nechápou, kde se vzaly.

Stejně tak zaniklo povědomí o místních zvycích, krojích a kulinářských specialitách. Školní učebnice replikující obrozenecké mýty, mlčení mainstreamu historické vědy, opakování filmů jako husitská trilogie Otakara Vávry, srovnatelné s řemeslně také výbornými, štvavými filmy třetí říše, česko-německé soužití neutužuje. Tak nějak žijeme vedle sebe, počítáme zisky, výhody, ale bez skutečného přátelství.

Vzniklo Muzeum romské kultury, ale neexistuje instituce, která by mapovala 800 let historie německé jazykové skupiny. V Ústí nad Labem se od roku 2007 připravuje zřízení Muzea německého osídlení. Otevřít se mělo v letech 2011–2012, ale dodnes probíhají přípravy. Expozice má být ve městě, kde se most, z něhož byli němečtí obyvatelé v červenci 1945 shazováni do Labe a stříleni, stále jmenuje dr. Edvarda Beneše. Máme opravdu smysl pro absurdity.

Pro pochopení problému příklad. V mezivládní Smlouvě mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993 je okupace v roce 1968 popsána jako „nepřípustné použití síly“a následný „dočasný“pobyt sovětských vojsk prohlášen za „neospravedlnitelný“. Ta slova však nemají reálný vliv na ruskou společnost. Velká část veřejnosti je přesvědčena, že SSSR v roce 1968 poskytoval pomoc a šlo o plnění dějinné mise ruského národa. A tento postoj spolu s rehabilitací SSSR sílí. Dovede si někdo představit, že by Vladimir Putin 21. srpna pronesl na schodech Národního muzea omluvu za okupaci?

Podobně Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji má na veřejné mínění nulový vliv a občas čeští politici hrají na protisudetskou strunu. Gesto, ke kterému měli odvahu představitelé Francie a Německa, zde chybí. Dokud se česká a německá reprezentace nesejdou v Postoloprtech či na Švédských šancích, místech poválečných masakrů, bude Česko-německá deklarace kusem papíru.