Mají kamery poznat tvář? Rozhodne rada
Praha se zdráhá dovolit policii, aby na městských kamerách spustila systém rozlišování obličeje, i když stejná technologie funguje na letišti. Úřad pro ochranu osobních údajů chystá posudek.
PRAHA Vedení metropole prozatím nevyslyšelo požadavek Policie ČR na poskytnutí části městských kamer pro software umožňující rozeznávat obličeje. Obává se možnosti zneužití.
Náměstek primátora Petr Hlubuček (Spojené síly pro Prahu / STAN), pod kterého bezpečnostní tematika spadá, považuje rozhodnutí o rozšíření funkce kamerových systémů za velmi závažné, proto chce, aby o problematice hlasovali radní. Ti nejprve počkají na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).
Jeho lidé potvrzují, že problém kamerového rozpoznávání obličejů není radno brát na lehkou váhu. Věc reguluje evropské nařízení o ochraně osobních údajů. „Technologie biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby podléhá podmínkám podle článku 9 GDPR o zpracování zvláštních kategorií osobních údajů,“vysvětluje mluvčí úřadu Tomáš Paták. A dodává, že i když stejnou technologii již Policie ČR používá na Letišti Václava Havla, neznamená to automaticky, že je možné na kamery města aplikovat stejná pravidla. A to mimo jiné i kvůli tomu, že na letišti si úředníci dbající na ochranu údajů jednoduše řečeno ani neškrtnou. „Tam platí jiné podmínky. Tedy oblast Letiště Václava Havla je zcela mimo působnost ÚOOÚ,“dodává Paták.
Podle něj také není vůbec možné, aby rozlišování obličeje začala provozovat i městská policie. „Na letišti Policie ČR rozlišování obličejů provozuje díky článku 10 trestněprávní směrnice, městskou policii prakticky provozuje obec a řídí se jinými pravidly,“vysvětluje mluvčí.
Zákon z doby analogové
Právník a odborník na danou problematiku Jan Vobořil zdůrazňuje, že česká legislativa v této oblasti daleko zaostává za rozvojem kamerových technologií. „Policie má v zákoně možnost monitorovat veřejný prostor. To je jediné ustanovení, které upravuje monitorování kamerami. Totéž mají obecní policie. To ustanovení je někdy z roku 2008 a je velmi vágní, v té době existovaly jen analogové kamery. Dnes jsou IP kamery (digitální, pozn. red.) s úplně jiným rozlišením a jinými možnostmi. Zákony jsou tedy strašně zastaralé,“říká Jan Vobořil z organizace Iuridicum Remedium.
Pokud by Praha dala policii souhlas, nebylo by zavedení systému pro identifikaci obličejů žádným technologickým problémem. „Po technické stránce se může funkce nových digitálních kamer, které postupně pořizujeme místo starých, analogových, rozšířit o rozpoznávání obličeje velice jednoduše. Problém je však jinde. My jsme k té možnosti velice rezervovaní. Nejde totiž jen o bezpečnost obyvatel a návštěvníků Prahy. Na druhé straně jde o to, co se stane se získanými údaji – například jakým způsobem budou použity či archivovány a v jakém rozsahu,“vysvětluje náměstek Hlubuček.
Jenže ani v případě letiště, kde je používání identifikace podle obličeje povoleno, není podle Bezpečnostní informační služby (BIS) úspěšnost pokaždé stoprocentní. „Ti lidé, kteří počítají s tím, že je po nich vyhlášeno pátrání, jsou samozřejmě protřelí a dávají si velký pozor, aby se na kamerách moc neukazovali,“vysvětluje mluvčí BIS Ladislav Šticha. S přispěním Martina Bajtlera