Ženy trápí záhadná nemoc
Syndrom PCOS výrazně komplikuje početí
Problémy s početím trápí stále více Čechů. Některé rodiny pořízení potomka příliš dlouho odkládají. U jiných za to může zdravotní stav, například nedostatek vajíček.
Komplikace s početím dítěte má i třicetiletá Lenka Koudelová. Jenže v jejím případě za to může záhadná nemoc, která je mnohdy „neviditelná“i pro lékaře, protože se špatně odhaluje. Přitom jí podle výzkumů může trpět až šestina žen.
„V mých šestadvaceti jsme se s manželem začali pokoušet o dítě. Vysadila jsem antikoncepci, ale místo těhotenských příznaků se mi začaly dít úplně jiné věci. Menstruaci jsem skoro neměla, vypadaly mi vlasy,“popisuje třicetiletá Lenka Koudelová.
Důvodem byl syndrom polycystických ovarií neboli PCOS. Nemoc kromě padání vlasů provází třeba nadměrné ochlupení či nadváha. Ale hlavně: zásadně ovlivňuje plodnost žen. Pokud chtějí dítě, jsou většinou odkázány na umělé oplodnění.
„Myslela jsem si, že syndromem trpím. Lékařka mi ale řekla, že nejsem tlustá, a tahle diagnóza se mě tedy netýká.“Lékařku vyměnila. „Diagnostikovali mi syndrom a řekli mi, že dítě sice mít můžu, ale nejspíš to nebude přirozenou cestou.“Podstoupila proto léčbu na klinice asistované reprodukce. Napoprvé to nevyšlo, nakonec má díky pomoci lékařů ročního syna.
PCOS může lékař odhalit, jenže o něm často nepřemýšlí, pokud pacientka netrpí některým z očividných příznaků. Podle zkušeností nemocných žen, které MF DNES shromáždila, někteří lékaři tak PCOS vyloučí, pokud pacientka například není obézní.
„Syndrom není zcela typický, někdy jsou to pacientky, u kterých na to přijdu, až když udělám ultrazvukové vyšetření a hormonální profil a další vyšetření,“vysvětluje specialista na umělé oplodnění David Rumpík. „Pokud ale pacientka chodí ke gynekologovi a zatím se nesnaží otěhotnět, chodí jen na běžnou prohlídku, lékaře to ani nenapadne.“
I proto se na syndrom většinou přijde až v momentě, kdy se žena o dítě snaží.
Syndrom, který podle několika odborných studií může trápit až 15 procent žen, je takřka nevyléčitelný. „Je to velmi nepříjemné onemocnění dané geneticky. Žena se nedokáže uzdravit, musí se na život s PCOS připravit. Režim se dá trochu přirovnat k životu pacientů s cukrovkou. Musí upravit stravu, někdy berou léky podobné jako pacientky s cukrovkou,“přibližuje Rumpík život se syndromem.
O nemoci veřejnost příliš neví. Ženy, které ji mají diagnostikovanou, většinou před okolím mlčí. Teď se začínají spojovat – zatím převážně na internetu. Vytvářejí si komunitu, která se navzájem podporuje. Snaží se především bojovat s často vyřčeným rozsudkem, že nikdy nebudou mít děti.
„Že syndromem trpím, jsem věděla už od svých třinácti let. O co jde, jsem zjistila na internetu, což vás samozřejmě hned vyděsí, a ty prvotní pocity mladé holky se nedají popsat. Doktorka mě poslala domů s tím, že to určitě nemám, protože na to prý nevypadám,“popisuje začátky života se syndromem Anna.
S nemocí se ženy nesvěřují
O onemocnění, které provázejí příznaky doslova kradoucí ženství, nikomu neřekla dlouhých deset let. „Brala jsem antikoncepci, ta příznaky potlačila. Říkala jsem si, že jsem jediná na světě a že o tom nikdy nikomu neřeknu. Tak to bylo až do mých třiadvaceti.“
Právě tehdy se u ní příznaky začaly objevovat i přes hormonální antikoncepci. Mladé ženě vypadala polovina vlasů. Problém už se nedal odsouvat na čas, „až budu chtít mít děti“, bylo potřeba ho začít řešit hned. „PCOS je velmi nevyzpytatelný. Někoho poznamená, ale někdo jiný příznaky mít vůbec nemusí. V rámci neziskovky, která se snaží toto téma otevřít a netabuizovat, nám píší holky, kterým lékaři rovnou oznámili, že nikdy nebudou moct mít děti, a ony se pochopitelně složily. Když ty holky pak vidíte, jsou nádherné, hubené a ženské.“
Ženy, které syndromem trpí, se shodují na jednom – je pro ně těžké o svém stavu mluvit s lidmi ve svém okolí. A to i s partnery, kterých se to při plánování rodiny přímo týká. „Především mladé ženy to považují za něco šíleného a zablokují si to v sobě. Hodně vám utrpí ženské sebevědomí, připadala jsem si divně. Byla jsem rozhodnutá, že o tom nikdy nikomu neřeknu,“říká Anna. Že však nejde o nemoc, o které by měla mlčet, zjistila, když problém začala sama řešit. „Na internetu sice informace jsou, ale člověka spíše vyděsí. Působí tak, že život se syndromem automaticky znamená neplodnost.“Začala hledat informace a s kamarádkou Karolínou přišla s projektem Indiánky, který proti tabuizaci bojuje a pomáhá ženám, které neplodnost nebo PCOS trápí, včetně toho, jak o tom mluvit s nejbližšími lidmi.
Jednou z mála cest, která vede k vytouženému dítěti, jsou centra asistované reprodukce. „U pacientky neprobíhá ovulace. V takovém případě nejprve nasazujeme léčbu pomocí tablet či nízce dávkovaných hormonálních injekcí. Pokud tato léčba není úspěšná, je nutné přistoupit k umělému oplodnění,“popisuje lékařka Hana Višňová z kliniky umělého oplodnění IVF Cube. Kromě hormonální léčby a asistované reprodukce se však stále více nemocných uchyluje k alternativním metodám. Upravují si jídelníček – vyřazují z něj cukry a zapojují co nejvíce rostlinných produktů.
Riziko rakoviny
Co syndrom spouští a zda je dědičný, lékaři zatím jistě nevědí. U některých pacientek je spouštěčem zmiňovaná obezita. Redukce váhy však dokáže syndrom zmírnit. U žen, které obézní nejsou, není původ jasný. Už teď se však mluví o tom, že PCOS zvyšuje riziko rakoviny dělohy. „Syndrom zvyšuje hladinu cukru, nemocné ženy mají zvýšenou hladinu lipidů. A protože pacientka neovuluje, je v dlouhodobé hormonální nerovnováze. Dochází k přerůstání sliznice v děloze. To může vést právě až k rakovině dělohy,“popisuje David Rumpík. s přispěním Evy Zahradnické