Kmotr, jenž chce přibrzdit Slavii
Jakou taktiku asi nachystá Antonio Conte, trenér Interu?
Jan Palička
Jmenuje se stejně jako italský premiér, ale vsaďte se, že na světě ho zná nesrovnatelně víc lidí. Protože není Conte jako
Conte.
Protože politika není fotbal. Antonio obvykle chodí v nažehleném obleku, hází si vlasy na patku a má celkem nevýrazný hlas. Když nemluví do mikrofonu, fakt musíte dávat bacha, abyste postřehli všechna jeho slova. Však mu kvůli tomu říkají Kmotr.
Když v Londýně trénoval Chelsea, tiskla se trička s jeho podobiznou a nápisem The Godfather. Případně ještě s hercem Marlonem Brandem, jenž ztvárnil legendární postavu, která ve filmu dominovala, ale příliš nemluvila. Když už něco pronesla, bylo to tak charizmatické a velitelské, že si z toho všichni sedli na zadek.
Antonio Conte má podobný záběr.
Přitom když se za ním zavřou dveře kabiny, je schopný vykřičet vám díru do hlavy. Aspoň hráči, které trénoval, o tom vyprávěli. Ve vzteku hází vším, co má po ruce. Pak se nadechne a klidným hlasem sdělí: „Pochopte, kdo nebude sdílet moji filozofii, má problém.“
Upřímně, sám Antonio Conte bude mít problém, pokud by dnes večer prohrál na Slavii. Přestože v italské lize prohrál jediný zápas v sezoně, drží se bod za vedoucím Juventusem Turín a vyrovnal klubový rekord z roku 1950, neúspěch v Lize mistrů by s jeho kreditem zamával. Conte přece do Interu přišel, aby vítězil. Aby potvrdil, že kmotři mají vždycky pravdu.
„Z Prahy si můžeme odvézt jediný výsledek,“pravil.
Nemusíte dlouho bádat, že tím myslel vítězství.
Conte je mužem činů. Během hráčské kariéry jste ho nejčastěji mohli vidět uprostřed zálohy Juventusu. To on toho nejvíc odběhal. Bránil, útočil, střílel, fauloval, rozehrával, provokoval. Černobílé srdce, říkali mu podle barvy dresů. V dějinách Juventusu nenajdete příliš hráčů, kteří by měli takový vliv na celý tým. Conte tu strávil čtrnáct let, vyhrál pět ligových titulů a Ligu mistrů v roce 1996. Mimochodem, Juventus se od té doby na evropský trůn nikdy nevyškrábal.
A kmotr Antonio? Ten se plynule vydal do trenérské branže. Čtyři kluby měl na rozkoukání (ano, také on dělal chyby, třeba v Bergamu ho před rozzuřenými fanoušky musela chránit policie!), načež se jako boss vrátil do Juventusu. Během tří let vyhrát tři tituly a třikrát se stal trenérem roku. „Mám výhodu v tom, že hráčům rozumím. Znám jejich myšlenky, chápu je. A když oni porozumí, co po nich žádám, je to ideální souznění,“vyznal se. „Přiznám se vám, že na koučink mám talent, který mi chyběl na hřišti. Vím, že slovo kouč musí obsahovat všechno. Nejen
taktiku, motivaci nebo psychologii. Musíte se správně chovat k fanouškům, k novinářům. A nikdy si nesmíte myslet, že je hotovo. Trénování je permanentní studium.“
Padesátiletý Conte už kromě jiného zvládl dvouletou misi u italské reprezentace, zbídačenou Chelsea předloni přivedl k anglickému titulu, taky si stačil dát roční pauzu a letos v létě převzal rozháraný Inter.
Když vám poví, že s fotbalem tráví šestnáct hodin denně, lehce mu uvěříte. Je naprosto přesvědčivý: „Pět hodin prospím a tři zbylé věnuju rodině.“
Je workoholik, který do svých týmů pumpuje systém se třemi obránci. Defenzivu, na které tolik lpí, by dnes měli držet pánové Godín, De Vrij a Škriniar.
Přemůže je Slavia?
Hráčům rozumím, chápu je. A když oni porozumí, co po nich žádám, je to ideální souznění.