Z Valmezu až do finále Wimbledonu

Nedosáhl na grandslamový titul. No a? Fascinující je cesta, kterou Tomáš Berdych v kariéře prošel.

Karel Knap

Na posvátném wimbledonském centrkurtu během jednoho týdne vyřadil Novaka Djokoviče i Rogera Federera. Švýcarského mistra porazil též v jiskřivé noční show na newyorském Ashe Stadium.

V Laverově aréně v Melbournu skolil Rafaela Nadala.

Na pařížském dvorci Suzanne Lenglenové přemohl Andyho Murrayho.

Vskutku působivý je namátkový výběr z velkých triumfů Tomáše Berdycha na věhlasných tenisových scénách.

Jsou to úžasné počiny na kluka, který v revoluční době na přelomu osmdesátých a devadesátých let začal mydlit do míčků na antukových kurtech ve Valašském Meziříčí ve vsetínském okrese, aniž troufale snil o nablýskaných trofejích.

Muž, který se v sobotu při Turnaji mistrů v Londýně slavnostně rozloučí s pestrou kariérou, nedosáhl ani na jeden ze čtyř nejprestižnějších titulů.

Na Australian Open, Roland Garros, Wimbledonu i na US Open postoupil aspoň do semifinále. Na úplný vrchol jej však vynikající sokové nikdy nepustili.

Přesto je jeho cesta z Valmezu do tenisové špičky jedinečná, uhrančivá, dechberoucí.

„Když Tomáš kdysi v Česku začínal, určitě by bral, kdyby mu někdo nabídl, že jednou nastoupí ve finále Wimbledonu a stane se světovou čtyřkou,“řekl letos v New Yorku německý šampion Boris Becker.

Výprava do Třince

Hubený a blonďatý předškolák sice raději lyžoval, nicméně když mu táta Martin nahazoval tenisáky, spolehlivě je odpaloval.

„Vzal raketu a vždycky se trefil, nikdy nemáchl do prázdna,“vzpomínal Berdych starší. „Zdálo se mi to úplně normální. Až když jsem ho mohl srovnat s jinými dětmi, došlo mi, že Tom je neskutečně šikovný.“

Ve městě, v němž žije přes dvacet tisíc obyvatel, se pozvolna rozvíjela kariéra dosud nejlepšího českého tenisty 21. století.

„Všude jsem se dostal pěšky nebo na kole, nebyl jsem závislý na rodičích,“vykládal kdysi sám Berdych. „Neměli jsme mobily, herní konzole, Facebook... Prostě nic, co by nám bralo čas na sport.“

Zprvu ho trénoval otec, nadšený amatér. Společně putovali po turnajích. Přespávali po ubytovnách. Jezdili autobusem a vlakem.

Jednou Berdych senior naplánoval ranní výjezd do Třince se třemi přestupy. Dodnes si o něm doma vyprávějí. Utrmácený Tomáš hned v prvním kole dostal 0:6, 0:6 od soupeře, jehož jinak porážel.

„To byla fakt šílenost!“pamatuje si dál nyní čtyřiatřicetiletý čahoun. „Vstávali jsme snad ve tři. Dodneška nevím, jak to táta mohl takhle úžasně vymyslet. Ale aspoň máme hezkou historku, že?“

Odmalička v něm vězel kus profesionála. Nevztekal se, neházel raketou. Výsledky si zapisoval do sešitu. V klubu žasli, že se po tréninku šel sám od sebe vyklusat k Bečvě, zatímco ostatní hochy museli vyhánět skoro násilím.

Ani hospoda, ani kasino

Zároveň ovšem poctivec Tom neplánoval dobývání grandslamů. Nezamořoval si mysl představami, v nichž by pyšně pózoval fotografům s pohárem.